„Zjistil jsem zajímavou věc,“ uvedl na začátku setkání s cirka 150 občany v kinosále zaplněném do posledního místečka prezident, „největším zaměstnavatelem v Dobřanech je psychiatrická klinika která má 1150 zaměstnanců.“

Psychiatrické kliniky do celé republiky!

„Je docela ubohé posmívat se lidem, kteří trpí duševní nemocí, je to nemoc jako každá jiná, o tom teď nechci mluvit. Dostal jsem jako bývalý ekonom nápad. Vy tady máte čtyřprocentní nezaměstnanost. Co kdybychom pokryli celou plochu ČR psychiatrickými klinikami? Zejména regiony s dosud vysokou nezaměstnaností, jako je Ústecko nebo severní Morava. Představte si, že by jednak vzrostla zaměstnanost a jednak by došlo k tomu, že by někteří lidé, kteří trpí nepřiznanou duševní nemocí, jako jsem například já. Víte, schizofrenie je druh duševní nemoci, je to rozštěpení osobnosti, každý z nás jsme schizofrenik, jen si to přiznejme. A víte proč? Protože v každém z vás je více hlasů než jeden, jeden říká, já chci jet na dovolenou tamhle, druhý hlas, já chci jet na dovolenou onam, třetí hlas říká, chci zůstat doma. To znamená, že každý z nás má uvnitř sebe více vnitřních hlasů. Někdy se říká alter ego, neboli druhé já. Ale chci tvrdit jako laik v oblasti psychiatrie, že všichni jsme z toho důvodu, samozřejmě včetně mně, tak trochu schizofrenici. N,o a někdy bychom si mohli odpočinout i v té psychiatrické léčebně, kde se říká, že rozdíl mezi psychiatrem a pacientem je ten, že psychiatr má klíče. Druhá definice zní, že záleží vždy na tom, ze které strany dveří je správná klika. Bývalý ministr kultury a dnešní poslanec Slávek Jandák před několika málo dny vyzýval některé poslance, aby se odebrali do Bohnic. A já jsem dnes panu starostovi na zastupitelstvu říkal: Proč máme pořád preferovat Prahu? V Dobřanech je taky hezky.“ Na to sálem zazněl smích a potlesk. „Několik poslanců by se tam možná docela hodilo. A teď končím. Já se sice hrozně rád poslouchám jako každý starý člověk, který vypovídá o svých životních zkušenostech, ale těším se na vaše otázky a připomínám jednu starou pravdu – nejsou hloupé otázky. Jsou jenom hloupé odpovědi.“

Ministr Němeček podle starosty více dá na mediální poradce

Starosta Sobotka měl první otázku s rozsáhlejší připomínkou: „Pan prezident velice úsměvně vysvětlil, proč se nám sem nikdy nepodařilo dostat prezidenta. Máme stigma největšího zemského ústavu pro choromyslné. Bohnice se tváří, že jsou větší, ale to jen proto, že mají LDN, což my nemáme. Loni jsme zažívali situaci, kdy tento náš největší zaměstnavatel byl poměrně hodně destabilizovaný. Ministr Němeček na základě tlaku svých mediálních, nikoliv odborných poradců, řešil tehdy velmi nervózní causu kolem vraždy knihovnice v Horní Bříze tím, že ze dne na den bez jakéhokoliv vysvětlení odvolal ředitele nemocnice. Zajímalo by mne, jak často konzultujete s ministry, jestli občas nedělají zkratkovitá rozhodnutí. Protože myslím si, že odvolat pražského ředitele je pro něj daleko těžší než odvolat ředitele někde v Dobřanech, o kterých slyší poprvé v životě.“

„Konzultace s ministry probíhají na dvou úrovních,“ vysvětloval prezident. „Buď na jeho, nebo na moji žádost se sejdeme na Hradě a probíráme některé aktuální problémy nebo problémy resortu, které se probírají v Lánech v mém expertním týmu, kde je mimo jiné bývalý předseda odborů Zavadil, na druhé straně prezident Svazu průmyslu a dopravy Hanák, takže to je taková malá tripartita. S ministrem Němečkem jsem na toto téma nemluvil; posledním tématem byl vznik komise, která bude posuzovat vhodnost léčebných zařízení, přesněji řečeno technicky a finančně náročných zařízení, protože některé nemocnice si pořizovaly CT nebo magnetickou resonanci a využívaly ji dvě hodiny denně. To už dneska, doufám, není pravda, ale kdysi to pravda byla. Zabývali jsme se třeba tím, proč v různých nemocnicích jsou za stejný výkon, jako je třeba operace slepého střeva, třeba až o sto procent rozdílné sazby; a přiznávám se, že jen málokdy zasahuji do personálních kompetencí jednotlivých ministrů. Myslím si, že mně to v podstatě příliš nepřísluší. Občas mohu upozornit, že nějaký náměstek by tam nemusel být, ale to jsou naprosto výjimečné případy. Vy jste možná z uniknuvších e-mailů zaznamenali jeden, který zní: „Je mi už 60 let, chtěl bych dělat politického náměstka, lhostejno, na jakém ministerstvu.“ „Takže ano, v tomto případě řeknu, proboha, dej si pozor, když ten člověk chce dělat politického náměstka, a je mu jedno na jakém ministerstvu, tak asi k ničemu pořádnému nebude. Představte si prezidenta, který říká ministrovi – tohohle odvolej, tohohle nech být. A ministr přijde a řekne – prezident mi zkazil celé dílo. Jak dobrý jsem mohl být ministr, kdyby mi prezident do toho nemluvil. No a takhle je dobrý nebo špatný ministr. Prezident za toto není, a ani nemůže být odpovědný.“

Ve šlépějích Komenského

Dotaz vysokoškolského profesora a historika, který se svěřil, že „...i přesto jsem vás volil a budu volit,“ směřoval na podpora školství zejména na venkově, která se mu zdá nedostatečná.