„Obě strany respektují cesty rozvoje zvolené s ohledem na situaci v obou zemích a jejich vnitřní a zahraniční politiku. Znovu potvrdily dodržování zásady nevměšování se do vnitřních záležitostí tak, jak je vyjádřeno v Chartě OSN... Česká strana respektuje suverenitu a územní celistvost Čínské lidové republiky, je si plně vědoma důležitosti a citlivosti otázky Tibetu, znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny i to, že Tibet je neoddělitelnou součástí čínského území. Česká republika v této souvislosti nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě,“ uvádí prohlášení.
Ministr pro lidská práva mlčí
V dokumentu se také objevuje věta: „Obě strany znovu potvrdily úsilí ve věci podpory a ochrany lidských práv na základě rovnocennosti a vzájemného respektu.“
Zaorálkův postoj se nelíbí poslankyni TOP 09 Markétě Adamové. „Pan Zaorálek rozhodně nemůže tvrdit, že v otázce Tibetu hovoří za všechny občany České republiky. Spousta obecních radnic i jednotlivých občanů vyvěšuje pravidelně 10. března vlajku pro Tibet a hlásí se tím k ochraně lidských práv v této oblasti. Všechny tyto občany musí dnes postoj vlády nesmírně pobuřovat, což naprosto chápu a cítím stejně. Jen pár měsíců po nástupu nové vlády tak oficiálně Česká republika mění kurz z tak významné pozice, jakou měla dlouhodobě vybudovanou v oblasti lidských práv na mezinárodní úrovni a servilně se podbízí Čínské lidové republice vedené komunistickou stranou. Docela by mě zajímal názor pana ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera, který v souvislosti s tím zarytě mlčí. Proč asi?!“ uvedla pro ParlamentníListy.cz poslankyně.
Tibet připojen v padesátých letech
Česko a Čína vyjádřily přání posílit vzájemný dialog a prohlubovat spolupráci v oblasti vědy a technologií, vzdělání, energetiky, zemědělství a v cestovním ruchu. „Obě strany hodlají posílit vzájemné investice, podnítit další růst obchodu, budou vybízet své firmy, aby v druhé zemi investovaly, a vynaloží úsilí pro vytvoření příznivých podmínek pro vzájemnou spolupráci,“ uvádí prohlášení k otázce hospodářské kooperace, kterou by česká vláda ráda s asijským ekonomickým obrem posílila.
Před intervencí Čínské lidové republiky byl Tibet po několik desetiletí, mezi 1. březnem 1913 a 23. květnem 1951, fakticky nezávislým státem. Situace se změnila poté, co vyšli vítězně z čínské občanské války komunisté. Dne 21. října 1950 jednotky Čínské lidové osvobozenecké armády dostaly rozkaz vpochodovat do Tibetu. Oficiálním důvodem vojenské invaze bylo „zachránit tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečit ochranu západní čínské hranice“. Vojska tibetské vlády nebyla schopna invazi zabránit. Tibet se pak oficiálně dostal pod svrchovanost čínské vlády 23. května 1951 podepsáním tzv. Sedmnáctibodové dohody.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
