Blízkost probíhajícího válečného konfliktu na sousední Ukrajině v Kišiněvě a dalších moldavských městech není na první pohled patrná. V metropoli funguje na první pohled život bez omezení a to, že je od ní Ukrajina vzdálená jen desítky kilometrů, nelze poznat. Leckdy se naopak může zdát, že je dále než od nás – v Kišiněvě a u měst přímo u hranice totiž například ukrajinské symboly najdeme jen poskrovnu a na místních institucích nevlaje modrožlutá vlajka běžně jako v Česku.

Konflikt se přesto do běžného života Moldavanů v posledních měsících propisuje stále intenzivněji. A nejde jen o nebezpečí v podobě zbloudilých dronů, které pravidelně narušují moldavský vzdušný prostor či dokonce dopadají v blízkosti tamních obcí. Kvůli ruským útokům na energetiku a cíle, které zásobují civilní obyvatelstvo, se s problémy potýkají nikoliv jen lidé na Ukrajině, ale také zde.

Nakolik je elektrická síť z dob SSSR – úzce propojená s Ukrajinou – hrozbou, se země přesvědčila před několika týdny, kdy byla tamní vláda kvůli ruským útokům na energetiku Ukrajiny nucena vyhlásit nouzový stav v energetice. Po poškození elektrického vedení Vulcănesti-Isaccea, jednoho z hlavních zdrojů dodávek elektřiny pro zemi, zajišťujícího přibližně 70 % celkové spotřeby země, totiž došlo ke kolapsu dodávek elektřiny z Rumunska a nedostatek energie se podařilo kompenzovat jen díky využití alternativních tras, kterými mohla Ukrajina Moldavsko zásobovat.

FOTO: Kišiněv

To vše v době, kdy země od začátku března bojovala s ekologickou katastrofou na Dněstru po útoku na vodní elektrárnu u ukrajinského Novodnistrovsku, po němž zůstali kvůli znečistění toku několik dní bez pitné vody i obyvatelé druhého největšího moldavského města Balti, a nebýt účinnosti rychle zbudovaných 22 absorpčních hrází, hrozilo, že bez vody bude i milion lidí v samotném Kišiněvě a okolí. Situaci se však podařilo „za pochodu“ vyřešit a nyní země řeší zejména to, jak se připravit na to, aby po dalším podobném útoku nezůstala bez svého hlavního zdroje pitné vody. Pomoci tomu má vybavení od švédské vlády a Rozvojového programu OSN, které do Moldavska dorazilo 30. dubna a zahrnuje materiál pro řešení podobných mimořádných situací a má zajistit dostupnost vody na obou březích Dněstru.

FOTO: Dněstr a část země pod konrolou separatistů (vpravo)

Nové Moldavsko a konec všeho ruského? Realita je jiná

I kvůli minimu zpráv, jež proplouvají z Moldavska do českých médií, by se tak mohlo zdát, že na pozadí tohoto dění budou lidé přistupovat k čemukoli ruskému s despektem. Skutečnost je ovšem zcela jiná a při rozhovorech s místními lidmi častokrát zaznívá, že proti běžným Rusům Moldavané výhrady nemají, a přestože se úřady snaží o upřednostnění rumunštiny coby hlavního jazyka v zemi, většina lidí zejména v hlavním městě dává přednost nadále ruštině. A to včetně rodilých rumunských mluvčích, kterých je v zemi většina.

Jak místní reportérovi ParlamentníchListů.cz popsali, většina Moldavanů je – i přes každodenní dopady ruských útoků na Ukrajině a snahu země otevírat se Západu – nadále názoru, že je třeba rozlišovat a nevinit z nynější situace a rozhodnutí Kremlu automaticky vše ruské. Daný přístup je přitom v Moldavsku skutečně patrný.

FOTO: Kišiněv