Anketa

Chcete, aby se EU změnila ve Spojené státy evropské, jak si přeje Petr Pavel?

Ano

1%

Ne

98%

Nevím / Je mi to jedno

1%

hlasovalo: 9546 lidí

Blízkost probíhajícího válečného konfliktu na sousední Ukrajině v Kišiněvě a dalších moldavských městech není na první pohled patrná. V metropoli funguje na první pohled život bez omezení a to, že je od ní Ukrajina vzdálená jen desítky kilometrů, nelze poznat. Leckdy se naopak může zdát, že je dále než od nás – v Kišiněvě a u měst přímo u hranice totiž například ukrajinské symboly najdeme jen poskrovnu a na místních institucích nevlaje modrožlutá vlajka běžně jako v Česku.

Konflikt se přesto do běžného života Moldavanů v posledních měsících propisuje stále intenzivněji. A nejde jen o nebezpečí v podobě zbloudilých dronů, které pravidelně narušují moldavský vzdušný prostor či dokonce dopadají v blízkosti tamních obcí. Kvůli ruským útokům na energetiku a cíle, které zásobují civilní obyvatelstvo, se s problémy potýkají nikoliv jen lidé na Ukrajině, ale také zde.

Nakolik je elektrická síť z dob SSSR – úzce propojená s Ukrajinou – hrozbou, se země přesvědčila před několika týdny, kdy byla tamní vláda kvůli ruským útokům na energetiku Ukrajiny nucena vyhlásit nouzový stav v energetice. Po poškození elektrického vedení Vulcănesti-Isaccea, jednoho z hlavních zdrojů dodávek elektřiny pro zemi, zajišťujícího přibližně 70 % celkové spotřeby země, totiž došlo ke kolapsu dodávek elektřiny z Rumunska a nedostatek energie se podařilo kompenzovat jen díky využití alternativních tras, kterými mohla Ukrajina Moldavsko zásobovat.

FOTO: Kišiněv

To vše v době, kdy země od začátku března bojovala s ekologickou katastrofou na Dněstru po útoku na vodní elektrárnu u ukrajinského Novodnistrovsku, po němž zůstali kvůli znečistění toku několik dní bez pitné vody i obyvatelé druhého největšího moldavského města Balti, a nebýt účinnosti rychle zbudovaných 22 absorpčních hrází, hrozilo, že bez vody bude i milion lidí v samotném Kišiněvě a okolí. Situaci se však podařilo „za pochodu“ vyřešit a nyní země řeší zejména to, jak se připravit na to, aby po dalším podobném útoku nezůstala bez svého hlavního zdroje pitné vody. Pomoci tomu má vybavení od švédské vlády a Rozvojového programu OSN, které do Moldavska dorazilo 30. dubna a zahrnuje materiál pro řešení podobných mimořádných situací a má zajistit dostupnost vody na obou březích Dněstru.

FOTO: Dněstr a část země pod konrolou separatistů (vpravo)

Nové Moldavsko a konec všeho ruského? Realita je jiná

I kvůli minimu zpráv, jež proplouvají z Moldavska do českých médií, by se tak mohlo zdát, že na pozadí tohoto dění budou lidé přistupovat k čemukoli ruskému s despektem. Skutečnost je ovšem zcela jiná a při rozhovorech s místními lidmi častokrát zaznívá, že proti běžným Rusům Moldavané výhrady nemají, a přestože se úřady snaží o upřednostnění rumunštiny coby hlavního jazyka v zemi, většina lidí zejména v hlavním městě dává přednost nadále ruštině. A to včetně rodilých rumunských mluvčích, kterých je v zemi většina.

Jak místní reportérovi ParlamentníchListů.cz popsali, většina Moldavanů je – i přes každodenní dopady ruských útoků na Ukrajině a snahu země otevírat se Západu – nadále názoru, že je třeba rozlišovat a nevinit z nynější situace a rozhodnutí Kremlu automaticky vše ruské. Daný přístup je přitom v Moldavsku skutečně patrný.

