Značný ohlas vyvolala slova prezidenta Petra Pavla o tom, že jediné řešení hromadících se problémů vidí ve vzniku Spojených států evropských. Pro jistotu poznamenal, že by se jednalo o dlouhodobější perspektivu, což znamená, že s příští kandidaturou na prezidenta České republiky by to časově nijak nekolidovalo.

Odmítavé reakce na jeho prohlášení zdůrazňovaly skutečnost, že od hlavy státu je přinejmenším nevkusné hlásat, že součástí řešení jakýchkoliv problémů by měl být zánik suverenity země, v jejímž čele stojí. Pavlovo tvrzení však obsahuje ještě další pozoruhodnou myšlenku. S odvoláním na T. G. Masaryka se přihlásil k rozvoji společné evropské kulturní identity.

Lehkost, s jakou podobná slova Petr Pavel pronáší, zdá se být důkazem, že jejich promýšlením se příliš nezdržuje. Ve skutečnosti existuje dnes již nepřeberné množství odborné literatury, která dokládá, že to, čemu říkáme sociální či kulturní identita, je v hluboké krizi. Tato forma identity se odvíjí od příslušnosti k jasně vymezené skupině. Hovoříme pak o identitě národní, náboženské, třídní, profesní a dalších. Nejnověji je znejisťována dokonce i identita sexuální. V situaci, kdy běžné identity slábnou a jsou zpochybňovány, navrhuje prezident vytvořit nad tím vším pevnou identitu celoevropskou.