Husákův konec: Celé dny seděl v pracovně sám a nepřítomně hleděl do oken

Jaký byl vlastně někdejší generální tajemník ÚV KSČ a prezident socialistického Československa Gustáv Husák? „Mnozí oceňují jeho řádně nabyté právnické vzdělání, nespornou inteligenci a mimořádný řečnický talent, což byla výbava, která jako by ho tak trochu vyvazovala z tvrdého stalinského jádra," napsal k jeho osobě v předmluvě obsáhlého článku Prezident, který měl viset Marek Švehla z Respektu.

Dále redaktor připomíná, že za pražského jara '68 patřil Husák na správnou stranu a vedení po příchodu okupantů se pak prý ujal jen proto, aby to nevzal "někdo horší". Historici ale o něm tvrdí, že od začátku stalinismu v Československu patřil k jeho horlivým, chladnokrevným tvůrcům.

„Vězení bylo jen epizodou, která na směřování zaníceného komunisty nic nezměnila. Po propuštění se dostává opět nahoru a pouze se přizpůsobuje poměrům - v čase tání je reformátorem, pak zase vůdcem kolaborantského režimu, jakýmsi druhým protektorem vyslaným tentokrát nikoli z Berlína, ale z Moskvy," zmínil Švehla, podle něhož se Husák ve finále stal nejničivějším představitelem československého komunismu a učinil z nás na dlouhých dvacet let de facto součást Sovětského svazu.

„Proto je Husák pro pochopení československých poválečných dějin asi nejdůležitější figurou," připomíná ústy Švehly týdeník Respekt.

Jeho prostředím byly kavárny, ne partajní schůze

Nejprve něco z jeho mládí. Gustáv Husák se narodil jako Augustin, časem ale své jméno nahradil modernějším Gustáv. Mimořádné ambice se prý u něj nedaly přehlédnout už ve školních lavicích - skvěle se učil a na právnické fakultě se brzy vyšvihl do vedení různých studentských spolků. Podle svých vrstevníků byl velmi schopný, cílevědomý a charismatický mladík. „Už tehdy však vrstevníky překvapovala jeho nenasytná touha po kariéře," popisuje další redaktor Respektu Petr Třešňák.

„Často zaráželo jeho okázalé ukazování vlastní iniciativy, výlučné přisvojování si společně dosažených úspěchů, touha být všude a ve všem první," vzpomínal prý na něj později slovenský diplomat Ladislav Šimovič.

Mladý premiant Husák si záhy po přijetí na univerzitu podal přihlášku do komunistické strany a to možná proto, že studenti tehdy moc na výběr neměli - mohli si vybrat mezi staromódními agrárníky, Hlinkovými klerofašisty anebo zmińovanými komunisty, k nimž tehdy tíhla naprostá většina vzdělané mládeže.

Husák ale podle historika Zdeňka Doskočila nebyl ten typ, který by chodil na demonstrace nebo organizoval stávky. „Byl bytostný intelektuál, zdatný řečník a publicista. Jeho prostředím byly kavárny, a ne partajní schůze," připomněl v této souvislosti historik Zdeněk Doskočil.

Jak se ale vlastně Husák dostal do politiky? Údajně to bylo v době poté, kdy se se vznikem fašistického Slovenského štátu dostala na Slovensku komunistická strana do ilegality.

„Věznice Tisova státu jsou v roce 1943 plné pozatýkaných funkcionářů a v podzemí nezůstal skoro nikdo, kdo by zvládl partaj řídit...Takže když Gottwald vyšle z Moskvy emisary, aby dali na Slovensku dohromady nové - v pořadí již páté - vedení komunistické strany, Gustáv Husák se najednou hodí. Prostě tak trochu zbyl," vysvětlil historik Doskočil.

Záměr převzít moc v zemi sice prý ztroskotal, ale impozantní pokus o protifašistickou vzpouru vstoupil nakonec do dějin a posloužil svým aktérům coby skvělý odrazový můstek. Do mírových časů tak proto vstoupil Gustáv Husák jako hrdina Slovenského národního povstání.

Husákovo zatčení: Jako ze špionážního filmu

Půl roku před únorovým převratem ale Husákem řízená Státní bezpečnost vypracovala falešná obvinění ze spolupráce s fašisty proti členům Demokratické strany, která držela v té době většinu křesel ve Sboru pověřenců - slovenské vládě. Následovala vlna zatýkání a výslechů, u čehož nechyběl ani Husák.

„Je u zatýkání agrárníků, s nimiž kdysi spolupracoval během povstání, kolektivizace, stejně jako u likvidace církví, kterou měl na Slovensku nějaký čas osobně na starosti," podotkl Respekt a připomněl i plánovanou internaci mnichů, která vešla do dějin pod názvem Akce K.

