Je cosi shnilého na DAMU, myslí si studenti této školy. Studentská skupina NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET sesbírala výpovědi několika studentů, převážně studentek. Jejich čtení zabralo 45 minut. „Zbytečnost, zklamání, práce, rozpor, rezignace, arogance, stažený žaludek, úzkost, křeč, strach, ponížení, méněcennost, vězení, nespravedlnost, šikana, nechuť,“ popsali zkušenosti ze školy, která má vzdělávat budoucí divadelníky, režiséry či scénografy. Ve škole prý panuje sexismus a pedagogové si dělají, co chtějí, a způsobují studentům traumata. Například pokud jde o nahotu na jevišti nebo vysvětlování MeToo.

Když jsme spolu začali o našich negativních zážitcích mluvit, tak jsme si uvědomili, že to nemusíme vydržet, říkají iniciátoři protestu. „Dokud člověk přemýšlí nad svými zkušenostmi a pocity sám, připadá si vlastně hloupě, slabě. Když jsme se začali o problémech bavit, sdílet svoje dojmy ze studia, došlo nám, že situaci vnímá podobně více lidí a že je možná namístě začít věřit sobě, ne tomu, co je nám nuceno. Na základě vzájemného sdílení jsme se rozhodli zkusit získat výpovědi od více studentů a studentek. Zásadním impulzem pro nás bylo také srovnání školního světa s jiným prostředím,“ uvedli zástupci iniciativy.

„Jakmile se nám podařilo nahlédnout do jiné sociální bubliny, přineslo to většinou velké překvapení – najednou jsme nechápali, proč jsme tlačeni* k tak stereotypnímu přemýšlení a zažíváme situace nátlaku, když jinde dochází například k otevřenější komunikaci či svobodnějším možnostem projevu. Přitom jsme přece umělecká škola – je to paradoxní,“ dodávají.

Možnost řešit problém skrze školní struktury byla pro ně nereálná, i proto zvolili cestu performance, aby nedocházelo k bagatelizaci problému.