Na otázku, co rozhodlo o úspěchu jeho kariéry, Gott odpověděl heslem: „Kdo platí muziku, rozhoduje, jaké písně se budou zpívat“. Tak to prý bylo vždy. „Vy přece také víte, co máte psát, nebo to tušíte,“ obrátil se na redaktora. Pak se ještě vyjádřil k médiím citátem z jedné knihy: „Ve vztahu k majitelům je dokonce předseda představenstva každého mediálního koncernu malá ryba. Každý, kdo vybočuje z řady, je nakonec umlčen, nebo musí odejít“.

Když mu redaktor připomenul, že po sametové revoluci uvažoval o konci kariéry, Gott to komentoval tak, že po každé změně politiky se prezentuje nástup mladé krve. Ilustroval to na vzniku Československa, kdy se prý zahodilo vše rakouské, i to dobré, například byla zbořena socha maršála Radeckého. V roce 1948 zase: Mládí vpřed. „Mládí se používá při revolucích, po revolucích, při velkých změnách. Mladí se dají dobře využít i zneužít, protože nemají rodiny a nemají co ztratit,” zabrousil Gott do sociologie. Komu je nad 30 a uvažuje o rodině, tak se prý přizpůsobí. Ale ukázalo se, že kariéru ukončovat nemusel, že bylo jasné, že se prosadí i dál.