„Odpovědnost za osud dítěte ze strany biologických rodičů je přirozená záležitost a stát by měl do ni zasahovat jen v případě, že je zdraví nebo život dítěte ohrožen. Osvojováním dětí nebiologickými rodiči však na sebe přebírá stát PLNOU odpovědnost za osud dítěte, a proto jeho pozice je zcela jiná. Zde autoritativně rozhoduje o malém dítěti, že bude v péči homosexuálního páru, aniž by respektoval, jak se toto dítě bude cítit v kolektivu ostatních, jak zvládne holčička úlohu matky ve své rodině až bude dospělá, když žádnou matku neměla,“ uvádí Hustáková. Podle ní je prokazatelné, že neúplné rodiny, kdy vychovává jen biologická matka nebo otec, už tyto problémy způsobují.
Synové jsou prý často zženštilí, nenaučili se díky matce samoživitelce mužskou roli. „To je ale věc občanů, jak si zajišťují osobní život a jak ponesou odpovědnost za své děti. Stát takto může rozhodnout za biologické rodiče, jen když má jistotu, že změny ve výchově budou lepší pro dítě, než v jakých podmínkách žije do té doby. Pro tuto jistotu není jediná studie,“ rozhorilla se Hustáková. Studie jsou dle jejího názoru buď neutrální, nebo spíše dokazují, že v dospělosti mnohem více dětí trpí depresemi než děti, které v péči homosexuálních párů nebyly.
„Kvalita sociálních pracovnic u nás je obecně tak katastrofální, že bych jim často nesvěřila dozor státu ani v péči o toulavé kočky. Troufnou si jen na slabé a slušné. Mnohé si léčí své osobní komplexy, ale pokud narazí na někoho agresivního, tak se často sklidí a nedělají nic,“ uzavřela Hustáková.
Celý příspěvek Miroslavy Hustákové
Zejména to : Hana Pertlová, Pavlína Nytrová k adopcím dětí homosexuály.
Všimněte si jak si lidé pletou holínky s hodinkami a srovnávají nesrovnatelné.
Odpovědnost za osud dítěte ze strany biologických rodičů je přirozená záležitost a stát by měl do ni zasahovat jen v případě, že je zdraví, nebo život dítěte ohrožen.
Osvojováním dětí nebiologickými rodiči však na sebe přebírá stát PLNOU odpovědnost za osud dítěte a proto jeho pozice je zcela jiná. Zde autoritativně rozhoduje o malém dítěti, že bude v péči homosexuálního páru, aniž by respektoval jak se toto dítě bude cítit v kolektivu ostatních , jak zvládne holčička úlohu matky ve své rodině až bude dospělá, když žádnou matku neměla. Je prokazatelné, že neúplné rodiny, kdy vychovává jen biologická matka, nebo otec už způsobují tyto problémy. Synové jsou často zženštilí, nenaučili se díky matce samoživitelce mužskou roli. To je ale věc občanů, jak si zajišťují osobní život a jak ponesou odpovědnost za své děti. Stát takto může rozhodnout za biologické rodiče jen když má jistotu, že změny ve výchově budou lepší pro dítě, než v jakých podmínkách žije do té doby. Pro tuto jistotu není jediná studie. Buď jsou neutrální,nebo spíše dokazují, že v dospělosti mnohem více dětí trpí depresemi, než děti, které v péči homosexuálních párů nebyly.
Kvalita sociálních pracovnic u nás je obecně tak katastrofální, že bych jim často nesvěřila dozor státu ani v péči o toulavé kočky. Troufnou si jen na slabé a slušné. Mnohé si léčí své osobní komplexy, ale pokud narazí na někoho agresivního, tak se často sklidí a nedělají nic.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: vef
