Zkamenělou selku dojící zkamenělou krávu. To prý viděl „největší Čech“ Karel IV., když v roce 1355 táhl do Věčného města, kde byl papežem korunován na římského císaře. „Byly to údajně následky zemětřesení v Alpách. Zmíněné zkameněliny jsou samozřejmě líbivou legendou, která však odpovídá středověkému chápání světa. Od dnešního se totiž velmi lišilo,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz novinář a spisovatel Zdeněk Čech. V tomto díle se totiž budeme zabývat pohromami středověku, které začaly velkým zemětřesením.

Jižní katastrofy

Je až s podivem, že zmíněné zemětřesení je tak přesně datováno ke konci ledna 1348. „Jde o zprávu, se kterou přišel uznávaný český autor šestnáctého století Daniel Adam z Veleslavína. Ten však čerpal ze spisu Johanna Aventina, jenž žil sice o něco dříve, ale zmíněné zemětřesení také nezažil. Prostě to odněkud opsal. Adam z Veleslavína k tomu ještě dodává, že došlo k poškození mnoha budov. Nicméně následky byly nejhorší, jako už tradičně, na jihu Evropy. Dost těžce to prý odnesly i Korutany, tedy jih dnešního Rakouska,“ podotýká Čech k živelní pohromě, tak trochu zasuté v dějinách středověku. A dodává, že středověk byl vlastně jen a jen evropské období. Šlo o časy od pádu římské civilizace po renesanci, kdy byla nakonec největším městem evropského středověku více než dvousettisícová Paříž.