V uplynulém týdnu Česká televize opakovaně předvedla, jak se nemá dělat novinářská práce, což Petr Žantovský dokládá na konkrétních příkladech. „Celý týden nám Česká televize neustále multiplikuje a recykluje tzv. kauzu dopisu čtyř i tzv. kauzu dalajláma. To ‚takzvanou‘ říkám záměrně, protože to žádné kauzy nejsou. To jsou mediálně i politicky vytvořená témata lidmi, kteří mají zájem z nich vytěžit nějaký svůj prospěch, zejména tedy politický. Je celkem zřejmé, o koho jde, protože vidíme, kdo se účastní jakýchsi demonstrací na Staroměstském náměstí a podobně. Takže je zjevné, že tady svůj boj o příští zrno, abych tak řekl, zahájil pan Gazdík s pány z lidové strany a zcela zjevně se schyluje k nějaké konstrukci příští koalice, která by měla být vedena podle průzkumů hnutím ANO a na ně by měli být navěšeni lidovci a Starostové,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Postup veřejnoprávní televize je zajímavý pro toho, kdo ji sleduje dlouhodobě. „Protože to velmi dlouho vypadalo, že Českou televizi má nejvíc nakloněnou pan Kalousek, ovšem ten byl obětován ve prospěch pana Gazdíka. Také to vypadalo, že Českou televizi má velmi nakloněnou pan premiér Sobotka, ale nyní to vypadá, zejména po tom expozé novináře Nováčka a jeho konspiračních teoriích, že Česká televize vytáhla do boje proti sociální demokracii. To není náhoda, Česká televize se nikdy nechová nahodile. Tam jsou vždy nějaké zájmy, které se dají dosledovat. Asi bychom se k nim nejlépe dostali přes prohlášení Petra Dvořáka z 25. října o tom, že když Parlament nezvýší poplatky za Českou televizi, tak bude ČT škrtat ve vlastní tvorbě. Za co bude ty nekonečné miliardy utrácet, to už nám pan generální ředitel nesdělil,“ upozorňuje mediální odborník.
Když nám nezvýšíte poplatky, pocítíte to před volbami
Vyjádření šéfa veřejnoprávní televize si lze vyložit celkem jednoduchým způsobem. „Pan generální jako by řekl: ‚Když nám nezvednete poplatky, a tím pádem příjmy pro naši instituci a pro nás, co ji řídíme, tak vás nepodpoříme při volbách, které jsou příští rok. Buď o vás budeme mlčet, nebo vás ještě poškodíme.‘ To všechno mohou jeho slova znamenat, neříkám, že to znamenají. Nevidím panu Dvořákovi do karet, ale z jednoduché intelektuální konstrukce, která se z toho dá vyvodit, to je snad přípustné říci. Jde tedy o odklonění sympatií v České televizi od ČSSD a TOP 09. Je zjevné, že topka je strana na odchodu na smetiště, to vidí každý, kdo politiku sleduje, a pochopili to i v České televizi, proto se upnuli na pana Gazdíka a na otázky budoucí prezidentské volby, která s tím vším velmi úzce souvisí,“ myslí si Petr Žantovský.
V souvislosti s „kauzou dalajláma“ a s „kauzou dopisu čtyř“ se pozastavuje u několika věcí. „Je zajímavé, jak se tahle věc nepříslušně nafukuje, jak v některých dnech zaplňuje až 80 procent publicistických nebo diskusních formátů. Každý se k tomu vyjadřuje, tedy i ten, jehož porozumění pro věc je menší než malé, jehož vhled do problému je téměř nulový. Konkrétně mám na mysli třeba Václava Marhoula, který nám v pondělních Událostech, komentářích teoretizoval na téma údajné ruské a čínské hrozby. Zejména mě bavily jeho ekonomické úvahy. Seděl tam proti šéfredaktorovi MF Dnes Pleslovi a tomu dalo dost práce, aby se nezačal někdy nahlas smát nad tím, co tam pan Marhoul říkal. Já jsem naštěstí nebyl ve studiu, ale před obrazovkou, takže jsem se smát opravdu mohl. Ale pak mi ztuhnul úsměv na rtech, když jsem si uvědomil, co všechno to znamená,“ přiznává mediální analytik.
