„Na stavbu Nového Města pražského Karel IV. pozorně dohlížel. Šlo, moderně řečeno, o jeho vizitku a vlastně tím dával celé Evropě najevo, jak je na svou Prahu pyšný. Nové Město zde mělo růst ke slávě pražského souměstí a vládnoucího rodu Lucemburků. S trochou romantiky řečeno i pro prestiž a krásu. Ostatně pohled z Hradu k Vltavě a ke stavbám na jejím pravém břehu byl nakonec v té době asi ještě malebnější než dnes,“ říká autor čtyřsvazkového díla Drsný střed Evropy a bývalý novinář Zdeněk Čech. Pojďme se s ním podívat do roku 1348, kdy vydal velký vládce Karel IV. zakládací listinu nové městské obce, tedy Nového Města pražského.

Největší z Čechů

K vítězství v anketě Největší Čech pořádané Českou televizí měl sice roku 2005 „v národě smějících se bestií“ slušně našlápnuto Jára Cimrman, ale po zákazu účasti fiktivní postavy v ní dost jasně vyhrál Karel IV. Ale byl vůbec Čech? Otce měl Lucemburka Jana, který se nejlépe cítil v Paříži a z jazyků zvládal nejlépe francouzštinu. Přemyslovskou matku Elišku měl z Čech. Brzy ovšem chápal, že oporou jeho evropské politiky bude především silné a prosperující České království, s jehož panstvem dokáže vycházet a kde stojí stříbronosná Kutná Hora. Takže z něj politické, hospodářské a vojenské důvody dělaly především Čecha a snad se tak i cítil. A českým králem byl vlastně více než polovinu svého života.
    
„Karel byl skvělý rytíř, hospodář a diplomat. Došlo mu ovšem, že válka je velice drahá záležitost, takže je lepší řešit rozbroje u jednacího stolu než na bojišti. Nicméně věděl velmi dobře, že úspěch každé diplomacie, a té velmocenské zvlášť, se odvíjí i od vojenské síly. Svou podstatou byl homo politicus. A málo se ví, že se zlostí při různých rozpravách bojoval tak, že si během nich cosi vyřezával. Odevzdal prostě svou emoci dřevu a noži,“ podotýká Čech.