„Je logické. Je to člověku vlastní, že když chce řešit nějaký svůj aktuální problém, tak se opře o něco, co je už zakonzervováno, čili se podívá do minulosti, maluje na sochy, bourá je a říká, jaký má aktuální názor. Musíme to brát tak, že historie není uzavřená. Není to prostě dobová konzerva. Je to prostě tak, že si spíš skrze historii řešíme ty aktuální problémy. Je to člověku vlastní. Opřít se o něco, co je už jasné, a říct: Pozor, je to jinak, nebo mám jiný názor. Takhle s historií pracujeme,“ podotkl Stehlík.
Podle něj se to dá nazvat i jako přepisování dějin. „Už v tom pojmu přepisování dějin většina vnímá, že je to negativní. Že jsou nějaké dějiny, které jsou hotové, a teď je někdo přepíše. Ale to tak vůbec není. Dějiny se přepisují pořád. Jednou je přepisují diktátoři, ale podruhé se přepisují třeba kriticky. Se podívají třeba na to, že dějiny Afriky nebo Indie nemusí být pohledem takzvaně bílého muže, ale je to pohled třeba zevnitř. Takže nemysleme si, že se dějiny nepřepisují. Otázka je jak a z jakých důvodů,“ dodal.
„Možná kdybychom se podívali do anglosaského světa, tak pojem reinterpretace, prostě přepisování dějin, nebude mít takovou negativní konotaci jako u nás. U nás máme 40letou historii komunismu a vnímali jsme to, že historie se modeluje podle konkrétní diktatury, ideologie a že komunisté přepsali ty dějiny negativně a my je zase přepisujeme opačně, nebo jinak, takže východní Evropa, Sovětský svaz, někdejší Rusko, má jinou historickou zkušenost než třeba Západ nebo jiné země, a u nás proto ten pojem přepisování dějin je hodně, řekněme, mentálně v hlavě spjat s tím komunismem, už jsme zažili přepisování dějin, které bylo negativní, takže jakákoliv takzvaně aktualizace je pro nás takový vykřičník: pozor, tady se děje něco... mysleli jsme, že dějiny jsou jasné, a někdo nám říkal, že je to jinak. Není to zase nějaká ideologie?“ podotkl Stehlík.
Fotogalerie: - Kandidát Žantovský
Zda je přepisování dějin k horšímu či lepšímu, se podle jeho slov určit nedá. „To je na tom jednak to hezké a jednak zrádné, protože v podstatě jde vždycky o aktualizaci. A ta aktualizace má nějaké důvody. Můžou být třeba i ideologické, že někdo má jeden pohled na svět a snaží se ho prosazovat. My jsme tady třicet let vnímali normalizaci jako jednoznačně represivní režim proti společnosti. A najednou se za posledních pět deset let objevily práce, které říkají: pozor, lidé žili ještě vlastní životy. A teď ty skupiny na sebe začaly trošku pokřikovat: vy relativizujete komunistické zlo. A ti druzí říkají: vy děláte z dějin černobílý příběh. Takže nejde to vlastně posoudit, stoupnout si na nějaký božský trůn a říkat: tohle je správné přepisování, tohle je špatné přepisování. Vždycky jde o to, z čeho vychází. Co je vlastně základem, část toho, co se děje na Západě, má, řekněme, relevantní základy, prostě kritický pohled na dějiny, a část může být i ideologie, že se to používá, zneužívá. Vždycky najdete x procent, řekněme, relevantních a potom ty, kdy se s tím svezou aktuální politické boje, nebo názory,“ dodal.
Stehlík v rozhovoru mimo jiné také hovořil o tom, že k historickým osobnostem je třeba přistupovat s jejich pozitivními i negativními vlastnostmi, které bychom našli i u Otce vlasti Karla IV. i u spisovatele Jana Nerudy. Hovoří mimo jiné o pogromech za Karla IV., kdy bychom však přenášeli přemýšlení středověkého člověka do dneška. „Těžko budeme popotahovat Přemyslovce za obchodování s otroky,“ dodal.
Zároveň také podotkl, že přenášení globální historie do Česka příliš nefunguje. Podle něj tak například posprejování sochy Winstona Churchilla v Praze nemá takový význam jako v Londýně. „Náš příběh Churchilla je zkrátka o porážce Hitlera, o letcích RAF a o statečnosti,“ poznamenal s tím, že britský příběh Churchilla je složitější, koloniální. „V případě Británie to má příběh jak vítězství nad Hitlerem, tak premiéra, který byl poválečný... žijeme zkrátka jiný příběh než Britové,“ dodal.
„Tady nemáme dobrou sochu, na kterou by bylo dobré napsat: byl to rasista. Ale zdaleka to neznamená, že by tady ten problém rasismu nebyl,“ uvedl Stehlík.
Závěrem se pak vyjádřil i k odstranění sochy maršála Koněva na Praze 6. Podle něj jde především o politikum. „Je to vyjádření našeho postoje k Rusku, k velmocenské politice a vyjádření k normalizaci – tedy době, která Koněva na náměstí postavila,“ uzavřel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
