První povánoční zastavení Týdne v médiích věnuje Petr Žantovský Evropské komisi, která ústy Ursuly von der Leyenové zareagovala na Spojenými státy vyhlášené uvalení sankci na pět lidí, kteří podle Washingtonu usilovali o cenzuru a omezování svobody. Mediální analytik přiznal, že nemůže jinak, protože mu ten příběh připomíná zážitky Alenky v říši divů a za zrcadlem. Do pětice, na kterou se Trumpova administrativa zaměřila, patří bývalý eurokomisař pro vnitřní trh Thierry Breton, Josephine Ballonová a Anna-Lena von Hodenbergová z neziskové organizace HateAid, která bojuje proti nenávisti na sítích, a dále Imran Ahmed a Clare Melford z podobně zaměřených organizací. „Ministerstvo zahraničí podniká rozhodné kroky proti pěti jednotlivcům, kteří stáli v čele organizovaných snah donucovat americké platformy k cenzuře, demonetizaci a potlačování amerických názorů, s nimiž nesouhlasí,“ uvedl v prohlášení americký ministr zahraničí Marco Rubio. Tito lidé tak nemají vízový přístup do USA. 

„Na to reagovala Leyenová, Macron a další evropští panovníci. Alespoň se tedy jako panovníci chovají. Leyenová napsala, že jde o lidi, kteří se zasazují o přísnou regulaci technologického sektoru a o boj proti dezinformacím na internetu,“ uvádí Žantovský a cituje zásadní pasáž z jejího prohlášení: „Svoboda projevu je základem naší silné a pulzující evropské demokracie. Jsme na ni hrdí. Budeme ji chránit. Protože Evropská komise je strážkyní našich hodnot.“ Když o sobě někdo prohlásí, že je strážcem, vyvolává to podle mediálního odborníka v lidech jednu historickou paralelu. Konkrétně má na mysli heslo „Na stráž!“, tedy pozdrav polovojenské Hlinkovy gardy, ozbrojené pěsti Hlinkovy slovenské l'udové strany, vedoucí politické síly klerofašistického Slovenského štátu během druhé světové války. Žantovský si u plamenných slov von der Leyenové vzpomněl také na heslo „Vždy připraven“ neboli „Vsegda gotov“, které se vyjímalo na pionýrských odznáčcích s podobiznou Vladimira Iljiče Lenina. 

„Bylo to vždycky tak bojovně řečeno, že nebylo možné pochybovat o tom, že ten boj je správný a mimořádně důležitý,“ říká s ironií v hlase Petr Žantovský. Akce Spojených států proti cenzurnímu úsilí hodnotí jako logické, protože Evropská komise vyžaduje vedle regulace mediálního obsahu také přísné pokuty pro ty, kteří nová pravidla budou odmítat. „Je to přímý útok nejen na svobodu podnikání, ale také na svobodu slova. A jestli Evropská unie opravdu něčeho není strážcem, tak je to svoboda slova,“ dodává mediální odborník a připomíná práci dvojnásobné eurokomisařky Věry Jourové: „Ta měla boj proti svobodě slova přímo ve svém portfoliu a také se proslavila různými výroky o vyhladovění nezávislého mediálního sektoru.“

Podle Žantovského se Evropská unie postavila zcela jednoznačně proti svým obyvatelům a jejich zájmům a jediná spravedlnost, která ji může v budoucnu potkat, je její zánik. Podobně, jako zanikl sovětský satelitní systém ve chvíli, kdy ztratil jakýkoliv kontakt se zájmy svých občanů. „Otázka není zda, ale kdy,“ říká Žantovský.