FOTO: Kišiněv

Ostatně i do pohledu na Rusko se promítá přesvědčení mnoha lidí, že by Moldavsko mělo jít vlastní cestou a nepřebírat zcela prozápadní postoje, což ostatně jasně ukázalo i referendum o ukotvení cesty země do EU z října předloňského roku, které prozápadní a prounijní příznivci vyhráli jen o desetiny procenta.

Moldavané sázejí na snahu zlepšit tvrdé životní podmínky a namísto dřívější vidiny lepší budoucnosti jedině v emigraci začínají opatrně doufat, že se jim povede vytouženého života dosáhnout doma. Většina Moldavanů podotýká, že něco takového půjde těžko bez napojení na zbytek Evropy a EU, avšak rozpory panují, do jaké míry by měl Kišiněv se Západem takto úzké vztahy navázat. Velmi citlivá je zejména otázka pokračování moldavské ústavní neutrality. Ta je také důvodem toho, proč Moldavsko volí opatrné veřejné vystupování směrem k Ukrajině a nová dohoda o vojensko-technické spolupráci s Kyjevem z letošního února napřímo zdůrazňuje přísný zákaz zapojení státu do útočných operací a vojenských aktivit.

Obezřetné balancování země však naráží na stále větší touhu mladé generace o dosažení „evropského snu“. Právě o něm nyní hovoří i píseň Ať žije Moldavsko! (Viva, Moldova!) od sedmadvacetiletého rappera Vlada Sabajuce, vystupujícího pod přezdívkou Satoshi, která v polovině května zazní na Eurovision Song Contest 2026. „Sbohem, šílený živote. Soroca, Evropa, Palma de Mallorca. Zdravím všechny, Moldavsko je v pozoru, je jediné a je nové,“ oznamuje Satoshi v písni, skrze niž Moldavané sdělují připravenost na změny, od nichž očekávají konec dosavadního tvrdého života, a jmenuje přímo i moldavské město na Dněstru, kudy kráčela evropská historie a zdejší pevnost například pomohla během první turecké války za ochrany vojsk Jana III. Sobieského ubránit Evropu proti Osmanům.

Zajímavá je na této písni část otevírající jazykovou linii se slovy „rumunština, skutečný Moldavan“, která zcela očividně naráží na někdejší snahu Sovětského svazu vykreslit moldavský dialekt jako zcela odlišný jazyk od rumunštiny, ale také může být chápána jako podpora současné vlády v upřednostňování rumunského jazyka nad ruštinou.

FOTO: Soroca

Konec ruštiny? Problémy by přinesl paradoxně nejen Rusům

Anketa

Chcete, aby vypukla stávka v ČT?

Ano, chci. Protože to nikoho nebude zajímat a stávka selže

89%

Ano, chci. Poplatky pro ČT je třeba bránit

4%

Ne, nechci

3%

Nevím / Je mi to jedno

4%

hlasovalo: 12071 lidí

Ruština je přitom právě tím, co mnoho Moldavanů spojuje, a v Kišiněvě je nadále považována za jakýsi neoficiální hlavní jazyk. Primárně se totiž sice lidé zdraví rumunsky, ale při hovorech mezi sebou, například na pracovišti, posléze zvolí raději ruský jazyk.

Důvod, proč lidé zejména v Kišiněvě a mnoha větších městech při běžné konverzaci volí primárně ruštinu – na rozdíl od venkova, kde převládá rumunština – nespočívá pouze v zažitých zvycích z doby SSSR, ale v praktičnosti. Zatímco v rumunštině se těžko dorozumívají národnostní menšiny včetně ukrajinských uprchlíků, ruštinu ovládá ve velkých městech téměř každý na úrovni srovnatelné s rodilými mluvčími. Přestože je etnických Rusů v zemi menšina, ruština v Moldavsku funguje jako univerzální spojovací jazyk a Moldavané jsou plynule bilingvní a na ulici, v obchodech nebo v práci automaticky přepínají do ruštiny, jelikož právě tu ovládá téměř kdokoliv v zemi bez ohledu na to, odkud pochází.

