Kabaretní číslo. Nahatý Putin honí po náměstí Merkelovou. Zcela vážně myšlená teorie o ruském ovlivňování německých voleb syrskými úchyláky

Když jsem nedávno absolvoval duel v ČR s bývalým konzulem v Petrohradě panem Votápkem, docela mne pobavil jeho názor, že nebezpečná ruská hybridní válka má zmást evropské politické vedení. Komické je, že měl svým způsobem pravdu, samozřejmě a pouze svým způsobem. Méně komický je fakt, že hybridní válku zažíváme již dlouhá léta na vlastní kůži a mnohým to stále nedochází.

Především je třeba si uvědomit, že zmást evropské politiky není velký problém. Opilý a agresivní nevzdělanec Schulz, druhý muž EU, který se nedokázal ani vyučit a za milionové výplaty z daní občanů EU si ani následně nedokázal udělat maturitu, stejně jako údajná vědkyně Merkelová (se svou habilitační prací oslavující život za socialismu) evidentně nemají znalostní základ k vytvoření fundovaného názoru, natož argumentaci. Vzhledem k úrovni rozpadající se EU a německé snaze o udržení kolonií na východě jim ostatně stačí jednoduchá propaganda, výhrůžky, úplatky a placení poskoci. Takové a jim podobné jedince vládnoucí nám v EU opravdu není problém zmást. Bez svých poradců by byli zcela ztraceni, což ostatně vidíme u jednoho našeho ministra, pilíře „vlasteneckého“ hnutí ANO, opravdového vojenského experta z armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Stačí si připomenout jejich zmatek po volebním vítězství Donalda Trumpa nebo po Brexitu. Zareagovali s kombinací strachu a nenávistné agresivity jako nějací pralesní primitivové.

Co je hybridní válka

Česká média dosud udělala vše pro to, aby kolem hybridní války vytvořila ještě větší informační zmatek. Je to dáno především odbornou a morální úrovní mnohých mediálních pracovníků, která si nezadá s úrovní politiků typu Schulze, takže sami mají zmatek v hlavě. Kromě toho mnozí místo žurnalistiky, používání vlastního mozku a prezentace vlastního názoru pouze tupě omílají v rámci europropagandy to, co dostanou ze zahraničí. Případně se v rozporu s novinářskou etikou snaží informace zamlžit nebo zamlčet, což je nejpohodlnější. Čest výjimkám.

Hybridní válka, která vychází z teorie chaosu, má především nejisté definice. Snad nejhorší se vyskytuje na české Wikipedii a autor ji pravděpodobně odněkud převzal, možná z duševní líhně odborníků z nějakého think-tanku typu Evropské hodnoty. Obsahuje následující text. „Hybridní, alternativní či nelineární válka je druh ozbrojeného konfliktu vedeného útočníkem za kombinace konvenčních a nekonvenčních prostředků se synergickým efektem, přičemž hlavní roli hrají nevojenské nástroje. Mezi ně patří například psychologické operace a propaganda, kybernetické útoky, kriminální a teroristické aktivity, ekonomické sankce a další. Vojenské akce útočníka probíhají nepřiznaně, jsou vedeny především nepravidelnými silami a kombinují symetrické a asymetrické způsoby vedení bojových akcí proti celé cílové společnosti.“

Pokud se člověk nad tímto textem zamyslí, uvidí, slušně řečeno, nepřehlédnutelné rozpory, počínaje slovy ozbrojený konflikt ve vazbě na ostatní text. Z uvedené definice přímo kouká účelová snaha napasovat ji na protiruskou propagandu vedenou v rámci občanské války na Ukrajině. Je nepochybné, že existuje i ruská propaganda, ale ve srovnání s evropskou je téměř zanedbatelná. Za proruského propagandistu je označován téměř každý, kdo na Rusko hlasitě nenadává.

Z praktického hlediska by měla být hybridní válka směsí všemožného působení na cílovou zemi s výjimkou klasických vojenských operací. Jejími nástroji mají být pravidelná armáda, speciální jednotky (které jsou obvykle součástí armády), nepravidelné jednotky, podpora nepokojů, informační válka a propaganda, diplomacie, kybernetická válka, ekonomická válka a speciální válka. Důležitá je snaha o zhoršení životních podmínek obyvatel cílového státu, pomocí například hospodářských sankcí nebo uměle vyvolaného poklesu nějakých komodit, například ropy. Cílem má být destabilizace a demoralizace cílové země, vyvolání vnitřní krize, převzetí kontroly v ní vnitřními silami napojenými na útočníka.

