Ničím jiným než tématem kvót na uprchlíky ze třetích zemí, které hýbe našimi sdělovacími prostředky, nemůže Petr Žantovský odstartovat své pravidelné ohlédnutí za uplynulým týdnem. „Začnu pondělními Událostmi, komentáři, kde byl k mému překvapení hostem bývalý ministr vnitra Ivan Langer, o kterém jsem se skoro domníval, že veřejně neexistuje. Potěšilo mě, že mluvil k věci a poměrně velmi gramotně na rozdíl od moderátora Borka, který opakovaně prohlašoval, že kvóty nebudou, a odvolával se na to, že je naše vláda údajně odmítá. Nějak asi panu moderátorovi uniká taková drobnost, že to je jen pokrytecký tanec naší vlády,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
I když kabinet ústy premiéra Bohuslava Sobotky kvóty verbálně odmítá, tak poslanci vládních stran, KDU-ČSL a ČSSD, v Evropském parlamentu hlasovali nakonec pro zavedení kvót. „Takže je to skutečně velmi farizejské prohlašování. Navíc ještě v Lisabonské smlouvě, kterou jsme kdysi schválili, a to i hlasy ODS z rodné strany pana Langera, jsme mimo jiné podepsali artikul o sdílené odpovědnosti. V něm, když to přeložím do jednoduché češtiny, stojí, že když Evropská komise rozhodne, tak se jednotlivé vlády musí v případě nouze nebo v případě nějakých rizikových situací zachovat jednotně a uniformně, tedy také sdílet odpovědnost,“ vysvětluje mediální odborník.
V Praze a větších městech působí čtvrt stovky sdružení s péčí o migranty
Sdílená odpovědnost pak může samozřejmě být za statisíce uprchlíků z Afriky nebo z Asie, kteří proudí do Evropy a vytvářejí v ní sociálně, politicky i jinak velice komplikované stavy. „Proto jsou všechny výkřiky typu ‚kvóty nebudou‘ zcela nesmyslné a nezakládají se v žádném případě na skutečnosti, ale jen na takovém vnějškovém chtění býti lepším. A to je samozřejmě hloupost. Když ještě zůstaneme u tématu, tak hostem úterních Událostí, komentářů byla ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová. Velice mě zaujala tím, jak neustále opakovala jako refrén větu, že migranti jsou přínos pro naši zemi a že máme spoustu kapacit na přijímání lidí,“ přiznává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Na její slova však příslušný redaktor nijak nereagoval, neoponoval, neptal se, nepídil se po podrobnostech, jaký přínos od imigrantů ze třetích zemí můžeme očekávat, čím nás mají obohatit. „Zároveň se ani nezeptal na kapacity pro jejich přijímání a jak si to ta sdružení představují. Nedávno jsem si udělal průzkum a zjistil jsem, že jen v Praze a ve větších českých městech působí, a to dlouhá léta, více než pětadvacet rozmanitých sdružení, která mají ve svém předmětu činnosti jakousi péči o migranty. Takže výkřiky o tom, že je naší mravní povinností začít konečně pro uprchlíky něco dělat, jsou lež jako věž, protože tato sdružení z veřejných prostředků, ať už státních, evropských, krajských či regionálních požírají ročně tři čtvrtě miliardy korun českých,“ upozorňuje mediální analytik.
Na uprchlíky peníze nezůstanou, protože jdou na mzdy zaměstnanců a brožury
Zmiňovanou sumu, i když jde o součet za všechna taková sdružení, považuje za velmi vysokou cifru. „Když jsem se podíval do střev toho čísla, tak jsem zjistil, že u většiny z těch sdružení končí v průměru osmdesát procent těch prostředků na osobních nákladech, tedy na mzdách zaměstnanců těchto tzv. neziskových sdružení. Zbytek pak jde na různé brožury, osvětové akce, školení, konference a podobné věci. V podstatě jsem tam nezakopl téměř o žádnou aktivitu, která by skutečně směřovala k přímé pomoci nějakým exulantům nebo migrantům. Je to všechno, jak říkal pan prezident Klaus, NGOismus, je to snaha nahradit standardní demokratické instituce nějakými takovými havlistickými sdruženími,“ tvrdí Petr Žantovský.