Evropská unie bude ještě silněji chránit demokracii. Za vaše peníze

V druhém příspěvku se tematicky příliš nevzdálíme. Když Petr Žantovský mluvil o Thierry Bretonovi a čtyřech neziskovkářích, na které USA uvalily sankce, rád by v té souvislosti upozornil také na „zábavný“ článek na stránkách Evropské komise s titulkem Důraznější opatření na ochranu naší demokracie a občanské společnosti. V článku se Evropané dozví, že jejich demokracie je ohrožena, autoritářské režimy se snaží podkopat důvěru v demokratické instituce, narušit svobodné a spravedlivé volby a zpochybnit samotné hodnoty, na nichž je Evropská unie založena. A Evropská komise, s cílem čelit těmto hrozbám, představila takzvaný „Evropský štít pro demokracii“. Petr Žantovský vzpomíná, že v sedmdesátých letech proběhlo vojenské cvičení zemí Varšavské smlouvy s názvem Štít 1978. Opět se tak podle něj vracíme k sovětskému příkladu. Ten nový unijní štít pro demokracii stanoví konkrétní opatření „k posílení, ochraně a prosazování silných a odolných demokracií a zároveň také podporuje a chrání organizace občanské společnosti, které hrají zásadní úlohu při podpoře demokratického života“. Tak to alespoň stojí v oficiálních dokumentech na stránkách Evropské komise.

Petr Žantovský by čtenáře ParlamentníchListů.cz rád upozornil na to, jak chce Evropská komise těchto cílů dosáhnout. Například vytvořením nezávislé evropské sítě ověřovatelů faktů. „Tak už nebudeme mít jenom našeho pana Mácu, pana Cempera a podobné takzvané fact-checkery. Bude to celoevropská síť, která bude nepochybně řízená a financována z evropských peněz,“ říká k tomu Žantovský. Komise dále plánuje zahájit činnost takzvaného Evropského střediska pro sledování digitálních médií. „Tedy cenzura, že ano? To je prostě úřad, který bude sledovat, co která média zveřejňují a bude podle toho konat,“ dodává mediální odborník. Evropská komise se bude snažit také o posílení činnosti v rámci takzvané Evropské sítě pro volební spolupráci. A to už zní Petru Žantovskému hrozivě. „Znamená to, že když se někde bude zdát, že volby vyhraje někdo, kdo se nám nelíbí, třeba v Rumunsku a podobně, tak zasáhneme?“ ptá se. Štít pro demokracii také bude chtít aktualizovat soubor volebních nástrojů podle nám nechvalně známého nařízení DSA (Digital services act). Dalším bodem je činnost nazvaná „předložení doporučení o bezpečnosti novinářů a příručky o bezpečnosti politických aktérů“. I ty příručky mohou mít podle Žantovského svou předlohu v minulém režimu. Tehdy měly červený obal a nesly slogan „Na pomoc stranickému vzdělávání“. Ty nové by podle mediálního odborníka mohly nést takřka totožné heslo „Na pomoc evropskému vzdělávání“.

Nemůže chybět společné celoevropské posílení finanční podpory nezávislé a místní žurnalistiky. „Já si představuji ta nezávislá média asi jako Forum 24, Hlídací pes, Neovlivní nebo něco takového, které jsou samozřejmě tak nezávislé, že potřebují evropské peníze,“ komentuje to Žantovský. Při prohlížení materiálů Evropské komise ho zarazil také plán na vznik Evropského střediska pro odolnost demokracie. „To se tak opravdu jmenuje,“ říká nevěřícně. Náplní tohoto nového úřadu pro ochranu naší demokracie má být například podpora angažovanosti. Aby byl tento plán náležitě plněn, chce Komise „do roku 2026 zřídit novou platformu občanské společnosti, která dále usnadní dialog o ochraně a prosazování hodnot EU“. „No to je fráze, která by zasloužila zařazení do slavného dokumentu z osmdesátých let Soubor opatření,“ říká Žantovský. Nové plány Evropské komise mu připomínají tento dokument, který měl za cíl řešit hlubokou krizi dýchavičného plánovaného hospodářství v socialistickém Československu na počátku osmdesátých let. 

Součástí nového unijního souboru opatření je samozřejmě i tučná finanční injekce. Ta je v sekci „udržitelné a transparentní financování“ plánována s cílem „výrazně zvýšit finanční podporu organizacím občanské společnosti v rámci nového dlouhodobého rozpočtu EU, přičemž jen na program AgoraEU se počítá s 9 miliardami EUR“. Petr Žantovský na závěr této kapitoly Týdne v médiích opakuje svou výzvu čtenářům ParlamentníchListů.cz, aby se s těmito plány sami podrobně seznámili, aby věděli, co nás v Evropské unii čeká, pokud se tato nerozpadne. A dodává: „Doufám, že už to bude brzy.“

