Poslanec hnutí ANO Patrik Nacher, který patří k velkým kritikům Istanbulské úmluvy, věří, že úmluva schválena nebude. Pro případné projednávání v Poslanecké sněmovně má prý již připravené velmi ostré vystoupení.
„Tato úmluva, prezentovaná jako ochrana před násilím v rodinách, v sobě skrývá ideologii genderismu a převýchovy,“ shrnul poslanec pro ParlamentníListy.cz své námitky. S tím bytostně nesouhlasí a bohužel neslyšel jedinou věc, která by v naší legislativě chyběla a bylo by třeba kvůli ní tuto dohodu přijímat.
„Pokud nám nic nechybí, není důvod to přijímat. Aby se pak učilo ve školách, že pohlaví není biologická danost, ale nějaký sociální konstrukt, podle kterého se každý může rozhodnout, co bude? To do ochrany před násilím fakt nepatří,“ říká poslanec.
Přidal postřeh, že právě ti lidé, kteří se velmi často ohrazují proti uplatňování principu kolektivní viny, se v tomto případě sami dopouštějí paušalizace kolektivní viny na mužích. A to se Nacherovi nelíbí.
Proti domácímu násilí se podle něj bojovat musí, to je v pořádku. Uznává, že v minulých měsících karantény, kdy spolu byli lidé zavřeni a získali zkušenost, jakou před nimi neměly minimálně dvě generace, je toto téma ještě aktuálnější. „Ale v této oblasti nepřináší Istanbulská úmluva žádnou přidanou hodnotu. Jen se tímto důležitým tématem zaštiťuje a tak trochu ho zneužívá. A to mně vadí,“ uvedl.
Koronavirová krize skutečně byla jedním z hlavních důvodů, proč téma ožilo. Jak vyplývá ze zápisu z jednání Rady vlády pro rovnost žen a mužů v pátek 24. 7. 2020, bylo schválení úmluvy schováno do „série doporučení k řešení negativních dopadů pandemie“.
Na jednání zaznělo i dramatické vystoupení Branislavy Marvánové Vargové ze sdružení ROSA, která mluvila o růstu domácího násilí v časech povinné izolace. Nouzový stav podle ní „zhoršil situaci“, i když ještě nemá k dispozici kompletní data.
Na konci jednání bylo schváleno neobyčejně naléhavé usnesení: „Rada vlády pro rovnost žen a mužů vyzývá vládu ČR, aby bez zbytečného odkladu i vzhledem k dopadům pandemie covid-19 projednala návrh na ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí“.
Podle Nachera tu ale vznikla zcela nesmyslná linka, která zneužívá problém domácího násilí a říká, že „když nesouhlasíš s Istanbulskou úmluvou, tak ti nevadí domácí násilí“. A to poslanec Nacher odmítá.
Předčasná sexualizace dětí, to je zločin
Senátorka Jitka Chalánková zahájila své výhrady tím, že se jedná o mezinárodní úmluvu, která má tedy aplikační přednost před českým právem. „Naše vnitrostátní právní úprava je v těchto případech dostačující natolik, že Úmluva vůbec nic nového nepřináší. A proto není jediného důvodu k její ratifikaci,“ zdůraznila.
A připomněla řadu sporných bodů, které dohoda po přijetí může přinést. Nejde přitom ani tak o samotný text, který je velmi obecný a „gumový“, ale hlavně o důvodovou zprávu, která tento text usměrňuje velmi nežádoucím směrem.
„Násilí mezi lidmi je v úmluvě popisováno a vysvětlováno jako genderově, antagonisticky podmíněné. Nikoliv jako násilí člověka na člověku, ale jako násilí na ženách ze strany mužů, které je podmíněno jejich historicky daným nesmiřitelným antagonismem,“ vytahuje senátorka Chalánková nejzásadnější příklad.
Tak, jako Patrik Nacher poukazuje na to, že úmluva zavádí pojem gender jako sociální konstrukt. „To znamená, že neexistuje souvislost mezi biologicky daným pohlavím, ale tím, jak se člověk sám definuje. Zde tedy nastupuje nekončící možnost příslušnosti k nějakému pohlaví jako sociálnímu konstruktu,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz.