Jenže už v té době prý zároveň na Husáka zvláštní složka StB sbírala a vyráběla kompromitující materiály. Proč? Husák totiž tehdy patřil do skupinky slovenských národoveckých komunistů a tím údajně podrýval autoritu komunistického vedení v Praze. S tím ale - i když nepřímo - souvisel i Stalinův příkaz najít a odsoudit vnitřní nepřátele strany v zemích východního bloku a připravit pro ně šibenice.

„Husák se však snaží odvrátit blížící se pád a při veřejných vystoupeních si sype popel na hlavu. Žádná sebekritika nemůže rozjeté soukolí zastavit. V únoru roku 1951 dostane náhle pozvánku na bratislavské ústředí strany. V kanceláři na něj ale čekají tajní policisté se zatykačem," popsal pak Respekt zatčení Husáka připomínající děj špionážního románu.

Husák, který vizi komunismu opravdu hluboce věřil a vše, co následovalo, pak vnímal jako historický omyl, přešlap zrádců, v němž je třeba obstát a rudou myšlenku uhájit, ale prý falešné doznání nikdy nepodepsal. V monstrprocesu s údajnými nacionalisty to ale naopak ostatní čtyři Slováci vzdali.

„Intelektuála, jenž trávil život v kavárnách a v partajních zasedačkách, nezlomí ani tři čtvrtě roku intenzivního mučení, odpírání spánku a jídla," uvádějí pak k tomu historické prameny. Podle historiků ale prrávě Husákova vzpurnost zachránila pětici obviněných před popravou. Pomohlo možná i to, že mezitím umřel Stalin i Gottwald a brutalita režimu mírně zeslábla.

...On sám sice v roce 1954 dostal doživotí, ale z téměř deseti let, která si celkem odseděl, strávil šest v samovazbě.

„Dnes po tom všem jsem starý člověk, s podlomeným zdravím, se zchátralým a vyčerpaným tělesným organismem, duševně podlomený a ubitý," napsal pak prý v žádosti o propuštění Husák koncem padesátých let.

A Respekt právě k tomuto faktu poznamenává, že Husák v popisu své osoby ani nijak nelhal: Z vězení měl deprese, manželka jej také opustila, a on sám byl nucený hledat si manuální práci. Jenže právě toto jej později paradoxně přivedlo k dalšímu vzestupu - stal se z něj totiž opravdový mýtus.

Komise jej očistila a on se stal kritikem Novotného

„Vzbuzoval velké sympatie, neprávem odsouzený vězeň, obrovsky statečný," vzpomněl na něj český historik Jan Křen, který v šedesátých letech často navštěvoval Slovensko a s Husákem se vídal. Právě Křen spolu s dalšími historiky později zasedl v komisi, která Husáka v roce 1963 očistila od všech obvinění: dostal pak zpátky stranickou knížku a nastoupil jako vědecký pracovník do Ústavu státu a práva. Napsal knihu o Slovenském národním povstání, přispíval do novin, jezdil na besedy do škol a především si stále častěji troufal kritizovat prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného, který byl v té době kvůli svému odporu ke slovenské emancipaci v Bratislavě mimořádně nepopulární.

Jenže Husák v té době věřil jen sobě, nezajímal se o byrokratický aparát, neměl žádného ochránce mezi vlivnými potentáty. Ještě na začátku roku 1968 byl prý obyčejným řadovým komunistou s dobrou vyřídilkou. Jenže pak sehrál partii, kterou z hlediska chladné technologie moci lez těžko označit jinak než bravurní, ale z hlediska života v Československu šlo o katastrofu.

O co šlo? Zatímco v roce 1968 Husák v komunistické straně neměl dosud žádnou funkci, - už od dubna téhož roku ale byl místopředsedou vlády - situace se změnila, když ho prezident Ludvík Svoboda vzal s sebou na jednání do Moskvy. Svoboda totiž měl jako jediný ze stranických potentátů Husáka v oblibě a při jednáních se československé delegaci hodila i jeho výrazná inteligence, tak i jeho právnické vzdělání.

Navíc Husák tuto šanci nepromarnil - Sovětům se předvedl jako politik ochotný ke kompromisům a i když měl pověst reformátora, tak na něj Rusové nakonec vsadili: Byl zvolen prvním tajemníkem slovenské komunistické strany a stal se tak členem ústředního výboru KSČ, jedním z pěti nejmocnějších mužů státu. Jeho kariéra nejmocnějího muže tak byla načata...

Dostal instrukce od Brežněva

Husák totiž prý v té době hrál jen o jediné - o křeslo prvního tajemníka strany, který se měl volit v dubnu roku 1969. Respekt právě k tomuto mezníku připsal, že ale Husáka Moskva v té době už velmi podporovala. Na tajné schůzce na Ukrajině dostal dokonce od L.I. Brežněva jakési důležité instrukce, o nichž ale nikdy nikomu nic neřekl.

