Čas od času politici té či oné země přijdou za svými spoluobčany se žádostí: Zatněme zuby, utáhněme si opasky, a když to vydržíme, zlepší se život nás všech a především našich dětí. Stalo se tak např. v Německu či Japonsku po druhé světové válce a stejně tak na jihu Korejského poloostrova po válce občanské. V případě Ruska je tu ale jeden problém. Jde o zemi, která disponuje obrovským nerostným bohatstvím a po rozpadu Sovětského svazu nástupnický stát těžil z této výhody. To, že Rusové nevyužili čas k transformaci svého hospodářství, mohou připsat ke škodě jen sobě.

Moc dělá, jako že mobilizuje. Lid dělá, jako že je mobilizován

„Je to vidět na každém kroku. Mocenská věrchuška si slavnostně snižuje platy o deset procent a obratem navyšuje prémie o dvacet. Jaký význam vůbec mají platy náčelníků v zemi, kde prezident oficiálně prohlašuje, že nemá nejmenšího zdání, kolik že si vydělává. Podnikatelé kudy chodí, mluví o vlastenectví, ale odmítají zákon zakazující vyvádět prostředky do daňových rájů. Odpor největších boháčů vůči povinnému přiznání příjmů je tak silný, že Státní duma pro ně schvaluje zvláštní výjimku ze zákona,“ shrnuje situaci publicista.