V Kuvajtu a Libanonu chtějí zakázat film Barbie kvůli propagaci homosexuality, transsexuality a zpochybňování tradiční rodiny. Režisér Strach by nic podobného nezakazoval, vzpomněl si na podobnou zkušenost se svým filmem. „Samozřejmě jako bytostný demokrat bych nic takového nezakazoval, protože zákazy všeho, nejenom promítání, ale že nesmíme to a tamto, se mi mnohokrát zdají velmi nesmyslné,“ uvedl.
„Vzpomínám si na historiku, která je možná pět let stará, kontaktoval mě nějaký náš zástupce v Evropské unii, že v Jordánsku pořádají přehlídku filmů, které se natočily v Evropské unii a že navrhli Anděla Páně 2. Těšil jsem se, že poletím promítat do Jordánska, ale dlouho se nikdo neozýval. Tak pak volám do Bruselu a ptám se, jak to vypadá s tím promítáním. A oni říkali: „No, pane režisére, nezlobte se, ale vy jste neprošel, neschválila ho královská cenzorská komise, protože v Jordánsku by byl Anděl Páně příliš křesťanský. Takže já mám se zakazováním filmů již své zkušenosti,“ řekl Strach rozhovoru pro Radio Prostor.
Má prezident Pavel jmenovat Roberta Fremra ústavním soudcem?Anketa
A kdyby se nějaká produkce snažila přetočit film Anděla Páně podle moderních multikulturních pravidel tak, že by Boha hrála například transsexuální černoška? „Tak máme tu nějaké zákony, které ty autorské věci upravují. Určitě bych z toho radost neměl, pravděpodobně bych na to poslal svou zastupující agenturu, skvělého právníka a pustil bych se do boje. I kdybychom náhodou v té dnešní překroucené době spor prohráli, tak bych pořád ještě věřil v tu mlčící většinu, ve zdravý rozum a používání mozku mlčící většiny, která dnes není tak slyšet a která by se proti takovému dílu určitě vyhranila tím, že by do kina na takový film nešla,“ míní.
Za příklad dal norskou verzi Popelky, kterou v Norsku přetočili podle novodobých pravidel. „A český divák je vymetl z těch kin takovým způsobem, že se v tom kině nestihli ani nadechnout,“ připomněl režisér.
Chválil si spolupráci s Českou televizí s tím, že zde se mu zakázání filmu, jako tomu bylo v Jordánsku, nemůže stát. „Ty velké kavky pořád zůstávají nohama na zemi, jsou velmi rozumní, dá se tam poměrně svobodně tvořit. Za to patří velký dík odcházejícímu panu generálnímu řediteli Petr Dvořákovi. Pevně věřím, že v tomto bude kontinuita i s novým panem ředitelem Honzou Součkem,“ pokračoval Strach.
V rámci zákazu při tvoření filmu si postěžoval, jak natáčení ztěžovala Praha pod vedením Pirátů: „Vzpomínám, když jsme točili film Klec, tak čtyři roky zpět, na náplavce pod Vyšehradem u mostu. Od města jsme měli povolený nějaký zábor k natáčení, my ho asi o čtyři metry překročili, přijela tam na nás městská kontrola a když zjistili, že jsme ho překročili, tak mi vjeli zásahovým autem do záběru, abych nemohl natočit ten velký celek. Někdy ty příkazy, které vycházely z hlavního města Prahy pod pirátským vedením, si myslím, že byly skutečně někdy, až bych řekl, na hranici schválnosti, trapnosti. Já jenom doufám, že nové vedení hlavního města Prahy bude vůči nám filmařům velkorysejší,“ uvedl s tím, že by politici měli brát ohledy na „malý český film“.
Fotogalerie: - Zahájení duhového týdne
Věnoval se také informační bouři kolem jmenování ústavního soudce Roberta Fremra a vyrovnávání se české společnosti s komunistickou minulostí. „Kdo jsem já, abych soudil pana soudce Fremra? Co kdybych náhodou vynesl špatný a nespravedlivý soud, podobně jako on třeba v 80. letech vynášel podobné soudy? Takovým člověkem já být rozhodně nechci. Ten princip je samozřejmě obecnějšího charakteru, protože jestli těsně po revoluci vyhlásili ten samet a že to všem odpustíme a bude se s bývalými komunisty scházet u kulatých stolů a budeme s těmi Adamci a Čalfy jednat o vládě, tak se nesmíme divit, že se nám 40 let po revoluci ti komunisté vrací. A je jedno, jestli to je Ústavní soud nebo jiné ústavní funkce,“ doplnil režisér Strach.
Ve zdůvodnění, proč opustil sociální síť Twitter, uvedl, že žijeme v jiné společnosti než před deseti lety. Ve společností, z níž se vytratil nadhled, schopnost ironie a schopnost pochopení a především schopnost odpouštět. „Dnes vás každý chytne za slovo a každý využije vaši dvacet let starou fotografii k tomu, aby na ní mohl dokázat jakým kokotem jste. To není můj svět, to nebudu podporovat. Začalo mě to tam štvát,“ vysvětlil.
„Vlastně ta doba nás opět zahání do intimity našich domovů. Mnohokrát jsem se přistihl, že když jsem s kamarádem v hospodě a chceme si upřímně říct nějaký názor, že opět šeptáme. Jako za normalizace v roce 86, 88, aby vás někdo náhodou nenahrál na mobilní telefon, aby tu nahrávku nevystříhával z kontextu. Dobu svobody jsme si skutečně zažili někdy v těch devadesátkách, možná na začátku toho tisíciletí, ale posledních několik let a od covidu dál už tu dobu nepovažuji za zcela svobodnou,“ uvedl režisér Strach.
„Budu dělat vše pro to, aby nám Pán Bůh zdravý rozum zachovati ráčil. A proti různým progresivistickým snahám... já budu vždycky ten, kdo bude do těchto soukolí házet drobet písku,“ dodal posléze s tím, že z dnešního světa, především pak na sociálních sítích, příliš vymizel humor a laskavost, ale funguje zloba, urážení, neomalenost a nevychovanost.
Pozastavil se také u otázky tradiční rodiny či pochodu Prague Pride. „Každý má ve svobodné společnosti právo pochodovat za co chce, kdokoli si může chodit s vlajkami jaké ho napadnou a vykřikovat si hesla jaká chce. K manželství pro všechny, já jako demokrat přející každému svobodu nikomu nebudu diktovat, jak má žít. Ať mají naprosto stejná a shodná práva jako je mají lidé žijící v manželství. Ale manželství jako slovo to vlastně nikdy nebude, naznačuje to vztah může a ženy. Je to stejné jako by Fiat Cinquecento viděl autobus a řekl, že chce být také autobus. Nebo kdyby fotbalisté najednou řekli, že už nechtějí být fotbalisté a chtěli, aby se jejich sportu říkalo hokej,“ podotkl Strach.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Natálie Brožovská