Snaha úřadů o stále větší porumunštění země proto naráží na odpor i u lidí, kteří sice venku hovoří rusky, ale doma rumunsky, a slova prezidentky Moldavska Maii Sanduové o její osobní podpoře připojení země k Rumunsku na počátku letoška pak nadzvedla nejenom místní početné menšiny Rusů, Ukrajinců, Gagauzů a Bulharů, ale též rumunsky mluvící majoritu Moldavanů, kteří odmítají ztratit svoji národní identitu kvůli penězům z Bukurešti a z Bruselu a tvrzení, že tímto krokem „odolají lépe Rusku“.

FOTO: Moldavský venkov

Ačkoliv se k ruské národnosti na území kontrolovaném Moldavskem hlásí jen kolem 3,4 % lidí, ruský jazyk v roce 2024 jako svůj mateřský uvedlo 11,1 % obyvatel, avšak hlavním dorozumívacím jazykem je pro více než 15 % lidí. A i nad těmito čísly někteří místní kroutí hlavou a popisují, že je považují za podhodnocená, což může být dáno snahou ruskojazyčných Moldavanů odpojit se od ruské sféry vlivu. V kontextu ruské invaze na sousední Ukrajinu a směřování současné moldavské vlády na Západ se část moldavské společnosti totiž záměrně distancuje od ruské identity a rozhoduje se v oficiálním dotazníku přihlásit k rumunštině, byť doma tito lidé preferují ruštinu.

Někteří v soukromí zmiňují obavy, aby současný stav, který pomáhá Moldavany spojovat bez rozdílu původu, nenarušil nejen přílišný tlak vlády na porumunštění země s vidinou rychlejšího vstupu „do Evropy“, ale rovněž i preferování výuky angličtiny coby druhého jazyka u nejmladší generace. Snaha o západní směřování totiž namísto unifikace může paradoxně přinést oddělení lidí od sebe, jelikož aktuální dvojjazyčný systém dokáže velmi funkčně začleňovat všechny menšiny – zejména etnické Ukrajince, Gagauzy či Bulhary. Před „novým“ Moldavskem tak kromě jiného stojí úkol, aby si Moldavané dokázali při otvírání se světu a směřování na Západ zachovat vzájemnou blízkost.

Aktuálně však jde o obavy spíše do budoucna, jelikož v současnosti je znalost ruštiny ve velkých městech nezbytností a angličtina namísto ní je i pro mladou generaci z přelomu tisíciletí stále spíše okrajovou záležitostí.

FOTO: Ve velkých městech je vše dvojjazyčné. I supermarket Kaufland

Sami na tento fakt narážíme například v Kišiněvě, kdy po začátku konverzace v angličtině rumunsky mluvící slečna kolem 25 let akorát vyděšeně kroutí hlavou, že nerozumí ani jedinému slovu. Poté, co opatrně zkusíme ruštinu, se náhle pousměje na znamení, že již rozumí, a následně už bez problémů pokračujeme v plynulé konverzaci.

Byť bychom v zemi, na niž dopadají značné ruské útoky na sousední Ukrajinu, mohli čekat odlišný přístup, častokrát se i Moldavané hovořící primárně rumunsky shodují, že znalost ruštiny je nadále potřeba. Vždyť jí mluví i jejich ukrajinští sousedé v regionech, kde se ruština běžně mísí s ukrajinštinou v rámci suržyku či dokonce v některých oblastech převládá coby mateřský jazyk tamních Ukrajinců.

Specifický přitom není přístup Moldavanů jen k ruštině, ale též k přijímání ruské kultury a umělců. Na rozdíl od mnoha jiných evropských zemí totiž do země Rusové nemají zákaz vstupu pro účely návštěvy a byť jsou podrobováni přísným kontrolám na hranicích, i nadále pro ně platí bezvízový styk. A do Moldavska mohou za dřívějších podmínek vkročit a vystupovat nadále rovněž ruští umělci.

FOTO: Koncert ruské skupiny Kino v Kišiněvě 

V polovině března tak například v Kišiněvě vystupovala i legendární skupina Kino, která dokázala zaplnit moderní Chisinau Arenu o kapacitě 5 tisíc míst. Zatímco v některých evropských zemích se stává, že plošný restriktivní přístup dopadá i na ty ruské umělce, o nichž se veřejně ví, že si se současným režimem v Moskvě vůbec nenotují a agresi proti sousední zemi nepodporují, v Kišiněvě mají ruští umělci dveře mnohem otevřenější.

