Ransdorf měl podle Dolejše odvahu říkat věci, které se nenosily. Už v časech perestrojky prý dával najevo svůj kritický názor na nehnutost českých režimních poměrů, v podstatě zastával důsledně proreformní postoj. Také počátkem roku 1989 podepsal dopis vědců premiérovi Adamcovi, aby byli propuštěni z vězení kritikové režimu.

Kariéru dělali jiní

Tehdejší KSČ si takových nepoddajných mozků neuměla vážit, šel proto z potíží do potíží a kariéru dělali jiní.

Dolejš poukazuje na to, že Ransdorf stál u počátků nové podoby komunistické strany, u vzniku a programového formování KSČM, jejíž úspěchy jsou v evropském srovnání mimořádné. „I jeho zásluhou zůstali na okraji straničtí dogmatici, pro které byl každý reformní pokus součástí ideologie ‚gorbačovské zrady‘ jako pokračovatelky ‚zrady chruščovovské‘,“ píše Dolejš.

Celý text je ZDE.

Přiznává, že Ransdorf ucelenou intelektuální vnitrostranickou frontu jako nástroj stranické modernizace nezformoval. „V tom byl poněkud solitér. Straníkům byli srozumitelnější pragmatici vyvažující různé názorové proudy, aniž uzavírali horizonty uvažování novým podnětům a redukovali levici do pouhého bezobsažného populismu,“ uvedl.