Když legionáři bojovali po boku bolševiků. Poprvé a naposledy. A co tehdy dělal Jaroslav Hašek? Zeptali jsme se historického publicisty Zdeňka Čecha

18.03.2018 11:35

ČESKÉ OSMIČKY Střetnutí Čechoslováků s německými vojsky bylo jedním z posledních významných dějství první světové války na východní frontě. Stalo se kolem důležitého železničního uzlu Bachmače, ležícího na dnešní Ukrajině. Nyní od této události uplynulo sto let. Spisovatel Zdeněk Čech rozebírá, jak se to tehdy seběhlo. A jak se v té době choval Jaroslav Hašek, který prý v Rusku vůbec nepil?

Když legionáři bojovali po boku bolševiků. Poprvé a naposledy. A co tehdy dělal Jaroslav Hašek? Zeptali jsme se historického publicisty Zdeňka Čecha
Foto: Archiv VÚA - VHA Praha
Popisek: Legionáři s bolševiky v Bachmači

„Víte, naše legie na Rusi byly asi ta nejlepší armáda, jakou jsme v moderních dějinách měli. Byli to vojáci, kteří - a říkal to i Masaryk - se hlavní měrou zasloužili o vznik Československa. A když se vrátili domů, tak se mnozí z nich stali četnickými veliteli a vojáky z povolání, připravenými bránit náš stát. Není mi zvlášť příjemné, jak se na ně v současnosti zapomíná. Byli to léty prověření bojovníci, kteří se z největší země světa dokázali probít na Dálný východ a odtud pak zamířili do Evropy,“ říká Zdeněk Čech.


Historický publicista Zdeněk Čech.

U Bachmače na Ukrajině bojovali proti přesile vojáků ústředních mocností, především Němců. Museli je odrazit, aby se po kolejích mohli stahovat na východ. Nyní od této bitvy uplynulo rovných sto let.

Fotogalerie: - Pocta padlým legionářům

Vzpomínková akce ke 100. výročí bitvy u Bachmače n...
Vzpomínková akce ke 100. výročí bitvy u Bachmače n...
Vzpomínková akce ke 100. výročí bitvy u Bachmače n...
Vzpomínková akce ke 100. výročí bitvy u Bachmače n...
Vzpomínková akce ke 100. výročí bitvy u Bachmače n...
Vzpomínková akce ke 100. výročí bitvy u Bachmače n...

Vzpomínky na boj

„Před pár lety za mnou přišel novinář, pamatoval si mě ještě z Reflexu, kde jsem kdysi dělal šéfredaktora, že chce projet místa bojů našich legionářů na Ukrajině a v Rusku,“ vzpomíná Čech. „Chtěl napsat cestopis se znaky historické literatury faktu. Podepsali jsme s ním smlouvu a on se vydal na svou vysněnou cestu. Když se vrátil a napsal své dílo, muselo se mu pomoci. Člověk zvyklý na krátké reportáže zvládá rozsáhlou publikaci dost svízelně. Nicméně výsledek byl nakonec zdařilý a jeho knížku nazvanou Špionem Běločechů v Rusku naše nakladatelství Daranus vydalo. No a tam je skoro všechno.“

Bitva o Bachmač probíhala od osmého března roku 1918. Vojska ústředních mocností postupovala na Ukrajině velice rychle. Někteří naši legionáři museli v nouzi pochodovat k Bachmači pěšky a blízko to tam neměli - skoro dvě stě kilometrů. A pak vytvořili obranný trojúhelník mezi obcemi Ičňa, Mokošino a Bachmač. Ten se však neustále zmenšoval. Válčilo se na mnoha místech. Byl to bitevní chaos se vším, co s sebou přináší válka. Českoslovenští parlamentáři dojednali jedenáctého března s druhou stranou příměří, ale ta jej posléze označila za neplatné. Bojovalo se dál.

U Bachmače stály po boku Čechů a hrstky Slováků i oddíly nedávno založené Rudé armády. Je to jedinkrát v dějinách, kdy rudoarmějci podpořili naše legionáře, a podle některých zpráv byla jejich pomoc pro naše předky v uniformách významná. Podle jiných už méně, neboť prý bylo mnoho rudých u Bachmače od rána do večera v lihu. Co je vlastně pravda, to se už dneska ověřit nedá. Nejspíš, jak už to bývá, zůstala pravda někde na půli cesty.

„V dálce pojíždějí obrněné vlaky Němců, vyšlehující plameny ze svých děl. Známý hukot granátů, výbuchy, trysky hlíny a dýmu. V noci pochody a přemisťování z místa na místo, hlad, únava a nedostatek střeliva. Šetří se s každou patronou. Je přísně nařízeno neútočit. Jsme pouze v obraně a naším úkolem je poutat nepřítele tak dlouho, dokud i našim nejposlednějším částem nebude zajištěn odjezd z Bachmače. Němců je převaha. Stojí prý proti nám v obrovském oblouku několik divizí. Největší útoky podnikají na náš jižní bok, kde je právě naše rota. Chtějí nás obchvátit. Proto ty naše přesuny v noci,“ napsal o bitvě legionář František Novák.

