Petr Pavel jako hokejista. Petr Pavel jako střelec. Petr Pavel jako astronaut. Petr Pavel na medvědu. Petr Pavel na motorce. Petr Pavel jako druhý Masaryk. Dílem zcela vážné fotografie, dílem odpověď v podobě satirických karikatur. 

To, co aktuálně zažíváme, je inscenace pohádky O císařových nových šatech v přímém televizním přenosu. Krasavec z Pražského hradu se v podání médií hlavního proudu před veřejností naparuje jako krásně oděný císař a značná část lidí se nad jeho outfitem zalyká nadšením, zatímco druhá část lidí v roli onoho malého dítěte si zoufá, že prezident je nahý.

Nebo jinak. Když to celé zjednodušíme, dá se současný stav popsat tak, že půl národa je nadšená, že média hlavního proudu okolo Petra Pavla masívně vytvářejí kim-ir-senovský kult osobnosti, zatímco druhá půlka nejen za to Pavla nenávidí. Ať tak, nebo tak, zažíváme cosi patologického, co společnost dál a dál rozděluje a co nemůže nevést ke zkáze, protože obojí je špatně.