Filmový producent nepochopil, že pomalejší růst opravdu není pokles
Václav Marhoul třeba pravil, že Rusko je ekonomický trpaslík, což se ani nijak nesnažil vysvětlit. „Jenom to tak vykřikl. Nebo také řekl, že ekonomika Číny klesá. Tak to už Plesl nevydržel a poněkud ho opravil, že za pád nelze považovat to, když tam trvale roste HDP, jen je růst menší, než byl v předchozím období. A jestli považuje za pád to, že místo 6,9 roste 6,7, tak by se měl vrátit do základní školy a trošku si oživit základní ekonomické informace. Ale myslím, že se k panu Marhoulovi nikdy žádné ekonomické informace nedostaly, jinak by nemohl říkat tyhle nesmysly. Pak si ale kladu otázku, proč Česká televize zve do takto tematizovaných pořadů lidi, jako je právě Marhoul. Chápal bych to, kdyby ten pořad byl o filmové produkci, což je jeho živnost a k té je schopen se vyjádřit snad trochu zasvěceněji než k ruské a čínské ekonomice,“ poznamenává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Proč to ČT dělá, mu došlo, když ve čtvrtek sledoval v Událostech, komentářích sáhodlouhý rozhovor s Michalem Horáčkem. „Zavedl jsem si pro to pojem, který by se mohl vžít, protože je velice přesný. Jako se mluví o aristokracii, oligokracii, mediokracii, také demokracii, ale ta se čím dál méně respektuje, tak tohle je typický příklad diletantokracie. Diletant je ten, který o sobě řekne, že věci rozumí. Tím je to dáno, tím je oprávněn o věci se vyjadřovat a dokonce svá vyjádření prezentovat jako ultimativní a všeobecně závazná a platná, to je diletantokracie. Příkladem byl Marhoul a typickým příkladem je i Michal Horáček. Kdo viděl jeho čtvrteční vystoupení v České televizi a kdo si nemyslí, že by měl být prezidentem, tak ten musel zajásat a říkat si: ‚Jen více Horáčka, dávejte ho tam každý den, nebo aspoň obden‘,“ domnívá se mediální odborník.
Prezidentský kandidát Horáček předvedl císařovy nové šaty
Vysvětlení je v tom, jak ohlášený prezidentský kandidát vystupoval. „Čím déle ten člověk nemlčí a neusmívá se, ale začne mluvit, tak tím víc na sebe říká, jak vůbec ničemu nerozumí. Rozumí písňovým textům a v nich je vynikající, máme v téhle zemi jen málo takových písňových textařů jako on a skláním se před ním s hlubokou pokorou a úctou až k zemi, protože některé písňové texty, které napsal na svá elpíčka s Petrem Hapkou a dalšími, jsou opravdu v gardu poezie, v gardu básní. Je to vynikající literát. Asi to byl i dobrý sázkař na koníčky za komunismu, asi to byl dobrý podnikatel v dobách Fortuny, to neumím posoudit, ale prodal ji za velké peníze, takže asi byl dobrý jako podnikatel. Ale do politiky podle mého názoru nepatří. A čím více ho bude Česká televize a kdokoli další ukazovat a předvádět jak cvičeného medvěda, tak tím více lidí dojde k podobnému názoru,“ očekává Petr Žantovský.
Za „úžasný“ považuje jeho zmíněný rozhovor v Událostech, komentářích s moderátorem Danielem Takáčem. „Můj celkový dojem byl v duchu hesla ‚Císař je nahý‘. To byly císařovy nové šaty. Pan Horáček neřekl vůbec nic, usmíval se, chvílemi se neusmíval, když mu moderátor položil otázku, na kterou nebyl připraven. Ne že by byla vtíravá nebo nepříjemná, to vůbec ne, ale už to, že ho nějak znejistila. Hned bylo vidět, jak je nervózní, jak mu cukají koutky, jak je v té roli nesvůj. Proboha, proč se ti lidé nedrží filmové produkce jako Marhoul nebo písňových textů jako Horáček, nebo v jeho případě i sázek na koně. Nevím, proč si tihle diletanti potřebují zvyšovat svou aspiraci tím, že lezou do funkcí, pro které se opravdu nehodí. Opravdu neřekl vůbec nic,“ hodnotí mediální analytik Horáčkovo vystoupení v ČT.