Za skvělými novináři Radkem Kubičkem a Jiřím Tušlem

Novinářské řady opustil v pouhých 58 letech redaktor, komentátor a jak dodává Petr Žantovský, také slušný člověk, Radko Kubičko. V novinářské profesi působil prakticky již od svých studií. Po stáži v Rádiu Svobodná Evropa zakotvil na dlouhá desetiletí v Českém rozhlase, nejprve v Českém rozhlasu 6: Rádiu Svobodná Evropa, kde prošel různými redaktorskými a komentátorskými funkcemi a jednu dobu tuto stanici i vedl. „Sledoval jsem ho jako člověka neuvěřitelně erudovaného, jako člověka, který byl schopen polemiky. Nebyl to takový ten primitivní propagandista, jakých je plná většina našich mainstreamových médií,“ vzpomíná Žantovský. Novinářské kvality Radka Kubička jsou podle něj důvodem, proč je jeho odchod velkou ztrátou nejen pro Český rozhlas. Veřejnoprávní stanice si podle mediálního analytika možná ani neuvědomuje, o koho v osobě Radka Kubička přišla. „Šlapali mu tam v posledních letech po hlavě, stejně jako každému jinému, kdo jenom tu a tam projevil nějaký svobodný názor. Radko se přesto nikdy nepolekal a vždycky si stál za svým,“ říká mediální odborník. Právě tuto Kubičkovu kvalitu považuje v dnešní době za velmi vzácnou a v českém mediálním mainstreamu téměř neviditelnou. „Takže Radko, sbohem,“ loučí se.

Druhá neméně smutná zpráva se bohužel týká dlouholetého rozhlasového pracovníka Jiřího Tušla, který zemřel ve věku 82 let. „Pamatuji si ho z půlky osmdesátých let, když jsem do Československého rozhlasu jako student rozhlasové žurnalistiky na tehdejší Fakultě žurnalistiky, dnes Fakultě sociálních věd, začal docházet na praxi a nahlížet, jak se dělá rádio, protože to mě z celé novinařiny vlastně zajímalo nejvíc,“ říká Žantovský. „Pamatuji si, že jsem tam jednou přišel poprvé do redakce pořadu Zrcadlo kultury, kterou vedl právě Jirka Tušl. Byl to elegán, takový hezký člověk, který žil společenským životem a nedělal ze své funkce žádné obstrukce. Naše seznámení proběhlo asi tak, že jsem vstoupil do dveří redakce, tam sedí Tušl. Já říkám: ‚Dobrý den pane doktore, já jsem tady na praxi z té fakulty žurnalistiky.‘ A on říká: ‚No tak mi dej index.‘ A já mu říkám: ‚Ale já to nechci jen zapsat, já to tu chci prožít! Já sem chci chodit a chci se dívat a poslouchat.‘ A on říká: ‚Člověče, tak to seš první po létech. No, tak jo.‘ Takže takhle jsem poznal Zrcadlo kultury, kde tehdy pracoval přes výtvarné umění Jiří Hůla, přes film tuším Oxana Tulajdanová, přes literaturu Franta Novotný. Byla to ve své době naprosto špičková sestava, na jejíž doporučení jste se mohli v oblasti kultury naprosto pevně spolehnout,“ vzpomíná mediální odborník na začátky své novinářské dráhy. 

S Jiřím Tušlem odchází celá jedna éra schopnosti kriticky posoudit kulturní nebo jiné dílo a Petr Žantovský za lidmi jeho kalibru bohužel nevidí následovníky, ačkoli redaktorů, kteří se v různých médiích zabývají kulturou, je mnoho. „Nemají ten obrovský nadhled, který měli ti lidé tehdy. Ten nadhled byl dán samozřejmě vzděláním a schopností tolerantně, avšak přísně posoudit určitý kulturní jev. Kultura samozřejmě souvisí s tím, jak společnost žije a jaké má hodnoty. Mluvíme o době, kdy se stály ve čtvrtek fronty před knihkupectvím na Hrabala a Seiferta. To dneska nevidíte. Dneska vidíte hory knih, které píše kdejaká herečka, moderátorka, misska, influencerka, prostě kdokoli, kdo uzvedne tužku a trefí se do klávesnice,“ pouští se mediální analytik do srovnání dneška s minulostí. „K tomu všemu patří veliké dílo Jířího Tušla. Takže Jirko, i s tebou, sbohem,“ loučí se Petr Žantovský.