Jeho eminence kardinál Dominik Duka prozradil, že v souvislosti s epidemií koronaviru v Česku dostává řadu připomínek i podnětů, mnohdy nerealizovatelných, a také jistou porci kritiky.
Osobně by prý rád poděkoval řadě lidí.
„Rád bych poděkoval všem, kteří zaujali zodpovědný a racionální přístup a neproměňovali nákazu koronavirem v epidemii strachu a neupadli v paniku. Určitá kaskádovitost instrukcí je především zaviněna nedostatečnými, ale potřebnými informacemi zejména z čínské strany, a tak je krátký čas k posouzení této nemoci a jejích následků. Dík patří především zdravotnímu a záchrannému personálu na všech úrovních a ostatním příslušným složkám. Jednali jste a jednáte v duchu Ježíšových slov: ‚Cokoliv jste učinili jednomu z nejposlednějších, mně jste učinili!‘ (Mt 25,31–46),“ citoval z Bible Duka.
„Obracím se tedy na vás ve farnostech, v charitách a v ostatních křesťanských institucích, abyste pokračovali v potřebné pomoci. Prosím, aby se nikdo nesnažil doplňovat a rozšiřovat instrukce Bezpečnostní rady státu, Ministerstva zdravotnictví a hygienických ústavů. Tato kreativita nepatří církvi. Na prvním místě musí církev uchovávat duchovní rozměr pomoci. Ujišťuji nemocné i uvězněné v karanténě, že na ně myslím a modlím se za jejich uzdravení. Tam směřují naše modlitby v rodinném kruhu, v kostelích a při slavení eucharistie, a to v duchu směrnic předaných nám zmíněnými kompetentními státními úřady (respektujme povolený počet možných přítomných),“ pokračoval dominik Duka.
Za důvod k radosti považuje skutečnost, že se první tři lidé z onemocnění způsobeného koronavirem vyléčili.
„Kromě radostné zprávy o uzdravení se mi dostalo také několik zpráv, jak telefonických, tak elektronickou poštou. Dozvěděl jsem se o selháních, o zbabělosti přistoupit ke konkrétnímu řešení a pomoci. Ano, je to skutečně bolestné, když personál, lidé, kteří se dokonce i přísahou zavázali, odmítají nastoupit do zaměstnání. Bojí se nemoci, bojí se ohrožení, nákazy. Ne, dovedu je pochopit. To bylo vždycky,“ poznamenal.
Naproti tomu se sklonil před všemi matkami – lékařkami a zdravotními sestrami, které pracují, neopouštějí nemocné, i když by mohly také onemocnět, a ohrozit tak např. vlastní rodinu.
„A tak mi dovolte, abych ještě jednou vyjádřil svůj dík těm, kteří v této situaci dovedou s odvahou a laskavostí a trpělivostí prožívat letošní svatopostní dobu. Já ji prožívám v zařízení, které patří české armádě. A mohu říci (do konce týdne jsem zde), že můj dík patří všem, lékařům, zdravotnímu personálu, personálu zajišťujícímu stravování a všem ostatním. Děkuji také spoluklientům či pacientům, mezi kterými jsem našel řadu svých starých přátel, ale také nových. Naděje nikdy neumírá. Kéž bychom si všichni uvědomili, že skutečnost Velikonoc Ježíšovy smrti a vzkříšení je opravdový důvod k radosti, ale také k odvaze a k překonání všech potíží,“ zdůraznil.
Požádal také národní světce o přímluvu u Boha.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