Představil se pouze Antizeman a k tomu ještě velmi nejistý
První ohlášený prezidentský kandidát na úvod rozhovoru zcela neurčitě a zcela nekonkrétně prohlásil, že jezdil po továrnách a dolech. „To trochu navodilo takové ty komunistické výrazy, tedy jako rolnictvo, dělnictvo, pracující inteligence, jedeme za soudruhy do závodů a budeme s nimi vést rozpravy o naplňování závěrů nějakého sjezdu. To bylo úplně přesně ve stejném gardu a myslím si, že to byla taková nechtěná autoparodie. Bylo zjevné, že se mu Česká televize snaží ústy pana Takáče udělat píárko, ale moc to nešlo. Protože mluvil o tom, že má devět prezidentských témat, tak mu pan Takáč položil otázku: ‚Které z těch vašich devíti témat je pro vás nejdůležitější?‘ To bylo úžasné nahození, jako když pan učitel napovídá žáčkovi ve škole. Nu a pan kandidát se toho samozřejmě zmocnil a pravil, že to bezpečnostní, mezinárodněpolitické a tak dál,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Podle něj to bylo pěkně nainscenované až na to, že to všechno vypadalo strašně obnaženě. „Celá ta inscenace byla naprosto evidentní a zřejmá. Opravdu neřekl jedinou konkrétní větu, tak jsem si ho zařadil do té kategorie diletantokracie. A jestli bude naším prezidentem, tak to bude prezident diletant, myšleno v politice a státnictví, to je zjevné. Jak říkal, že jezdí na ty závody a doly, tak tam prý slyšel názor, že lidé nechtějí hrát hru, kdo koho víc urazí. To byla samozřejmě narážka na Miloše Zemana a jeho komunikační způsob či nezpůsob. Pěkné je, že v dalších ‚padesáti‘ větách pan Horáček nedělal nic jiného, než se nějak vymezoval proti Miloši Zemanovi. Obviňoval ho, že se mstí za minulost, mínil zřejmě těch 26 podpisů pod tou neúspěšnou prezidentskou volbou v roce 2003. V zásadě nám pan Horáček nabídl ve své osobě pouze Antizemana, nic jiného, a to ještě takového, který je velmi nejistý a velmi nesvůj,“ tvrdí mediální odborník.
Kandidáti na hlavu státu často nechtějí nic jiného než tu moc
Představa, že tato osobnost nejasných politických afinit bude stát v čele státu, ho proto vůbec nenaplňuje libými pocity. „Pro mě byl politicky naprosto čitelný prezident Václav Havel, byl pro mě čitelný Václav Klaus, byl by pro mě politicky čitelný i Karel Schwarzenberg. Nebyl pro mě politicky vůbec čitelný Jan Fischer, ale alespoň jsem věděl, že to je ekonom a že se bude patrně věnovat zejména ekonomickým otázkám. Ale u lidí, jako je Táňa Fischerová, Vladimír Franz, Michal Horáček, vůbec nevím, co si politicky myslí. Vím, s čím nesouhlasí. Nesouhlasí se Zemanem, nesouhlasí s tím, že teď nejsou oni u moci. Tomu rozumím, to je lidsky pochopitelné. Ale co by opravdu chtěli kromě toho dosáhnout té moci ještě nad to, to jsme se, bohužel, nedozvěděli. Spíše jsme se jen dozvěděli, že nechtějí nic, jen tu moc. I to je koneckonců informace,“ uznává Petr Žantovský.
Ve svém mediálním ohlédnutí za uplynulým týdnem nemůže opomenout pondělní pořad 90´ ČT24. „Bylo velice zajímavé sledovat duel ředitele Národního divadla pana Buriana a režiséra Juraje Jakubiska, který byl na státní svátek dekorován prezidentem medailí Za zásluhy o stát v oblasti umění. Bylo to velmi podobné, jako když tentýž Burian o několik dnů dříve diskutoval v České televizi s Janem Kačerem. Na jedné straně byly pouze prázdné fráze, myslím od pana ředitele Národního divadla, a na straně toho druhého byla obrovská lidská kvalita, obrovská zkušenost, obrovský nadhled. Myslím si, že zejména ten zkušenostmi i jistými lidskými hodnotami a kvalitami daný nadhled u pana Kačera i u pana Jakubiska způsobil to, že pan Burian odcházel z obou těch diskusí jako spráskaný pes, i když si to jistě nepřipustil,“ myslí si mediální analytik.