Nelze přehlédnout, že uvedený popis odpovídá přístupu NATO a EU k Rusku v posledním období víc než aktivitám Ruska na Ukrajině či v Pobaltí. Dodávky rozkrádaného zemního plynu Ruskem na Ukrajinu lze sotva označit za hospodářské sankce, stejně jako blokády dodávek uhlí z Donbasu do ukrajinských elektráren ukrajinskými nacionalisty. Vzhledem k šíři záběru je výklad definice hybridní války velice pružný a snadno zneužitelný. A právě proto mnohdy zrovna nesedí ve vztahu ke konkrétnímu konfliktu. Díky tomu mnozí redaktoři a publicisté občas evidentně ani nevědí, o čem píšou či mluví. Ale to nevadí, hlavně když mají ten správný a pevný ideologický postoj. Tak trochu to připomíná padesátá léta, dobu normalizace a rovněž lidská práva, která se z krásné ideje stala jedním z nezprofanovanějších prostředků a podvodů psychologické, compoudní (smíšené), nelineární či hybridní války.

Dále se ve Wikipedii dozvídáme, že autorem hybridní války je ruský generál Gerasimov. A máme tady opět snahu udělat z informačního portálu, který má v anglické podobě slušnou a v německé velmi dobrou úroveň, doslova ubohou protiruskou propagandu. Autor si opravdu s hledáním podkladů a informací mnoho práce nedal. Nevím, zda za to dostal nějaký honorář. Pokud ano, byly to vyhozené peníze a měl by je vrátit. Obávám se však, že mnozí další čeští autoři a komentátoři uvedená moudra přebírají v souladu se starou dětskou říkankou „jdeme všichni sborem za tím prvním volem“.

Hybridní válku především nevymyslel ruský generál Gerasimov. Přesto nám převážná většina českých médií předkládá jako fakt, že hybridní válka je ruský vynález, který agresivní Rusko používá k boji proti EU a NATO na Ukrajině a v Pobaltí. Já jsem na něj narazil v souvislosti s americkým armádním předpisem z roku 1965. Gerasimov ve svém článku v časopise obranného průmyslu Vojenno promyšlennyj kurier v roce 2013 pouze uvedl, že hybridní válku používají státy NATO proti Rusku. Zároveň použil také označení nelineární válka a uvedl způsoby, jakými je využívána. Oslovskou korunu nasadil hybridní protiruské propagandě článek „Zemřel architekt hybridní války“, který vyšel v lednovém Respektu z per Onřeje Kundry a Jaroslava Spurného. Šlo o komentář k úmrtí ředitele ruské armádní tajné služby GRU Igora Serguna. Ale jak mohl být Sergun architektem hybridní války, která existuje už tisíce let?

Realita hybridní války

Pravděpodobně nejkomplexnější informace o historii hybridní války poskytuje publikace Hybrid Warfare autorů Williamsona Murraye a Petera Mansoora z roku 2012. Počátky klade do období starověkých států. To ostatně odpovídá faktu, že člověk se za poslední tisíce let příliš nezměnil, zatímco technika a jejím vlivem i okolí výrazně. Nicméně cíle a metody konfliktů zůstávají. Podle Antonína Raška definoval první hybridní hrozby Frank Hoffman z Centra pro výzkum hrozeb a příležitostí v Potomaku roku 2008 nebo Eric Simpson ze štábní školy US Army v Kilcullenu, oba před Gerasimovem. Podle anglické Wikipedie to byl náčelník štábu US Army roku 2008, přičemž americká armáda oficiálně definovala hybridní válku v roce 2011, tedy dva roky před Gerasimovem, který tak měl pro svůj článek dostatek zdrojů.

Činnost odpovídající hybridní válce popisují staročínský mandarín známý jako mistr Sun, Nicolo Machiavelli, zabývala se jí královna Alžběta stejně jako kardinál Richelieu nebo Napoleon. V průběhu první a druhé světové války už byla značně sofistikovaná, velkým vyznavačem byl Churchill. O poválečných akcích CIA s využitím drog a psychiatrů jsem psal nedávno. Úspěšným realizátorem hybridní války byl vietnamský vůdce Ho Či Min. Metody hybridní války používaly v období studené války USA, SSSR, Británie, Francie i některé další státy. Mohli jsme to vidět především ve Vietnamu a Afghánistánu. Koneckonců i československý rok 1968 a sovětská perestrojka byly výsledkem hybridní války. Poměrně se přehlíží fakt, že drsná hybridní válka byla a je realitou v Palestině. Ukázkovým příkladem byly protiizraelské takzvané intifády podporované dříve ze SSSR, později z EU a v posledním období opakované masové raketové údery proti civilním osadám a zabíjení izraelských civilistů osamělými, místy sebevražednými islámskými teroristy z palestinských hnutí podporovaných z EU. Poměrně zajímavý je fakt vzpomínaný v obsáhlé publikaci Vzestup a pád komunismu, kde sovětská KGB spolupracovala při operacích v Latinské Americe s americkou CIA.

