„Baví mě ten klasický ufňukaný argument, že Rusku bylo ublíženo na citech, že je nikdo nebere moc vážně a že je Západ vyprovokoval, když státům v jeho okolí nabídl různé věci,“ uvádí Janda v komentáři na sociální síti Facebook.
Rusko nicméně dle jeho soudu nebylo schopno za poslední dvě dekády svým sousedům nabídnout něco kloudného. „Jen nějakou formu obchodu a tvrdý tlak, pokud si přály něco jiného,“ tvrdí Janda s tím, že evropské státy mezitím mezi sebou rozvíjely společná pravidla, trh, pohyb osob a bezpečnostní spolupráci. „V některých oblastech to dře (třeba Řecko v eurozóně), ale celkově to je jak nebe a dudy oproti neustálému strachu postsovětských zemí, jestli si pro ně zase nepřijedou ruské tanky. Což už se v realitě děje,“ má jasno analytik.
Lidé v postsovětských zemích prý ne vždy chtějí být vazaly, a tak hledají alternativy. Janda argumentuje pobaltskými státy, které údajně využily příležitost a „ruskému medvědovi“ utekly na Západ – do EU a NATO. „Jen díky tomu mají dnes zastání – třeba stovky amerických tanků a tisíce vojáků na svém území, kteří je svou přítomností dnes chrání před ruskou agresí, jakou známe z Ukrajiny,“ vysvětluje Janda.
Tímto směrem se dle analytika rozhodla jít také velká část Ukrajiny, byť to prý bude trvat hodně dlouho. „Cestu do EU si budou muset sakra odpracovat, dnes je v ní skoro nikdo nechce. Stejné možnosti hledají další východní státy, proto podepisují asociační dohody, přijímají evropská pravidla a pomalu, či rychleji chtějí utéct k Západu,“ uvádí Janda. „A ne, NATO či EU žádné země nepožírá či neokupuje – ti kandidáti si sakra hodně přejí do nich vstoupit, makají doma jak diví, buší na dveře a prosí ostatní členy, aby je vzali mezi sebe. Takže tezi "NATO obklíčilo Rusko" neberu – jednotlivé země se volbou svých lidí dobrovolně hlásí a musí si hodně odmakat, aby se dostaly dovnitř,“ myslí si analytik.
Právě proto, že ctíme svobodu rozhodnutí každého národa, máme prý morální povinnost Ukrajině pomoci. „Byť to přímo neříkáme, je to totiž střet dvou hodnotových systémů – v Rusku se svobodě volby oficiálně vysmívají, zatímco my na ní svou civilizací stojíme. Měli bychom ji tedy bránit a pomáhat těm, kteří ji využívají,“ uzavřel Janda.
Co přesně napsal Janda na Facebook:
Baví mě ten klasický ufňukaný argument, že Rusku bylo ublíženo na citech, že ho nikde nebere moc vážně a že ho Západ vyprovokoval, když státům v jeho okolí nabídl různé věci.
Jasně. To je pravda. Rusko totiž nebylo schopno za poslední dvě dekády svým sousedům nabídnout vůbec nic. Jen nějakou formu obchodu a tvrdý tlak, pokud si přály něco jiného. Prostě jistou formu podřízenosti, což když se vidíte jako nový SSSR logicky dává smysl. Zatímco evropské státy mezi sebou rozvíjí společná pravidla, trh, pohyb osob, bezpečnostní spolupráci. V některých oblastech to dře (třeba Řecko v eurozoně), ale celkově to je jak nebe a dudy oproti neustálému strachu postsovětských zemí, jestli si pro ně zase nepřijedou ruské tanky. Což už se v realitě děje.
Jenže lidé v těch zemích prostě ne vždy chtějí být vazaly a tak hledají alternativy. Tři pobaltské státy využily příležitosti a úplně ruskému medvědovi utekly na Západ - do EU a do NATO. Jen díky tomu mají dnes zastání - třeba stovky amerických tanků a tisíce vojáků na svém území, kteří je svou přítomností dnes chrání před ruskou agresí, jakou známe z Ukrajiny.
Velká část Ukrajiny se tímto směrem také rozhodla, jak předchozí Janukovyč, tak dvoje svobodné volby potvrdili počátek směřování Ukrajiny (tedy toho, co z ní Rusko nechá) k civilizovaným státům, byť to bude trvat hodně dlouho. Cestu do EU si budou muset sakra odpracovat, dnes je v ní skoro nikdo nechce. Stejné možnosti hledají další východní státy, proto podepisují asociační dohody, přijímají evropská pravidla a pomalu či rychleji chtějí utéct k Západu.
A ne, NATO či EU žádné země nepožírá či neokupuje - ti kandidáti si sakra hodně přejí do nich vstoupit, makají doma jak diví, buší na dveře a prosí ostatní členy, aby je vzali mei sebe. Takže tezi "NATO obklíčilo Rusko" neberu - jednotlivé země se volbou svých lidí dobrovolně hlásí a musí si hodně odmakat, aby se dostaly dovnitř.
Úplně chápu, že se Kreml cítí ublíženě, když mu všichni kdysi poddaní pomalu utíkají za lepším. Za svobodou rozhodování o sobě samotných, rule of law a bezpečnostní jistotě od spojenců, nikoliv očekávání, kdy už zase přijedou ruské tanky rozhodnout za nás.
Právě proto, že ctíme svobodu rozhodnutí každého národa, máme morální povinnost Ukrajině pomoci. Byť to přímo neříkáme, je to totiž střet dvou hodnotových systémů - v Rusku se svobodě volby oficiálně vysmívají, zatímco my na ní svou civilizaci stojíme. Měli bychom jí tedy bránit a pomáhat těm, kteří jí využívají.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: luš