Pořad České televize byl vyvrcholením boje proti netradičním médiím
Když se nad tím tak zamyslí, tak je na tom ředitel Národního divadla Jan Burian tak trošku jako jediný zatím ohlášený uchazeč o Pražský hrad pro přímou volbu v roce 2018 Michal Horáček. „Oba se velmi hezky usmívají, dokonce bych řekl, že jsou si v určitých gestech trochu podobní. Ale ty úsměvy jsou strašně nejisté, protože oni vlastně vůbec nevědí, co mají říkat. Oba jsou totálně mimo politickou realitu a mimo politickou profesi. Je to další příklad diletantokracie v politice, a to je dost tristní. Samozřejmě že takový terč byl velmi snadnou kořistí Juraje Jakubiska, který je zkušený diskutér a stačilo mu vždy jen pár drobných slov, aby Burianovy fráze vyvrátil od kořenů,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Další důkaz toho, jak se nemá dělat novinářská práce, přidala ČT v nedělním Newsroomu. „Ten byl vyvrcholením jedné fáze určitého boje proti netradičním médiím ze strany médií tradičních. Pro ty, kdo to neviděli, přiblížím, že pan Rosí věnoval celý pořad tomu, že všechny důležité zpravodajské webové portály jsou v podezření, že nějakým způsobem propagují ruskou geopolitiku a patří jim takové všeobecné floskulní označení prokremelské weby, což je samo o sobě urážlivé. Myslím si, že weby, které tam byly buď zmíněny, nebo jejichž titulní stránky byly na plazmovém panelu ukazovány během celého pořadu, by se měly vůči tomu velmi silně ohradit. Protože to je urážka. Ne proto, že se jedná o Kreml nebo o Putina. Stejně tak, kdyby tam nařkli stejné weby z toho, že jsou prodlouženou rukou Langley, CIA, Spojených států, Evropské unie nebo kohokoli, tak je to urážka,“ míní mediální odborník.
Nepravdivé a manipulativní informace nepatří na veřejnoprávní obrazovku
Vysvětluje to tím, že ambicí solidního zpravodajského portálu je čerpat ze všech zdrojů a přinášet pokud možno hodnověrné informace vzájemně se nějakým způsobem buď relativizující nebo validizující. „Jestliže někdo jako pan Rosí a v tomto pořadu i pan Břešťan z Hlídacího psa obviňují nějakou skupinu, dokonce tedy už nejde o jednotlivá média, o jednotlivé weby, ale celou skupinu těchto technologických prostředků ke sdělování informací, z toho, že hrají nějakou propagandistickou notu, tak to už stojí za pozastavení a dokonce možná i za nějaký právní pohled na věc. Protože to je nepodložené, nepravdivé, manipulativní a kromě jiného to nepatří na veřejnoprávní obrazovku, která by se právě těmto věcem měla nejvíce vyhýbat,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Manipulativnost dokládá na tom, že na plazmovém panelu byly titulní stránky jednotlivých webů pomíchány tak, aby byl divák znejistěn, o co vlastně jde. „Byly tam pod naprosto jasným ruským webem Aeronet zobrazeny První zprávy, které s ruskou propagandou nemají lautr nic společného. Byl tam server AC24, Protiproud a další servery, které byly hozeny do jednoho pytle, aniž by se pan Rosí nebo kdokoli jiný obtěžoval s tím, aby nám zdůvodnil, proč si myslí, že tyhle weby jsou prokremelské. Jednou se tam podřekl v tom smyslu, že přinášejí více informací o ruských názorech na geopolitické záležitosti. No ano, ale prostě proto, že naše mainstreamová média nepřinášejí téměř vůbec žádné informace o ruských názorech na tu rusko–západní kolizi, protože se chovají propagandisticky a říkají názory pouze jedné strany,“ kritizuje mediální analytik.
