„Proroctví-modlitba Komenského vyplnila se doslova; náš národ je svobodný a nezávislý a vstupuje vážen a podepřen všeobecnou sympatií do společnosti evropských národů,“ řekl mimo jiné Tomáš Garrigue Masaryk dvaadvacátého prosince 1918 ve svém poselství Národnímu shromáždění. To už měl za sebou triumfální návrat do vlasti a složení prezidentského slibu. A jak tedy před sto lety vypadalo Masarykovo dosažení cíle v první etapě závodu zvaného Budování nového státu?

Boj o ústavu

Carmania. Tak se nazývala loď, na níž Masaryk spolu s dcerou Olgou připlul ze Spojených států do Evropy. Nejdřív do Británie, pak přes Francii, Itálii a Rakousko do vlasti. V pátek dvacátého prosince jeho vlak o devatenácti vagonech a s dvěma lokomotivami přejel hranici v Horním Dvořišti a pokračoval do Českých Budějovic. Celé to natáčel průkopník české kinematografie Svatopluk Innemann. Masaryk přespal ve vlaku a pak se pokračovalo se zastávkami ve Veselí-Mezimostí, Táboře a Benešově až do Prahy na velké nádraží, které už brzy mělo být Wilsonovo. Tomáš Garrigue Masaryk se jako prezident, jenž byl zvolen Národním shromážděním již čtrnáctého listopadu, po čtyřech letech v exilu vrátil do vlasti.