V USA si podle Poledníka už mnozí uvědomili, že prezident Obama je měkkota, a na jeho místo by bylo třeba najít spíše nějakého válečníka.

Stranickou příslušnost kandidáta prý již dnes není třeba až tak řešit, neboť obě strany se začínají stávat nerozlišitelnými. Obě prý hájí „neokonzervativní politiku“, čili imperiální expanzi maskovanou vývozem demokracie a lidských práv. Rozdíly jsou jen v tom, jak se tento produkt voličům prodává.

„Kandidáti dvou stran ‚klasických‘ jsou s jedinou výjimkou věrnými stoupenci ničivé ideologie neokonzervatismu. Ten převládl v americkém politickém směřování už během 90. let,“ vysvětluje Poledník. Zahraniční politika se nazývá vznešeně „unilateralismus“, v reálu znamená „vládu impéria“. S tím je spojený militarismus, udržující zbrojními zakázkami v chodu ekonomiku, ale též misijní horlivost, spojená s pocitem výlučnosti a historického předurčení. „Spisovatel Stefan Halper definoval neokonzervativní zahraniční politiku jako ‚realizaci demokracie ze zadní části Humvee‘, dodává Poledník.