Na těch sdruženích mu připadá nejzajímavější, že jsou absolutně neproduktivní, že peníze pouze konzumují, ale žádné neprodukují. „Představme si společnost, která je složena jen z takových subjektů, které absolutně nic neprodukují a pouze konzumují, jak dlouho může ta společnost ekonomicky přežít, když už nemluvím o nějakých dalších morálních dimenzích toho problému. Tak jen abychom viděli opravdu ze všech stran, že problém migrace není pouze problémem politickým nebo evropským, ale je velice interesantním problémem pro zástupy těch tzv. prodavačů dobra, kteří visí na těch veřejných vemenech a tahají z nich stamiliony na svoje platy a na svoje brožury, ve kterých přesvědčují zbytek světa o přínosu migrantů,“ podotýká mediální odborník.
Začíná u nás bujet udavačství a vytváření seznamu nepřátel jako v minulém režimu
Ve druhém tématu se vrací k novinářce Sabině Slonkové a jejímu novému serveru, na němž zavedla rubriku Ruská stopa. „Zveřejňuje v ní subjekty, osoby, firmy, společnosti a média, která tzv. reprodukují ruskou propagandu v českém prostředí a mají jí podle paní Slonkové nebo toho serveru sloužit. Tak jsem si už tehdy říkal, že je to hezké, jak nám tady začíná bujet udavačství a vytváření seznamu nepřátel, což si pamatujeme ještě z minulého režimu. No a teď jsem se dozvěděl velmi zajímavou věc, že to není jenom v rovině nějakého jednoho serveru, ale je to v rovině velmi institucionální, protože za tím je společnost, která se jmenuje Prague Security Studies Institute neboli Pražský institut bezpečnostních studií, “ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Při zakládání tohoto institutu, který má v seznamu svých partnerů pestrý a zajímavý soupis institucí počínaje rozmanitými českými ministerstvy až po firmy typu ČEZ, Appian Group, Czech Coal nebo Unipetrol, asistoval začátkem milénia tehdejší prezident Václav Havel. „Mezi institucemi, s nimiž tahle organizace spolupracuje, najdeme Univerzitu Karlovu, americkou ambasádu, Masarykovu univerzitu v Brně, Nadaci Konráda Adenauera, ale také Severoatlantický pakt a podobně. Je to velmi zajímavá instituce, asi by stálo za to, kdyby se každý, koho to zajímá, na ni podíval. A tahle instituce vypracovala materiál Proruská dezinformační kampaň v České republice a na Slovensku podle jednotlivých médií,“ poukazuje mediální analytik.
Je odporné, když nějaká organizace provozuje fízlování novinářů
Autorkou této studie je Ivana Smoleňová, která si pro analýzu vybrala čtyři média. „Jednak slovenské Zem a vek, pak Aeronet, což je web, který skutečně reprezentuje ruské názory na svět, dále časopis a měsíčník Vědomí a k tomu českou edici ruského časopisu Sputnik. Monitorovala tato média a hledala podezřelá místa, která by mohla být označena jako dílo proruské propagandy nebo něco takového. Není přitom podstatné, k čemu došla, že někde je a někde není. Podstatné je, že se tím vůbec někdo zabývá, že se tím zabývá taková organizace podpořená tolika významnými institucemi a firmami, že se zabývá tím, že v podstatě provozuje fízlování novinářů a lustraci jejich názorových orientací,“ myslí si Petr Žantovský.
To mu přijde velice pobuřující a velice děsivé bez ohledu na to, jestli Aeronet je nebo není proruský, a jestli Vědomí je nebo není proruské. „To je samozřejmě úplně absurdně vybrané spektrum médií, nevím, kdo dělal ten výběr. Každopádně je ta studie úplně bezcenná, ale nepochybně stála hromadu peněz a určitě jsme ty peníze platili nějakou formou z našich kapes my. A děsím se situace, že nejen že tady nějaká paní Smoleňová vytváří seznamy nepřátel, ale že si sami platíme své vlastní špicly, kteří o nás někam píšou nějaké zprávy. To je nová situace, kterou jsme tady pětadvacet let nezažívali. Teď ji zažíváme na plné pecky, abych tak řekl. To je příšerné, je to skutečně odporná věc,“ kritizuje mediální odborník.
