Její dům je mezi stanovištěm Ukrajinců a povstalců. Utekla ke Kyjevu, stát jí nepomáhá a žije z pomoci miliardáře

16.06.2014 10:41

Novinářka Carol Morrel přináší na stránkách deníku The Washington Post obsáhlou reportáž z míst probíhajících bojů na jihovýchodní Ukrajině. Na osudech konkrétních lidí ukazuje tragickou situaci v regionu, kteří žijí v neustálém strachu a obavách, co přinesou nejbližší hodiny.

Její dům je mezi stanovištěm Ukrajinců a povstalců. Utekla ke Kyjevu, stát jí nepomáhá a žije z pomoci miliardáře
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Na východě si někteří občané myslí, že je hlavním původcem jejich problémů USA
reklama

Z místa probíhajícícho konfliktu ve chvatu odcházejí celé rodiny. V případě rodiny pětačtyřicetileté Galiny však zůstávají její manžel a nejstarší syn na místě. Odhodláni bránit své domovy před jakýmikoli vetřelci. Galina stihla dle novinářky Morell zabalit jen to nejnutnější a vydala se s dvěma mladšími syny na vysilující cestu do bezpečí. Po patnácti hodinách ve vlaku dorazila na místo bývalé sovětské ozdavovny, kde se vedle ní tísní dalších 80 běženců.

Galina Morrel říká, že by se ráda vrátila domů. Zároveň však vyjadřuje obavy, jestli její dům ještě vůbec stojí. O aktuální situaci na místě totiž nemá žádné zprávy.

Novinářka Morrel uvádí, že boji postižené oblasti jihozápadní Ukrajiny opouštějí v posledních dnech tisíce uprchlíků a připomíná v této souvislosti prohlášení prezidenta Porošenka o nutnosti vytvořit bezpečnostních zón pro jejich ubytování. Podle autorky reportáže je však zřejmé, že přípravy těchto zón probíhají velmi pomalu a nestačí čelit mohutnému náporů uprchlíků.

Pomoc je organizována především soukromými organizacemi z řad aktivistů, věřících i obyčejných Ukajinců, kteří chtějí ulehčit osud svých spoluobčanů. Státem řízená pomoc zatím probíhá spíš ve zmatku a bez jasné organizace. Podle Morrel ani nejsou známa alespoň přibližná čísla, kolik Ukrajinců jihozápadní část země již opustilo. Bezpečnostní zóny vytvořené v ozdravovnách, letních dětských táborech apod. jsou však již nyní přeplněné.

Jak uvádí ředitel charitativní Nadace Rinata Achmetova Anatolij Zabolotny, situce je mnohdy opravdu dramatická. „Řekli nám, že musí své domovy opustit okamžitě, protože další den by již mohlo být pozdě.“ Jeho nadace financována ukrajinským miliardářem Achmetovem poskytla útočiště již více než 1400 uprchlíkům. V současné chvíli však jsou i její kapacity v podstatě vyčerpány.                  

Celý článek v angličtině najdete ZDE.

Velkou měrou přispívají k zabezpečení pomoci pro Ukrajince bez domova náboženské organizace. Morrel dává ve svém článku prostor otci Nikolaji Ilnickému, který říká, že v omezených prostorách, jenž normálně slouží svobodným matkám, ubytoval již 75 uprchlíků. Zároveň si stěžuje na nečinnost vlády. Podobně kritické hlasy zaznívají i z celé řady dalších organizací.

Dalším silným lidským příběhem je osud Olgy Tururové z centra bojů ve Slavjansku, která prožila se svým pětiletým synem ve strachu tři noci ukryta pod kuchyňským stolem. Její dům je situován mezi stanoviště ukrajinské armády na straně jedné a stanovištěm ukrajinských rebelů na straně druhé. Odříznuta od okolního světa čekala na příležitost, jak svůj dům opustit. Nakonec se naštěstí dočkala, jak dodává Morell.

Situace třicetileté Tururové v mnohém přípomíná osudy dalších tisiců uprchlíků. Zachránila život svůj i svého dítětě, ale její perspektivy nevypadají příliš optimisticky. Nemá k dispozici žádné finační prostředky ani příbuzné, na které by se mohla obrátit s prosbou o pomoc. Také ona našla útočiště v ozdravovně ležící pár desítek kilometrů od Kyjeva.

Prostředí sovětské ozdravony postavené ve 30. letech 20. století je vpravdě spartánské, jak líčí Carol Morrel. Stísněnou atmosféru v hale ozdravovny dokreslují i fotografie ze 40. let, kdy byl v místě zřízen koncentrační tábor pro válečné zajatce. Většinu z 80 uprchlíků nejenom z oblasti Slavjansku tvoří ženy a děti. O manželech a otcích svých dětí nemají většinou žádné bližší zprávy.

Dobrovolníci se jim snaží podmínky ulehčit na nejvyšší možnou míru. Všichni jsou si vědomi, v jak nelehké situace se běženci nacházejí. Morrel nechává na závěr promluvit hlavního manažera ozdravovny Vasilije Dikareva, který hovoří o hlavním pravidlu, jež neoficiálně platí pro všechny příchozí: „Zakázali jsme si mluvit o politice, abychom předešli případným mezilidským konfliktům. Všichni jsme Ukrajinci a já i další dobrovolníci jsme si vědomi, že obyčejní lidé ze západní i východní Ukrajiny za nic nemohou. Jediné, co potřebují, je klid."                                                                                                                         

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: pro
reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Je to tu! Milion chvilek v politice, zaznělo. Česko jásá i nadává nad oznámením

7:31 Je to tu! Milion chvilek v politice, zaznělo. Česko jásá i nadává nad oznámením

Bylo to na akci Milionu chvilek pro demokracii, kde zakladatel hnutí Praha Sobě Jan Čižinský odhalil…