Odhlédne-li se od propagandy, Netanjahuova a Trumpova válka proti Íránu se zjevně nevyvíjí podle jejich představ. Kalkulace, že íránský režim je oslabený a vojenská akce ho rychle dorazí, se ukázala jako chybná. Írán byl na válku dobře připraven a z efektní trestné výpravy se stává geopolitická past.

 

Zatímco cena ropy na burzách kopíruje chaotická sdělení Donalda Trumpa, který jeden den válku eskaluje a druhý den ji má za prakticky vyhranou, Írán, zdá se, s Američany nekončí. O tom, za kolik se bude prodávat ropa a plyn, a kolik jí bude, pokud američtí spojenci v Perském zálivu pod íránskou palbou zastaví těžbu a zkrachují na nedostatek vody a potravin, nerozhoduje Donald Trump. Rozhodnou Íránci, kteří mají dostatek levných dronů, nějaké hypersonické rakety, ale především motivaci pomstít vraždu duchovního vůdce či zmasakrovaných školaček.

Anketa

Je vám líto, že Václav Moravec končí v České televizi?

Je mi to líto

3%

Je dobře, že končí

89%

Moravec mě nezajímá

8%

hlasovalo: 8416 lidí

 

Je pravděpodobné, že se Trump pokusí ukončit válku, která se bude vojensky komplikovat, ekonomicky prodražovat a politicky stávat noční můrou, předstíráním skvělého vítězství. K tomu je ale třeba, aby Trumpovo skvělé vítězství předstírali také Íránci. Ty, se kterými mohl vyjednávat, ale pozabíjel a ti, kteří je nahradili, nic takového předstírat nebudou. Výměnou za zastavení palby budou požadovat splnění ponižujících čili politicky nepřijatelných podmínek.

 

Když se Trump vysmívá Zelenskému, že má ve válce s Putinem špatné karty a měl by to zabalit, sám si nyní koleduje o něco podobného. Ztratí-li USA vliv na Blízkém východě, padne tím první kostka dlouhého domina, aniž by měl Donald Trump karty, něco s tím udělat. Způsobit globální institucionální, ekonomickou a bezpečnostní krizi neznamená pouze udělat si ve světě spoustu nepřátel. Ztráta prestiže, důvěryhodnosti a vlivu se přelije i do samotných Spojených států, přičemž vnitřní krize dále sníží akceschopnost USA navenek.

 

V době, kdy USA zcela bez skrupulí rezignují na pravidla, včetně toho elementárního nečinit druhým, co nechci, aby oni činili mně, není od věci začít přemýšlet o světě bez americké dominance. Představa Ameriky, coby garanta pořádku a stability ve světě je mýtus, kterému kromě Američanů věří málokdo. Už nějaký čas není jasné, v čem by Američané mohli být příkladem, anebo čím mohou být jiným užiteční.

 

Heslem Amerika na prvním místě se myslí peníze na prvním místě. USA nevyváží demokracii, ale dolary. Ve skutečnosti je vnucuje a kdo si je vnutit nenechá, je shledán diktátorem a totalitářem. Američané se nerozpakují zbavovat svět diktátorů, přičemž diktaturu nikdy nevystřídá demokracie, nýbrž chaos, který si s dolarem rozumí lépe. Má se za to, že americká hegemonie je založena na vojenské převaze, při které protivníka přejde chuť cokoli si začít.

 

Druhý pilíř, na kterém stojí americká hegemonie je udržování nestability přiléváním oleje do lokálních konfliktů anebo financováním opozičníků a radikálů v zemích, které USA nekontroluje. Bez americké péče o permanentní nestabilitu a bez povinného obchodování v amerických dolarech může svět klidně fungovat. Otázka je, co to udělá s Amerikou, která nesní o tom, udělat se pro sebe, žít za své, ale sní imperiální sen, kdy jí svět bude ležet u nohou, bude k Americe obdivně vzhlížet. Americký sen je snem kolonizátorů, kteří si kupují indiány za ohnivou vodu. Jenomže vedlejším efektem americké hegemonie je abstinence a střízlivost vazalů, kterým se příčí šikana.

 

Americké know-how „dolar na prvním místě“, nedevastuje pouze vztahy mezi národy. Ukázalo se, že především devastuje samotnou Ameriku. Když jsou na prvním místě peníze, většina lidí žije z ruky do úst. Pro svět bez americké hegemonie, anebo pro svět po Trumpovi, který americkou hegemonii demontuje, se nabízí know-how „peníze nejsou všecko“.