A k nejnovějším květům hybridní války můžeme připočíst arabské (spíš saláfistické) jaro a jeho barevné revoluce v Egyptě, Sýrii, Libyi a dalších zemích, které byly základním krokem ke vzniku takzvaného Islámského státu. Snad nejodpornější podobu, doslova genocidní, nabyla hybridní válka na Balkáně při společném tažení NATO s islámskými teroristy za rozbití Jugoslávie a proti Srbsku. Brzy budeme „slavit“ další výročí humanitárního bombardování Jugoslávie. Hybridní válka probíhá nepochybně na Ukrajině, ovšem není jednostranná, jak se nám snaží tvrdit naše média. V počátečním období se sice podařilo zfašizovat část ukrajinské populace, ale nadšení pro válku postupně klesá. Jen v Rusku je kolem 2,5 milionu Ukrajinců a nehrnou se pod prapory armády tamních oligarchů. Naopak z některých útvarů průběžně dezertuje až 50 % vojáků, někteří i do Ruska. Další miliony Ukrajinců jsou v Evropě bez zájmu o válku a válečnická propaganda na ně moc nezabírá. A určitě to nejsou vlastizrádci a milovníci Ruska. Hybridní válka na Ukrajině má navíc dva cíle. Především je to vzájemný střet EU/NATO a Ruska, ale rovněž boj o myšlení obyvatel Evropy. Vyjdeme-li z faktu popisovanéhho Paulem Kennedym jako hlasování nohama, přičemž Ukrajinci, zvláště tamní vojáci, jsou hlavním objektem hybridní války, je vítěz jasný. Výsledek hybridních válek za posledních třicet i více let je každopádně katastrofální pro obyvatele Evropy a destabilizoval Evropu, Blízký a Střední východ a část Afriky.

Opravdovým kabaretním číslem je teorie Gustava Gressela z think-tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy o ruském ovlivňování letošních voleb v Německu. Rusové by podle něj mohli posílat ze Sýrie jako uprchlíky násilníky, kteří by napadali a znásilňovali německé ženy, aby vyvolávali nenávist proti současné vládě. Pravděpodobně se třesou hrůzou při představě, že nahatý Putin pobíhá po Berlíně s partou ilegálů a snaží se znásilnit sexsymboly EU, Merkelovou a Schulze. A to zapomněli, že volby budou rovněž u nás, kde v některých makovicích rovněž zuří hybridní válka. Aby tak zvrhlý Putin nakonec nechtěl ukájet svoje choutky na Romancovové a Jandovi.

Osobně bych jako formu hybridní války označil přístup EU, především Německa, k naší republice, ale rovněž ke Slovensku, Maďarsku a dalším zemím za posledních 27 let. Jejími cíli jsou podle zahraničních zdrojů národnost, náboženství, historie, správní hranice, sociálně-ekonomická nerovnost a fyzická geografie. V podstatě jde o rozbití státu nebo společenství států na základě zhoršení životních podmínek většiny obyvatel, etnických, náboženských nebo sociálních sporů, což jsme viděli v devadesátých letech. Standardem jsou falešná vlajka, provokace a vytváření podmínek k zásahům státních složek proti národům, občanům a jejich rodinám. Zde si můžeme připomenout, že první moderní hybridní válka využívající mediální propagandu byla takzvaná sudetská krize odstartovaná roku 1938 nacisty na území Československa za účasti většiny obyvatel německého původu. A tento konflikt evidentně neskončil dodnes a jeho korunou je snaha ministra obrany předat polovinu našich pozemních sil pod velení německého Bundeswehru za naprostého mlčení většiny našich politiků.

K tomu je třeba přidat čerstvou informaci o hlasování v Bruselu. Opět za naprostého mlčení českých médií i politiků (!) tam většina europoslanců odhlasovala vznik silné evropské vlády řízené evropskou komisí (nevolenými komisaři), protože (podle nich) „národní stát nemá žádnou společnou vizi budoucnosti a je spojen s bezprecedentní úrovní euroskepticismu, který vede k nacionalismu“. Dále má být vytvořena Evropská obranná unie (spíše útočná, viz Stropnický a naše armáda pro Bundeswehr do Pobaltí). Revoluční novinkou má být rozšíření volebního práva i na ty občany, kteří nejsou státními příslušníky členského státu (migranty). A důležitým faktorem totality má být Institut žaloby pro systematické porušování základních hodnot (EU – islamizace, multikulturalismu a přerozdělování migrantů) uplatnitelný komisí proti jakémukoli členskému státu. Tady máme opravdovou hybridní válku proti státu a národu! A proti hlasovali z českých europoslanců pouze dva za KSČM, dva za ODS a jeden za TOP 09!