Balík je evidentně zklamaný z toho, že před čtvrtstoletím „jsme se toužili vymanit ze smrtícího objetí mohutného dubiska na východě a patřit k rovnoprávným přátelům západních Yankeeů“.
Balík píše, že namísto naplnění snů českých „západniků“ se vrátilo ke slovu dávné české slavjanofilství, blouznění o neutralitě, o mostech mezi Západem a Východem.
Co by se stalo, kdybychom měli jít na pomoc napadenému spojenci?
„Člověku je až úzko z povyku, který se strhl kolem banálního průjezdu jednotek ozbrojených sil USA Českou republikou ze cvičení v Pobaltí a Polsku na základny v Německu,“ stýská si politolog a pokládá si otázku, že pokud máme problém s něčím takovým, co by se stalo ve chvíli, kdybychom měli na základě Severoatlantické smlouvy přijít na pomoc některému napadenému spojenci.
Balík se domnívá, že Česká republika už mentálně do NATO a na Západ zase nepatří. „Protizápadní části naší společnosti je úplně jedno, že z Kaliningradu na nás nově míří ruské balistické rakety. Rus je prostě v právu, je náš, my rozumíme jeho nárokům a respektujeme je,“ popisuje názory části české společnosti, pro kterou je prý Američan „prachobyčejný imperialista“.
Na závěr Balík uvádí, že komunisté jsou stále stejní, jenže prý už nejde o marginální a okrajovou skupinu. „Nejenom v zahraničně-politických otázkách dnes mluví stejným jazykem jako nemalá část společnosti,“ uzavírá Balík své zamyšlení.
Celý text je ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
