Televize začala vysílat uprostřed devadesátých let, pod taktovkou Vladimíra Železného, který byl prý jedním ze symbolů této éry. „Takový souputník Václava Klause - oba pracovití, kultivovaní, bez smyslu pro humor a především tak nějak morálně ohební,“ vzpomíná Radek Bajgar, který v té době pracoval na Nově jako šéf nových formátů.
V roce 1995 se první celoplošná soukromá televize dokázala dostat na sedmdesátiprocentní sledovanost, což jsou čísla, která s rozvojem televizního trhu už není možné zopakovat. „Proti nám tehdy byla jen taková hrouda sádla na Kavčích horách,“ vzpomíná Bajgar.
Prvotní úspěch Novy vyvrcholil v roce 1998, kdy televize hospodařila se ziskem 1,5 miliardy. Na přelomu tisíciletí ale přišly problémy. Nejprve Železný vyšachoval hlavního financiéra televize Ronalda Laudera, se kterým se pak několik let vedl množství soudních sporů, které nakonec skončily desetimiliardovou arbitráží, kterou musela zaplatit Česká republika.
Železný mezitím v televizi nadále vládl pevnou rukou, jeho vliv však slábl. V roce 2001 ještě dokázal přes strany opoziční smlouvy prosadit v Poslanecké sněmovně takovou podobu zákona o televizním vysílání, kterou sepsali právníci na Nově, ale hned následujícího roku do Novy finančně vstoupila skupina PPF, která po několika měsících neústupného Železného odvolala a nahradila ochotnějším Petrem Dvořákem.
V roce 2005 pak PPF prodala Novu do rukou Ronalda Laudera a na transakci vydělala mnoho miliard. „Byl to nádherný obchodní případ," vzpomínal později šéf PPF Petr Kellner. Lauder si jako hlavního experta na televizní vysílání najal Adriana Sarbu, rumunského magnáta, kterému pro jeho povahové zvláštnosti začali podřízení prakticky okamžitě přezdívat „Drákula“.
Právě Sarbu si připsal na konto řadu kontroverzních obchodních rozhodnutí. K nejzásadnějším patří změna obchodní politiky, která výrazně zdražila reklamu. Reakcí byl masový přesun zadavatelů reklamy na jiné televizní stanice, které se tehdy začaly rozvíjet. Během půl roku se tak tržby Novy propadly o 53 milionů dolarů, což Sarbu stálo křeslo ředitele. Nyní se Nova snaží z jeho působení vzpamatovat a budoucnost kdysi kralující televize je spíše nejistá.
Ke dvacátým narozeninám na Novu jako společenský fenomén zavzpomínal i komentátor Hospodářských novin Jindřich Šídlo. Podle něj byla tato televize obrazem optimismu devadesátých let, kdy jsme si ještě mysleli, jací my Češi jsme kabrňáci. Suverénně nejúspěšnější soukromá televize postkomunistického světa měla být jen další vizitkou českých „reformních premiantů“.
Krach Železného iluze podle Šídla i časově odpovídá krachu českého „bankovního socialismu“ a nadějí devadesátých let. Dnes ji tedy lze považovat za učebnicový příklad „české cesty kapitalismu“. Celé to bylo příliš drahé, dramatické, asi i zbytečné, ale zase prý můžeme být pyšní na to, že dokážeme i obyčejné věci dělat neobyčejným způsobem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