Propagandistické médium nadává nepropagandistickým do propagandistů
Zároveň buď vynechávají, nebo dopředu označují za mylné, chybné, špatné a nepřátelské názory druhé strany. „To je propaganda. Ano, to, co dělá Česká televize, je ryzí propaganda. A je to vysledovatelné na mnoha a mnoha stovkách případů. Ale je hezké, že zloděj křičí, chyťte zloděje. Propagandistické médium nadává jiným médiím, která nejsou propagandistická, do propagandistů. To mi přijde opravdu bizarní. Bohužel, tento hon na čarodějnice má svůj legislativní rámec, je to Chovancovo specializované centrum pro boj proti terorismu, které má monitorovat tyto mediální výstupy. Hezké bylo, že pan Rosí také říkal, že ta komise, a to skoro cituji, bude monitorovat nejenom mediální výstupy týkající se terorismu a ruskou propagandu, ale i kritické názory vůči tradičním médiím. Nevím, jestli to, že má někdo kritické názory vůči tradičním médiím, je otázkou jeho nepřátelského postoje k našemu demokratickému uspořádání nebo k čemu,“ podivuje se Petr Žantovský.
A už vůbec neví, proč by měl nějaký útvar na Ministerstvu vnitra sledovat, co si kdo myslí o tradičních médiích. „Kdo to jak posoudí? I to, co si tu každý týden povídáme, je jistě kritický pohled na chování tradičních médií. Ten kritický názor říkám soustavně a vždy ho podkládám dvěma větami. Veřejnoprávní média, velmi důležitá a podstatná součást té množiny tradičních médií, jsou námi všemi placena ze zákona, tedy máme právo dívat se kriticky na to, co dělají. Pokud bychom měli jen povinnost platit poplatek, tak potom nejsme v demokracii, ale jinde. To už ale není jen diletantokracie, to je policejní stát. Proč vymýšlet nové výrazy pro něco, co už známe? Kladu otázku, jestli to máme takto chápat, že napříště bude jakýkoli kritický názor vyslovený na adresu tzv. tradičních médií, třeba České televize, brán jako projev nepřátelský vůči demokracii a jak bude sankcionován. Myslím, že by nám to pánové Rosí, Chovanec, Břešťan nebo jiní do věci zapletení pánové měli sdělit,“ doporučuje mediální odborník.
Názor Rady pro vysílání slyšel, ale nic to neznamená, protože to vidí jinak
Ve zmíněném pořadu přišel Robert Břešťan se svérázným názorem, když oživil starší kauzu reportáže televize Prima o křesťanských uprchlících z Iráku, kteří u nás nechtěli zůstat. „Televize Prima o tom odvysílala několik objektivních reportáží, ale posléze byla kaceřována Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Později odvysílala reportáže i o tom, že je předmětem zkoumání této Rady. Toto celé považovali v České televizi za důvod k odvysílání obsáhlého rozhovoru s panem Břešťanem. V průběhu vysílání předseda RRTV pan Krejčí řekl, že z hlediska zákona se Prima ničeho špatného nedopustila. Ani to, že vyslovovala ve zpravodajském pořadu názorová stanoviska k věci, která se jí týkala, nebylo v kolizi se zákonem. Tak jsem vysvětlení pana Krejčího pochopil já. Pan Břešťan ho pochopil asi stejně, protože na to reagoval zhruba těmito slovy: ‚No já jsem slyšel názor Rady pro vysílání, ale v podstatě pro mě nic neznamená, protože já to vidím jinak‘,“ připomněl Petr Žantovský.
Jan Fischer
Těmito Břešťanovými slovy se zase vracíme k diletantokracii. „Tak od čeho máme správní orgán, který má být etalonem rozhodujícím o tom, jak se mají a nemají chovat v určitých situacích elektronická média soukromá i veřejnoprávní? To by nám stačil pan Břešťan, že by si sedl do budovy nad Muzeem, kde sídlí RRTV, a tam by obsadil všechny kanceláře. Tam by se rozesadili pánové Marhoul, Horáček a další a odtamtud by vládli všehomíru. Nejen televizi Prima, webovým serverům a dalším médiím, ale také České republice. Nakonec by to bylo i levnější, protože koneckonců ta Rada tam obsadila asi jenom tři nebo čtyři patra z celého domu, tak kdyby se tam vešli všichni ti prezidenti diletantokracie, ti diletantokraté, bylo by to úžasné a ušetřili bychom spoustu vládních a parlamentních budov. Tak to dávám ke zvážení, jestli by to nebyla správná cesta,“ uzavírá mediální analytik s ironií své pravidelné hodnocení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