„Vpředvečer volby sehraje klíčovou roli rektor Vysoké školy politické Milan Hübl. Obchází nerozhodnuté a přesvědčuje je, že Husák je nejlepší možnost - rozhodně lepší než konzervativci a jeho zkušenost z padesátých let dává záruky, že se nebudou opakovat procesy. Třetí dubnový čtvrtek roku 1969 se tak Gustávu Husákovi plní životní sen. Drtivou většinou hlasů je zvolen šéfem Komunistické strany Československa," popsal pak Husákův dějinný "den D" Respekt.

Jenže krátce poté první muž Československa začal ztrácet v Čechách popularitu opouštěním reformního kurzu. Naopak Slovensko v něm dál ctilo bojovníka za národní věc a za vítězně prosazenou ideu federace. "O přízeň veřejnosti už ale v tuto chvíli tolik nejde," podotkl Respekt.

Svého kamaráda nechal vyhodit z práce

Dále týdeník popsal to, jak se Husák Hüblovi odvděčil: nechal jej vyhodit ze strany a z práce a později dokonce nechal proběhnout soud, který Hübla odsoudil na pět let za rozvracení republiky. Proč? Hübl prostě a jednoduše svému bývalému spojenci vyčetl, že vývoj v zemi se ubírá špatným směrem.

Jenže bez svého původního zaměstnání je v té době i mnoho dalších Husákových známých z šedesátých let, třeba Miroslav Kusý nebo historici Jan Křen a Vilém Prečan. Přitom Husáka pomáhali rehabilitovat.

Ve vězení se ale v té době ocitlo i několik tisíc dalších Čechů a Slováků, kteří při masivní vlně prověrek odmítli odsoudit předsrpnový vývoj a sovětskou okupaci chválit jako „bratrskou pomoc". Kromě šibenice a tvrdého mučení ale Husák prý využil v té době všechny prostředky, aby v zemi zadusil všechny zárodky svobodného myšlení. Na tapetě tedy byly vězení, systémy prověrek a kádrování, profesní likvidace, či tajná policie se všudypřítomnou sítí udavačů.

Během první fáze normalizace se ale prý Husák velmi změnil. Na začátku byl sice tím energickým a samostatným politikem známým ze Slovenska, který odmítal ochranku, pronášel projevy spatra a zajímal se o to, co se mezi lidmi říká, ale po pěti letech byl už jiný - zamlklý, pasivní, obklopený neustále bobtnajícím aparátem, který hodiny řešil vyložené nesmysly.

Možná právě proto od poloviny sedmdesátých let jeho vliv ve vedení strany mezi prokremelskými jestřáby pomalu slábnul. Možná ho přemohlo i to, že jeho druhá žena tragicky zahynula a se stále stejnými soudruhy v politbyru se drželi v šachu dlouhých dvacet let. "Čím dál nemocnější Husák se tak nezmohl prakticky na nic. Normalizované Československo se samospádem šinulo od pětiletky k pětiletce a vedl jej velmi osamělý a skleslý muž," poznamenal k tomu Respekt.

Do velkých depresí se zřejmě uchýlil až koncem osmdesátých let, kdy ho českoslovenští komunisté sesadili z funkce generálního tajemníka a nahradili mladším Jakešem, ale zůstal mu prezidentský úřad. „Celé dny prý seděl v pracovně opuštěného a zašlého Pražského hradu a nepřítomně hleděl před sebe. Před dveřmi si nechal pochodovat stráž, tak jako kdysi v leopoldovské věznici," dodal k jeho konci týdeník.

Mohl být papežem...

Co ještě nevíte o Husákovi: Jeho sekretářka Jozefína Darášová (pracovala u něj od roku 1969 do roku 1974) o něm tvrdila, že to byl pracovitý a asketický solitér, který večeřel zásadně párky a kouřil jednu cigaretu za druhou. Kromě politiky neměl podle ní prý žádné koníčky ani přátele.

Znáte ale nějaký vtip o Husákovi? Určitě ano, neboť vtipů o Husákovi kolovalo svého času mnoho. Tento se vyprávěl už prý v době, kdy z oken Pražského hradu kynul T. G. Masaryk.

Mladému Gustovi, který je pokřtěný a v dětství ministroval, nabídnou, ať se vrátí ke katolíkům. Krátce se zamyslí, rozhodnutí není snadné. Je přece teď komunista, člen mládežnického Komsomolu a na hodinách náboženství farářovi nebojácně tvrdí, že existence Boha je holý nesmysl. Po chvíli přemýšlení se však suše zeptá: „A mohl bych dělat papeže?"

Čtěte také: