Půjde-li to například ve výuce dějepisu tímto tempem, dozví se brzy naši školáci jen jediné: dějiny, o nichž se bude hovořit, začaly v roce 1948 komunistickým převratem, který se dopustil tolika a tolika zvěrstev, politických vražd, kriminálů a potlačování svobod obyvatelstva. Přirozeně se opomine skutečnost, že ti zlí komunisté vyhráli svobodné volby v roce 1946 a i poúnorový vývoj měl ve většině národa pozitivní rezonanci, a to dlouhou dobu. To neznamená, že ten vývoj šel správnou cestou, jen ji za správnou považovala velká část lidí. Až do srpna 1968, kdy k nám vtrhla vojska Varšavské smlouvy. Tehdy vzal sen o socialismu jako spravedlivém režimu většinově navždy zasvé. Toto zklamání pak bylo průběžně prohlubováno během normalizace a vyústilo v listopad 1989.
Anketa
Jste pro zbudování základny NATO na českém území?
3%
96%
hlasovalo: 84644 lidí
Po tom roce 1989 jsme se konečně přimkli k milovanému Západu a odvrhli v celé šíři nenáviděný Východ, zejména Rusko. Oprášili jsme Mlynářovu knihu Mráz přichází z Kremlu, začali jsme vést líté boje s kamennými připomínkami čehokoli ruského (Koněv, rudoarmějci, neznámí vojínové). Trochu přitom zapomínáme, že Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci mezi Českem a Ruskem z roku 1996 obsahovala i článek 21, v němž se praví: „Každá Smluvní strana bude na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky druhé Smluvní strany, jejich udržování a přístup k nim.“ Smlouva nesla podpis téhož Václava Havla. Ale nebuďme hnidopichy, třeba měl v zádech při podpisu ruský bajonet.
Tak takhle nějak vulgárně může vbrzku vypadat okousaný dějepis pro základní a střední školy. Třeba se časem i dočkáme objevu, že Prahu od nacistů osvobodil generál Patton…
V těchto dnech pronikla informace, že vysoké školy žádají od Ministerstva školství metodické pokyny, jak mají naložit s ruskými studenty, kteří nastoupili ke studiu před vypuknutím konfliktu na Ukrajinu. Dokonce se i vedou úvahy o tom, jaké obory v žádném případě nesmí studovat (třeba IT), protože by tím pomáhali Ruské federaci v bojích na Donbase. Troufám si tvrdit, že je to ze strany těch škol neuvěřitelná nehoráznost.
Předně: s těmi studenty (z Ruska, ale i z Ukrajiny, Kazachstánu a dalších postsovětských zemí) byly uzavřeny standardní smlouvy o studiu, studenti dostali dočasná víza vztahující se k době studia a platili smluvní poplatky a školné jako kterýkoli jiný zahraniční student. Vyjmout z těchto obecných pravidel jednu skupinu jen podle národnosti, je ryzí diskriminace. Likviduje to jedno z hlavních jistot demokratického řádu, totiž rovnost před zákonem, a dělá nám to ostudu. Rektoři oněch škol se chovají jako slouhové, kteří čekají na pokyny, jak se kdysi říkalo, „od soudruhů z kraje“. Bez nich si ani neškrtli. Tak je třeba se ptát: nač naši studenti v listopadu 1989 mávali transparenty s nápisy volajícími o návrat akademických svobod, nezávislosti a autonomie akademického prostředí? Zde se jim dostává lekce, že žádné svobody nejsou, dokud o tom vrchnost nerozhodne. Smutné konce!
Fotogalerie: - Uctění památky obětí genocidy
A třetí příklad. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám MV ČR (CTTH) vypracovalo, prý na žádost vedení Univerzity Karlovy, druhdy jedné z nejslavnějších univerzit světa, materiál nazvaný Protivlivový manuál pro sektor vysokých škol (dále jen Manuál). Hned v úvodu se píše: „Dostává se Vám do ruky dokument, jehož cílem je pomoci Vám připravit se na to, že se můžete stát předmětem zájmu cizí moci, a zároveň jak na danou situaci reagovat.“ Jde tedy o to „v sektoru vysokého školství budovat společné know--how ve snaze o zvýšení odolnosti vůči vlivovému působení cizí moci.“
Co to je to „vlivové působení“? Čtěme: „Vlivové působení – nežádoucí a nepřípustná podoba ovlivňování, kterého se cizí moc dopouští, pokud sama anebo prostřednictvím třetí strany vykonává zejména skryté, klamavé, vynucující či korupční aktivity směřující v tomto případě proti akademickým právům a svobodám a zájmům vysokých škol, jejich hodnotám a reputaci (včetně zájmu mít silné, nezávislé a transparentně financované vysoké školství atp.).“ Je to zjevně reakce na to, že mnohé naše VŠ dlouhodobě na různých vědeckých projektech spolupracují s akademickými pracovišti z Ruska a zejména Číny, která se v posledních letech velice silně angažuje ve vysokoškolské oblasti doma i v zahraničí.
Anketa
Který z jmenovaných šéfů vlád je nejlepší?
1%
0%
0%
3%
95%
hlasovalo: 57071 lidí
Manuál má sloužit jako návod k jednání v situaci, kdy vznikne podezření z nějakého působení „vlivů“. Nepřekvapivě a nijak originálně zde shledáváme takové taktiky jako „analýza rizik“, „školení a komunikace“, „hlášení“ (=udávání) a samozřejmě „kontakt na bezpečnostní složky“ (jimž zřejmě mají být naše univerzity napříště v tomto smyslu podřízeny.
Tragikomicky vyznívá zde stojící „zásada due-diligence“, neboli poznej svého partnera. „Tuto zásadu je potřeba uplatňovat tak, aby v rámci procesu prověřování partnera a jeho důvěryhodnosti dospěla vysoká škola a její představitelé k dostatečnému poznání partnera ještě předtím, než dojde k navázání jakékoliv formální spolupráce.“ Dřív se tomu stručněji a přesněji říkalo „důvěřuj, ale prověřuj“. Kterýže to demokrat tuto tezi razil? Nebol to komunistický vůdce Gottwald? Ale kdež. To je ryzí projev liberální demokracie, a tím se třeba řídit.
Fotogalerie: - Politické podnikání
Minulé časy připomíná i tato regule: „Vedení vysoké školy by mělo zajistit, aby byli její zaměstnanci vyškoleni alespoň v základech rozpoznávání vlivového působení cizí moci a správných postupů při řešení podezření, že k něčemu takovému dochází…. Jedním z vodítek může být využívání sankčních seznamů vyhlašovaných vládou ČR, EU anebo OSN.“ Jak takové školení má vypadat? „Součástí takového školení by měl být návod, jak postupovat v případě, když se domnívají, že zaznamenali pokus o vlivové působení cizí moci, ať již vůči své osobě, kolegovi, výzkumnému projektu, fakultě či vysoké škole. Součástí tohoto proaktivního přístupu by měl být i zpracovaný systém zpětné reakce. Systém, ve kterém oznamovatel zašle svůj podnět, aniž by obdržel zpětnou vazbu, nebude nikdy dlouhodobě fungovat. Odpovědný pracovník vysoké školy by měl oznamovatele kontaktovat, sjednat si s ním osobní pohovor, doplnit další detaily, které např. oznamovatele nenapadly nahlásit, ale pro řešení situace mohou být velmi důležité, poskytnout informace o tom, jak bude dál postupováno, a poskytnout oznamovateli alespoň základní vodítka a rady, jak se v dané situaci dále chovat.“ Opět reminiscence: za minulého režimu bylo na kdejakém důležitějším pracovišti zřízeno „oddělení zvláštních úkolů“. Bylo to detašé StB, kde se dohlíželo na to, aby se všechno dělo podle nařízených pravidel, a pokud ne, aby se soustavou sankcí promísených s permanentním proškolováním dosáhlo kýženého stavu.
Zvláštní pozornost věnuje Manuál tzv. Verbování. Má tyto fáze - opět jak ze staré školy: „Tipování a sběr základních informací – prvotní kontakt – navázání přátelských vztahů – akt zverbování – využití ke špionážním aktivitám:“ Co dělat? „Věnujte zvýšenou pozornost tomu, co po Vás zástupce cizí moci chce. Pamatujte si pokud možno co největší množství detailů (jak proběhl Váš kontakt, kdo oslovil koho, kdo byl prostředníkem, na co se útočník ptal, o co měl zájem…). Na takovou nabídku ke spolupráci s cizí mocí reagujte ideálně jasným a zřetelným „ne“. Vaši odpověď si protistrana nebude moci vykládat jako „možná“, „podmíněné ano“ či „ano“. Vaše jasná a zřetelná zamítavá reakce by měla protistranu odradit od dalších pokusů Vás naverbovat. Neříkejte, že si vše musíte rozmyslet, a ani nevtipkujte. V takovém případě si Vaši reakci může protistrana vykládat jako „možná“ anebo jako „podmíněné ano“, velmi pravděpodobně se pokusí kontaktovat Vás znovu a již Vaše vzájemné první setkání může použít k Vašemu vydírání.“ A samozřejmě nesmí chybět pokyn: „Bez zbytečných průtahů informujte nadřízené a bezpečnostního manažera. Pokud tak neučiníte, útočník vycítí šanci pokusit se o Vaše zverbování znovu. Navíc neinformování nadřízeného a bezpečnostního manažera Vám může později být přičítáno ze strany zaměstnavatele k tíži.“ To už taky dobře známe. I za minulého režimu platila jistá forma presumpce viny ve smyslu „nestalo se, ale mohlo by se stát.“ A nechybí naprosto explicitní výhrůžka: „Hlavní zásadou, kterou je potřeba si zapamatovat, je že pokud něco vidíte (vnímáte), pak něco řekněte… Je vždy lepší, pokud Váš bezpečnostní manažer nebo nadřízený vyhodnotí Vaše hlášení jako neopodstatněné se závěrem, že k vlivovému působení cizí moci nedochází, než situaci zlehčovat, tvářit se, že se nic neděje, a pak čelit mnohonásobně horším následkům.“ Jinými slovy - jestliže se neudáte, bude na vás pohlíženo jako na viníka a jako s takovým s vámi bude zacházeno.
Anketa
Jste pro odstřižení se od ruských dodávek plynu a ropy?
3%
94%
hlasovalo: 65325 lidí
Závěrem? Pokud jste se myslně domnívali, že oblast školství každý rozumný stát považuje za klíčovou pro svůj další rozvoj, podporuje co možná nestranný a co nejúplnější výklad událostí, kontextů, vztahů a souvislostí napříč vědními obory a učí žáky a studenty samostatně myslet, zde máte důkazy svého omylu. Dnešní školství je podřízeno státní ideologii, mocenským doktrínám momentální vlády a přísnému dohledu jak ze strany státních orgánů, tak bezpečnostních služeb. Jednoduše řečeno: dějiny jdou v protisměru času. Jestliže tyto popsané současné události a jevy se podobají 50. létům minulého století, pak před nimi, zůstaneme-li u inverze času, byla světová válka, toho jména druhá. Opravdu chceme činit všechno, aby přišla ta třetí, patrně ještě horší? Slavný myslitel Jorge Santayana pravil, že „ten kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Karel Výborný
%20-%20Kopie_profil_top.jpg)