Syndikát odmítá být odborovou organizací, přitom je součástí odborové centrály
V závěru se věnuje vzniku nového serveru, který se zabývá mediální tématikou, jmenuje se Mediahub a patří pod vydavatelství Mafra. „Hned mezi jeho prvními články se několikrát objevuje téma Syndikátu novinářů, což jsem rád, protože to je téma, kterému se také dlouhá léta věnuji krom toho, že jsem v něm kdysi rovněž působil. Sleduji velice pečlivě, co se v něm děje i v posledních letech, kdy vyhrál soud o tři sta milionů. A zaujal mě rozhovor, který tam poskytl pan Černý, předseda Syndikátu. Vybral bych z něj tři myšlenky, které považuji opravdu za unikátní v tom, jak si předseda cechovní organizace novinářů představuje smysl této organizace a jak vidí svět,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Předseda Adam Černý v rozhovoru opakovaně říká, že Syndikát se brání tomu, aby byl označován za odborovou organizaci. „To je unikátní názor z řady důvodů. Vždyť Syndikát je kolektivním členem Mezinárodní federace novinářů v Bruselu, a to je odborová centrála, která sdružuje odborové organizace novinářů a má odborové charakteristiky. Ale Syndikát novinářů se této charakteristice dlouhodobě brání. Vzpomínám, že už v roce 2000, když jsem odcházel ze syndikátních funkcí mimo jiné i kvůli tomu, že jsme vedli marný boj o to, aby se Syndikát definoval, aby vůbec řekl, co je za organizaci. Pokud neví, jak má vypadat, ať radši zvolí cestu odborů, protože to je alespoň smysluplné pro některé novináře, kteří jsou v sociální nouzi,“ domnívá se mediální analytik.
Výzva nazvaná Svoboda médiím je ve skutečnosti voláním po cenzuře
Tehdy se jeho návrh setkal s odporem a tento postoj trvá i nadále. „Tak nevím, proč ta organizace tady je, protože, jak sám pan Černý přiznává, významní novináři o tuto organizaci ani nezakopnou a nevidí důvod, proč by v ní měli figurovat, nic jim to členství nedává. Druhý zajímavý názor pana Černého je, když jinými slovy říká, že vlastně nechtějí, aby členy toho syndikátu byli šéfredaktoři, protože by se prý dostali do kolize zájmů. No dobrá, ale pakliže by se měli dostávat do kolize zájmů, tak zase jenom v tom pracovněprávním slova smyslu, to znamená, že se jinými slovy Syndikát chová jako odborová organizace. A znovu je namístě otázka, proč se odmítá tou odborovou organizací nazvat,“ poznamenává Petr Žantovský.
Z myšlenek Adama Černého ho také zaujalo, když prohlásil, že jedním z hlavních cílů dnešního Syndikátu novinářů je kultivovat mediální prostředí. „Tak jsem si tuhle větu opsal a podíval jsem se při tom, že Syndikát je zároveň jedním z klíčových partnerů výzvy paní Marvanové, pana Klvani a dalších, která se jmenuje ‚Svobodu médiím – Platforma pro nezávislost a pluralitu sdělovacích prostředků‘. V ní ale v podstatě vyzývají k cenzuře v českých médiích, v ní svolávají své věrné ovečky pod jednu vlajku a zahajují další etapu třídního boje a vlastně i vyzývají k označování nepřátel. Zase jsme zpátky u toho jako v předchozí připomínce,“ zmiňuje mediální odborník.
Jde jen o to utratit tři sta milionů, jiný význam už organizace nemá
Přemítá proto, co vidí Syndikát novinářů za kultivujícího na této v podstatě velice radikální a cenzorské výzvě. „Nevím, to jsem nějak nepochopil. Asi se myšlenkové cesty pana Černého a moje ubírají tak odlišnými způsoby, že nenajdeme nic společného v ničem, ale to se může stát. Každopádně zůstává skutečností, že Syndikát novinářů je zbytečná organizace a její dnešní jediný smysl je jen utrácet dividendy z té uložené vyhrané soudní sumy tří set milionů. To je jediný smysl. Ale proč se novináři nezabývají tím, kdo jejich jménem říká, že kultivuje novinářské prostředí? To mě udivuje. Možná je to však jen proto, že si všichni říkají, vždyť je to zbytečnost, nesmysl, to nám nestojí ani za tu aktivitu se tím zabývat. Tak to asi bude,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
