„Jsem frustrovaný, to přiznávám... Před dvěma lety jsem věřil, že někde venku jsou lidé, kteří to vidí jako já... zjistil sem, že ano... seznámil jsem se s vámi všemi... Uvěřil sem, že když se ostatní v zemi dovědí, že takoví lidé existují budou se po nich pídit a spojí se s nimi a budeme zachraňovat republiku i svět... Podařilo se nám dát o sobě vědět... bohužel se ukázalo, že lidé nemají zájem hledat a spojovat se.. Říkal sem si ok.. postkomunismus... bude to těžká práce.. Ale Brexit ukázal, že to není postkomunismus... že problém je všude... říkal sem si OK, Evropané mají taky špatné tradice.. fanatismus, komunismus, fašismus, tak zase blázní, ale ta Amerika, ten Trump mě dorazil...,“ napsal na sociální síti Facebook Peszynski.

Západ se podle jeho názoru ztratil v labyrintu světa, možná zapomněl, co ve skutečnosti chce. Zdá se, že zapomněl na lidi, kterým je třeba pomoci, zapomněl na to, že stojíme o prosperitu a svobodu. Nebo už o to všechno Západ nestojí? Peszyński nerozumí tomu, proč by se Západ od těchto cílů odvracel.

„Ale zdá se že většina lidí už to nechce... Lidi kteří to mají... lidi kteří to nemají to chtějí... Syřané, kteří nechtějí ISIS ani Asada, Ukrajinci a další... Ale my co to máme to nechceme..,“ kroutil hlavou nechápavě aktivista.

Jednou se zase možná vrátí doba, kdy lidé vezmou výše naznačené ideály za své, stejně jako kdysi po baroku přišlo osvícenství. Historie nás však učí, že jde o zdlouhavý proces, jehož konce se nedožijeme ani my, ani naše děti a ani naši vnuci. A to je podle občanského aktivisty depresivní. Jedinci tak zůstává snad jen setrvání v ráji vlastního srdce, protože jeden člověk je příliš malý, aby dokázal změnit to, co se teď děje. Nebo snad není?

Krátce poté, co Peszyňski dopsal své depresivní pojednání, se mu nálada zlepšila. „Tak jo, lidi, potřeboval jsem se vykecat. Udělal jsem to a ulevilo se mi," podotkl Peszynski. „Ano, fakticky během pár minut. Hustý. Tak co, jdeme zase na to. A s úsměvem," popsal dále s tím, že vrací svou vysmátou image do hry a jde nakopat světu zadek. 

Peszynski doslova napsal:

Jsem frustrovaný..to přiznávám..
Před dvěmi lety jsem věřil, že někde venku jsou lidé, kteří to vidí jako já..zjistil sem, že ano.. seznámil jsem se s vámi všemi.. Uvěřil sem, že když se ostatní v zemi dovědi, že takovi lidé existují budou se po nich pídit a spojí se s nimi a budeme zachraňovat republiku i svět..
Podařilo se nám dát o sobě vědět.. bohužel se ukázalo, že lidé nemají zájem hledat a spojovat se..
Říkal sem si ok.. postkomunismus..bude to těžká práce..Ale Brexit ukázal, že to není postkomunismus.. že problém je všude..říkal sem si OK, Evropané mají taky špatné tradice.. fanatismus, komunismus, fašismus, tak zase blázní, ale ta Amerika, ten Trump mě dorazil..
Zdá se, že lidé na západě zabloudili v labyrintu světa..Přitom je to tak jednoduchý..ráj srdce..všichni přece víme co je dobrý a co ne.. chceme prosperitu, svobodu, chceme si vládnout sami a ne aby nám vládnul nějaký tyran, chceme spravedlnost, lidskost, pomoc slabším a chudším a nešťastným..Nebo ne?
Já nikdy nepochopím jak může někdo chtít něco jiného...
Ale zdá se že většina lidí už to nechce.. Lidi kteří to mají.. lidi kteří to nemají to chtějí.. Syřané, kteří nechtějí ISIS ani Asada, Ukrajinci a další..Ale my co to máme to nechceme..
Rozhodně nemám v úmysli se přidávat k většině..Ale nějak nevidím způsob jak lidem vysvětlit , že svým postojem o tohle všechno přicházejí..
V Respektu sem četl, že žijeme v druhý renesanci, že se svět mění jako tehdy.. jenže po renesanci přišlo Baroko, přišla protireformace a další špatný věci..Až pak po dvě stě letech přišlo osvícenství s jehož myšlenek je poskládaná naše společnost..
A to je ztraceně dlouhá doba..toho se nedožijem ani my, ani naše děti ani naši vnuci..
Nějak nevidím možnost jak se může jednotlivce, zrnko v písku postavit dějinám.. takový písečný bouři..Zbývá jen zůstat ve svém ráji srdce po zbytek života..Ale copak můžeme změnit co se teď děje? Zmítají mnou pochybnosti a říkám si, jestli bych se neměl raději soustředit na to abych si uchoval zdravý rozum a ten ráj srdce v sobě.. jsem unavenej, vyhořelej a frustrovanej s toho všeho..připadám si jak mravenec proti tomu všemu..
Před dvěmi lety jsem potkal partu lidí, kteří mě nakopli..Jenže to chce nějakej nový pozitivní impulz..nějco dobrého aby se stalo a ono se nic dobrého neděje..
toto není rezignační řeč.. spíš se snažím pospat jen svérozpoložení, aby jste věděli v jakém stavu se nacházím a podle toho se zařídili..

---

Tak jo lidi, potřeboval sem se vykecat.. udělal sem to a ulevilo se mi.. Ano fakticky během pár minut.. hustý..Tak co.. jdeme zase na to.. A s úsměvem..jdeme nakopat světu zadek..vracím svou vysmátou image do hry..

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.