Takové dění přitom zažila právě i skupina Kino, která od roku 2020 opět koncertuje s využitím digitalizovaného hlasu zesnulého zpěváka Viktora Coje. Přestože po ruském napadení Ukrajiny jasně dala najevo svůj postoj mimo jiné i vydáním obnovené verze své nejznámější protiválečné písně z roku 1984, nově doplněné rovněž videem v ukrajinských barvách, které odvážně promítala i během svých velkých koncertů v Rusku, kromě Kišiněva po začátku války na Ukrajině a následných sankcích a ztížení vstupu Rusů do EU nikde jinde v Evropě nehrála. Již několikátý rok je problém s uspořádáním plánovaného koncertu v lotyšské Rize a zdá se, že dříve, nežli se Kino bude moci podívat opět do Evropy, objede i Kanadu a Spojené státy v rámci aktuálně plánovaného severoamerického turné.

Podaří se budoucnost v EU a bez vlivu Ruska?

Jak se uvedené poměry změní, ukážou kroky Moldavska v příštích letech. Aktuálně pokročilo dále ke vstupu do EU a země zahájila technická jednání o všech kapitolách dohody o přistoupení k Evropské unii. Na druhou stranu Kišiněv avizoval, že k dubnu 2027 oficiálně vystoupí ze Společenství nezávislých států (SNS).

Otázka pro Moldavany přitom mimo tyto kroky bude nadále vyvstávat i v rámci řešení podněsterské otázky, která plní téměř každodenně moldavská média, a politická reprezentace země se marně snaží najít způsob řešení mírového sjednocení země. Moldavanům nezbývá než jen doufat, že se v budoucnosti podaří otevřít okno příležitostí, jako byl rok 1989 pro východní blok, aby dokázali získat toto území zpět pod svoji kontrolu bez krveprolití, jelikož dosavadní přístup příliš nefungoval a sílí tak i volání, aby se vůči režimu v Tiraspolu „přitvrdilo“.

Separatistická část země přitom bude muset v případě vstupu Moldavska do EU přebrat minimálně legislativní rámec EU v oblasti obchodu, jelikož má po daném kroku přestat platit stávající dohoda o volném obchodu a tamní podnikatelé ztratí možnost vývozu do zahraničí. Zaznívá, že Tiraspol tak bude mít dvě možnosti: buď zvolit reintegraci, nebo zůstat izolován od Evropské unie a zachovat si separatistický režim.

FOTO: Obytná čtvrť v centru Kišiněva

Prezidentka Maia Sanduová hovoří o vstupu do EU jako o jediné „strategii přežití pro Moldavsko coby demokratického státu“. Budoucnost Moldavska coby samostatné republiky by ovšem brzy mohla právě kvůli EU skončit. V aktuálním rozhovoru pro Le Monde Sanduová totiž naznačila, že se nevzdává ani plánu na sjednocení své země s Rumunskem, aby se urychlil proces evropské integrace v době ruského tlaku.

Samotní Rumuné prohlašují, že jsou ochotni zemi kdykoliv převzít.„Rumunsko je připraveno kdykoli, když si to občané Moldavské republiky budou přát,“ uvedl rumunský prezident Nicušor Dan s tím, že záviset má na rozhodnutí občanů sousední země.

Sanduová zdůraznila, že dané rozhodnutí „musí učinit většina občanů“. Otázkou tak je, zda si v následujících letech nebudou lidé v zemi vybírat mezi tím, stát se rychle občany EU a vlastní republikou. V případě, že by si většina Moldavanů zvolila v potenciálním referendu první možnost, mohla by v příštích letech samostatná Moldavská republika po několika desetiletích opět zaniknout.

Psali jsme:

Ukrajinci ostrouhali. Poláci jim ruského archeologa nedali

Problémy v Moldavsku. Nouzový stav, předvolali ruského velvyslance

„Kdybych se spolehnul na Lipavského, nevyřešilo by se to nikdy.“ Konec problému pro Dostála

Pavel zdržuje, takže miliardy Ukrajině stihne odkývat Fiala