Úmluva tak dává jedinci možnost prezentovat se jako zranitelná skupina a hájit se proti diskriminaci, která klidně může být smyšlená, protože ji ani není možné dopředu definovat a bude se posuzovat případ od případu.
Dalším zásadním právním problémem je prolomení presumpce neviny. Pokud bude někdo obviněn z domácího násilí, bude muset on prokazovat, že násilí nespáchal. Jak upozornila senátorka, tento princip je vlastní spíše totalitním právním systémům.
Za těchto podmínek hrozí záplava antidiskriminačních žalob od údajně postižených, které nebude snadné smést ze stolu, i když budou zjevně nedůvodné. „Hrozí kriminalizace obhájců přirozených, historicky daných vztahů mezi muži a ženami, které jako jediné jsou zárukou pokračování lidského rodu,“ obává se senátorka.
Připomíná také části, které vážně plánují „převýchovu“ chlapců během školy i mimoškolních aktivit. Další“ výchovné“ metody jsou podle ní předčasnou sexualizací dětí, což je ten největší zločin.
Rodinám je tím odebráno právo vychovávat děti podle svého svědomí, což je šílený exces od svobody a lidských práv. S tím souvisí i prolomení mlčenlivosti některých profesí, která dosud byla posvátná. To vše představuje zcela mimořádná ohrožení pro svobodnou společnost.
Třešničkou na dortu je podle ní institucionální zajištění dohody v podobě mezinárodního výboru GREVIO, který má stát nad vládami členských států. Tento výbor má ve spolupráci s neziskovým sektorem mít právo monitorovat plnění úmluvy, včetně ukládání sankcí. Tím v podstatě vznikne paralelní právní systém, bez možnosti odvolání k řádným soudům členských států.
Docent Koudelka: Až to vezmou do ruky úderníci v taláru, máme se na co těšit
Ústavní právník Zdeněk Koudelka, expert hnutí Trikolóra, rovněž zastává názor, že v oblasti ochrany před domácím násilím dohoda nic nepřináší.
Naopak zdůrazňuje její negativní aspekty. Kromě výše zmíněných je to posílení migrace. „Dává větší práva cizincům a povinnost státům poskytnout azyl z důvodu gendrové příslušnosti. Ovšem, jak je tento pojem nově chápán, nejde jen o násilí na ženách, ale například o to, že někdo se považuje za ženu, i když je muž, a jeho stát původu nepreferuje transsexualitu či veřejné projevy sexuální orientace. To jsou oblasti, kdy je tvrzení migrujících osob těžko ověřitelné,“ vysvětlil docent Koudelka pro ParlamentníListy.cz.
Zdůraznil rovněž, že dohoda posiluje práva „nátlakových organizací“ s politickými cíli, maskovanými jako součást neziskového sektoru. Již dnes je přitom kritizováno jejich nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky.
Pojmosloví, které Úmluva zavádí, je navíc ideologicky zneužitelné. „Některé závazky v úmluvě, jako snaha vymýtit nevhodné zvyky a tradice a to, že muži a chlapci budou aktivně zapojeni do prevence za účelem naplnění úmluvy, působí stejně jako před rokem 1989 působila ideologická školení mužstva v komunistické armádě,“ dodává docent Koudelka.
Vymáhání Úmluvy bude stát především na soudech, které tím opět posílí svou moc. Již dnes se přitom vedou otázky nad legitimitou a mandátem soudní moci. „Soudci jsou ve funkci trvale a někteří propadli aktivistické touze měnit svět k lepšímu. Není nic horšího než snaživý úderník v taláru, který chce vynutit své vidění dobra,“ obává se právník.
Hrozí, že aktivistický soudce bude prosazovat své názory i přes vůli parlamentu a vlády. „Příkladem může být Nejvyšší soud USA, který v roce 2015 prohlásil zákaz homosexuálních sňatků praktikovaný některými státy americké unie za protiústavní. Uznal těsnou většinou 5:4 nové pojetí manželství i jako svazek dvou žen nebo dvou mužů a argumentoval přitom americkou ústavou. Jsem přesvědčen, že tvůrci americké ústavy z roku 1787 by se divili, co jim to Nejvyšší soud v 21. století dává do úst. V tehdejší době bylo manželství jinak než jako svazek muže a ženy nemyslitelné. Pět soudců se tak nadřadilo nad tisíce členů kongresů USA a jeho členských států, kteří jsou z ústavy oprávněni k ústavní změně,“ připomíná příběh soudcovského aktivismu Koudelka.