Vsuvka o Haškovi

Jedním z dnes stále známých legionářů byl spisovatel Jaroslav Hašek, autor proslulých Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války. Z Českých Budějovic odjel na haličskou frontu, padl do ruského zajetí a vstoupil do našich legií. Zúčastnil se i památné bitvy u Zborova - našeho prvního vítězství. Koncem února 1918 však změnil názory. Nesouhlasil s odhodláním legionářů zúčastnit se obrany Evropy na západní frontě a dostat se tam na lodích přes dálnovýchodní Vladivostok. Odjel proto do Moskvy, začal spolupracovat s bolševiky a stal se vojákem Rudé armády. A z někdejšího násosky se prý v Rusku stal abstinent. Zde je ovšem důkaz, že tomu - alespoň na ukrajinském území - tak nebylo.

„V té době sloužil u nás bratr Hašek, pozdější autor Dobrého vojáka Švejka,“ vzpomínal starodružiník Adam Kříž. (Starodružiníci stáli se svými zbraněmi v Kyjevě roku 1914 u zrodu České družiny, což byl vlastně zárodek našich legií.) „Hašek ... byl každý den trochu opilý. Brzy jsme přišli na to, kde má bohaté zásoby lihu. Lihovar vypustil dle carského ještě rozkazu veškeré zásoby lihu na louky, na kteréž vojáci chodili za svojí potřebou. Jediný Hašek vyzkoumal a zjistil, že špiritus rozlitý po loukách v zimě nezamrzá, a že ten vzácný mok se dá lépe a užitečněji zužitkovati. Vyhrabal na louce nevelkou jámu, přikryl ji břidlicí a časně po ránu, ještě za tmy, již vstal, aby šel zhlédnouti výsledek svého pokusu. Jistě byl překvapen, když našel jámu plnou špiritusu, který opatrně malým hrníčkem vybral do dvou kotlíků a jako svátost nesl domů. Tenkráte měl první opici a pak následovaly ve slušné řadě jedna za druhou.“    

Na naše legionáře jsem hrdý!

V Bachmači začala dobrodružná cesta, o níž francouzský prezident Raymond Poincaré řekl: „...poskytnuvše budoucím Xenofontům velkolepější látku, než jaká sloužila k Anabasi, k úchvatnější, nežli byl ústup deseti tisíců...“ Na mysli měl ve srovnání s našimi legionáři dílo popisující výpravu desítky tisíc řeckých žoldnéřů ve službách perského prince Kýra Mladšího do Malé Asie a dál na jihovýchod a po Kýrově smrti jejich návrat nepřátelskou říší domů. Osud dost podobný tomu, který čekal Čechoslováky. Ti nicméně cestovali ve vojenských vlacích zvaných „ešalony“, spali ve vagónech nazývaných „těplušky“ a mnozí obrovským Ruskem projížděli doslova sem a tam, tak jak si to v dané chvíli žádala vojenská situace.

„Když jsme s tím cestovatelským novinářem vydali knihu, měl jsem radost,“ vzpomíná Zdeněk Čech. „Naše nakladatelství udělalo něco pro to, abychom se víc dozvěděli o lidech, kteří měli svůj podíl na vzniku republiky. Vždyť tím, že máme ozbrojenou moc, která plus minus ovládá tepnu celé Sibiře, argumentoval v zahraničí i Tomáš Garrigue Masaryk. Jelikož jsem napsal tetralogii Drsný střed Evropy a naší minulostí jsem se léta zabýval, vím, jak to Češi mívali v dějinách těžké. Párkrát, například roku 1938 a 1968, jsme stáli sami proti nejsilnější armádě světa. Jsem rád, že jsme nakonec jako národ přežili. V poúnorových časech se u nás o legionářích mluvit skoro nesmělo a na vojenské přehlídce na Letné pochodovali v její historické části s vintovkami ‚českoslovenští rudoarmějci‘. Hrst dědoušků, rudých pamětníků, tam vezli v džípech. Legionáři, ať už ruští, anebo italští, francouzští či srbští, vůbec žádní...  Teď už se o legionářích mluvit může a naši mladí i ti starší by si měli uvědomit, že tihle lidé museli mít obrovskou morální sílu. Šli přece do boje za stát, který zatím neexistoval, a dlouho nebylo jasné, zda vůbec vznikne,“ říká Zdeněk Čech.

A nakonec trocha statistiky. Ubránění Bachmače v březnu roku 1918 stálo Čechoslováky 145 mrtvých, 210 zraněných a 41 nezvěstných. Ztráty protivníka byly zhruba dvakrát vyšší. A Čech k tomu dodává: „Na naše legionáře jsem hrdý. Byli to stejně dobří bojovníci jako v hluboké minulosti husité. A tehdy se nás bála půlka Evropy.“


Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Rychetský

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Diváci ČT, to budete koukat, kdo za vás hovoří s ředitelem Dvořákem. Šimon Pánek, Ivo Mathé, Adam Černý...

17:45 Diváci ČT, to budete koukat, kdo za vás hovoří s ředitelem Dvořákem. Šimon Pánek, Ivo Mathé, Adam Černý...

TÝDEN V MÉDIÍCH Česká televize se dopustila fatálního profesního selhání, když odvysílala údajné záb…