Začátek interview patřil Andělu páně a Strach připomenul, jak ho Reflex před 15 lety „potopil“ v recenzi a jak se šéfredaktor Reflexu Marek Stoniš (který rozhovor s režisérem vedl) trefoval do Jiřiny Bohdalové. Stoniš přiznal, že herečku opravdu moc rád nemá. „Je to generační. Mám ji spojenou s bolševikem. Dospíval jsem, když dávali v televizi pořád dokola Televarieté. Bohdalová je možná něco jako podvědomá součást mého generačního vzdoru. Byla mi protivná komunální satira dua Dvořák – Bohdalová. To není nic politického, dokonce je mi jedno i to, co jí občas někdo vyčte, že se za každého režimu lísá k prezidentům. Prostě jsem měl alergii na to, co do nás bolševici rvali z televize. Nemůžu za to,“ zdůvodnil Strachovi.
Režisér na to navázal, že jeho nechuť respektuje, ale podotkl, že v Televarieté hráli i jiní herci jako Rudolf Hrušínský nebo Josef Kemr. „Točili filmaři, kteří měli úplně jasný názor na bolševika. Nikdo přece nemůže zpochybňovat Chytilovou s Menzelem! Máme je kritizovat, že v té době pracovali? To bych mohl začít vyčítat někomu, že dělal v továrně, čímž bolševika taky podporoval,“ mínil.
Otázal se, zda už není na čase po třiceti letech od revoluce nechat podobné křivdy za námi. „Jestli někdo má nést staré křivdy, tak generace našich babiček, dědečků, kterým vzali statek, nepustili je na vysoké školy,“ prohlásil a dodal, že koneckonců i u vraždy platí promlčení za 30 let. Podle Stracha se dnes kádruje mnohem více než v letech 1993 nebo 1995.
Na to Stoniš podotkl, že kdyby to byla pravda, tak by se nemohl Andrej Babiš stát premiérem. Na to ovšem režisér reagoval, že onehdy vyšel rozhovor s Janem Kanyzou, Strach mu pak veřejně poděkoval, protože ho Kanyza pochválil jako režiséra. „Přišlo mi neuvěřitelné množství nenávistných reakcí, co že si dovoluju vyvyšovat někoho, kdo měl donášet, že podepsal a já nevím co. Vím já, v jakém věku a za jakých okolností to udělal? Nebyl jsem u toho. Kdo jsem já, abych soudil? Mě by zajímalo, kdyby mě ten estébák, bolševik přitlačil a vyhrožoval mi, jestli byl bych takový hrdina, že bych šel a podepsal Chartu,“ řekl Stonišovi.
Fotogalerie: - Peníze pro Klokánka
V souvislosti s tím se šéfredaktor Reflexu zeptal na písničkáře Jarka Nohavicu, jenž převzal od Vladimira Putina Puškinovu medaili. „Do Ruska nikdo nechce jezdit, protože je to společensky nevhodné. Takže říkám, že vždycky, když mi zavolají z české ambasády v Moskvě, třeba předchozí velvyslanec Vladimír Remek nebo současný Víťa Pivoňka, jedu tam a promítám Anděla Páně,“ oznámil Strach s tím, že byl v Petrohradě a v Novorossijsku.
„Cítím se být kulturním vyslancem a nestydím se jezdit do Ruska. A klidně i do Číny, když mě pozvou!“ prohlásil. Přidal otázku, že pokud jsou Rusové nepřátelé, tak proč s nimi hrajeme ve fotbalových soutěžích. Kultura a sporty podle něho otupují zostřené hrany. A měl i ostřejší vzkaz: „Až mi někdo dá nálepku, že jsem Putinův agent, tak mu ji kopnu do ledvin tak, že poletí od Sparty až k židovské ambasádě.“
Smutně poznamenal, že před třiceti lety byli lidé demokratičtější, že např. debaty Zemana s Klausem měly svou úroveň. Zatímco dnes prý úcta k člověku a k oponentovi vymizela.
Kromě toho se Strach vymezil i proti sociálním sítím s jejich nejasnými pravidly, kvůli kterým byl na 14 dní zablokován účet kardinála Duky na twitteru. Dle Stracha by snad měly být přednější zákony ČR. „Jsou jejich pravidla výsledkem nějaké svobodné volby? Kdo je definoval? Jeden člověk, skupina lidí? Jakým způsobem se pravidla twitteru dostala do globalizované společnosti? Jsou ústavou nějakého státu?“ ptal se.
Fotogalerie: - Duda u Zemana
V současnosti se podle něj řeší hlouposti, protože lidé jsou rozmazlení, i když covid opět připomenul, že jsou zde vážné problémy. Zmínil např. kauzu MeeToo nebo Gretu Thunbergovou. „Napadlo by řešit někoho z Židů jedoucích dobytčákem do Osvětimi, jestli se planeta otepluje? Jsme rozmazlení tak, že už nemáme reálné a vážné problémy. Tak si je musíme vymyslet,“ řekl. Současná generace podle něho nemá žádnou zkušenost s nesvobodou. „Když nevědí, že nesvoboda vychází z bolševického, tedy levicového přístupu ke světu, tak se na levou stranu přidávají, aniž si dokážou představit, co opravdu hrozí. A přitom se zaštiťují liberální demokracií!“ posteskl si s poznámkou, že slova liberální a demokracie už bohužel ztratila svůj význam a teď se jimi ohánějí ti, kdo by si měli místo nich vzít vlajku se srpem a kladivem.
V rozhovoru došlo i na televizní revoluci v roce 2001. Strach přiznal, že tehdy nestál na správné straně. „Byl jsem mladý a naivní a opravdu si myslel, že nějací zlí politikové nám chtějí vzít krásnou instituci a svobodu slova. A tak jsem jezdil na demonstrace na Václavák,“ řekl. Ovšem jeho maminka na to měla jiný názor: „Ty jsi ale blbej, viď, že jim tam jezdíš dělat komparsistu?“ Na to tehdy reagoval, že svoboda slova je v ohrožení.
„Až když si politici začali v České televizi lehat do spacáků a dělat tam stafáž, uvědomil jsem si, že nejde o mravnost, ale normální politický boj. Kvůli své nevyzrálosti jsem se načas stal naivním pěšákem na jejich politickém bitevním poli. Takovou chybu bych už v životě nechtěl opakovat,“ uzavřel režisér historku, jak prohlédl.
Režisér Strach už svůj rozhovor ohodnotil známou hláškou z filmu Jiřího Menzela: „To zas bude v álejích nablito...“
To zas bude v álejích nablito... pic.twitter.com/g3QYqdTgXo
— Jiri Strach (@Lotzasrando) December 16, 2020
Psali jsme:
autor: kas