Ten také přidal postřeh, že inkorporování různých konceptů „dobra“ do právních norem není výsadou demokratických států, ale spíše diktatur.
Připomeňme si: Takto ta úmluva vznikala
Právník Jan Gregor shrnul své argumenty již v březnu, poté co slovenská parlament drtivou většinou Istanbulskou úmluvu odmítl.
Podle Gregora násilí na ženách odsuzují všichni. Odpůrci Úmluvy však vnímají toto násílí jako selhání jednotlivce, za které má také jednotlivec nést odpovědnost.
„Jiný přístup zastávají příznivci radikálního feminismu, kterým se podařilo přesvědčit důvěřivé podporovatele IÚ. Myšlenky radikálního feminismu tvrdí, že násilí páchané na ženách je systémovým nástrojem mužské dominance a nadvlády nad ženami. Tento extremistický přístup je obsažen v samotné Preambuli Istanbulské úmluvy, která je významným interpretačním zdrojem, na jehož základě se vykládají jednotlivá ustanovení Istanbulské úmluvy,“ upozorňuje jurista.
Z textu preambule zdůrazňuje tvrzení, že „násilí na ženách je projevem historicky nerovných mocenských vztahů mezi ženami a muži“ a rovněž, že „násilí na ženách je klíčovyým společenským mechanismem, nutícím ženy do podřízeného postavení vůči mužům“.
Vztah mezi ženami a muži je tedy popsán jako vztah „mocenský“ a násilí na ženách je bez jakéhokoliv důkazu spojeno s „dominancí mužů“. Nejedná se přitom o jakýsi manifest radikálních feministek, kde jsme si na podobné výrazy už zvykli, ale o dokument mezinárodního práva.
Vysvětlení hledá ve způsobu, jakým Istanbulská úmluva vznikala. „Na vytváření konkrétního znění Istanbulské úmluvy se podílely organizace, které se domácímu násilí a násilí na ženách nevěnují. Se statusem pozorovatele se přípravných jednání účastnila lobbistická organizace ILGA (International Lesbian Gay Association), která tvrdě prosazuje LGBT práva. V ČR jsou členem této organizace 3 spolky z uskupení Jsme fér (Prague Pride, PROUD, Amnesty International) a ty lobbují za uzákonění homosexuálního manželství,“ uvádí pro příklad.
Kromě zamezení násilí na ženách si Úmluva klade i další ambiciozní cíle. Například zavádí do mezinárodního práva termín „gender“ v definici nikoliv jako biologické pohlaví, ale jako „sociálně ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro muže a ženy“. Tato nenápadná výkladová formulace má zásadní dopad. Hned v následujícím článku se totož uvádí, že provádění smlouvy musí být zajištěno bez diskriminace na základě nejen pohlaví, ale i genderu.
Jaké to bude mít důsledky? „Pokud dojde k ratifikaci Istanbulské úmluvy, bude mít ČR povinnost nediskriminovat na základě genderu. Pojmu, který český právní řád doposud naštěstí nezná. To znamená, že se bude na základě Istanbulské úmluvy domáhat biologický muž přijetí do azylového domu určeného pro ženy, jelikož se bude cítit jako jeden z nich. A ČR mu to na základě této smlouvy bude nucena umožnit,“ uvádí Jan Gregor pro příklad.
Zkušenosti ze zemí, které již Istanbulskou úmluvu ratifikovaly a začaly tam fungovat smluvní kontrolní mechanismy, podle něj ukazují, že rozhodně nejde o malování čerta na zeď.
Pro ParlamentníListy.cz ještě Jan Gregor dodal, že pokud by Úmluva byla ratifikována, byli bychom ze zemí Visegrádské skupiny jedinou, která by k tomuto kroku přistoupila. Slovensko a Maďarsko již tento dokument odmítly, Polsko (kde dohodu schválila v roce 2015 tehdejší liberální vláda Občanské platformy) se od něj chystá odstoupit.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
