Poslední zprávy Českého statistického úřadu o stavu českých důchodců nevyznívají příliš pozitivně. Velká část důchodců je stižena exekucemi a celých osm procent z nich žije na hranici chudoby. Není se ostatně čemu divit, když průměrná starobní penze v Česku se pohybuje jen lehce nad minimální mzdou, ale životní náklady se přitom pohybují několikanásobně výše. Stačí se podívat na raketově rostoucí ceny nájmů v hlavním městě. A absurdně letos podražily i některé zcela základní potraviny, jako například máslo.

Jisté je, že ideál německého důchodce, užívajícího si spokojené stáří odpočinkem v nejrůznějších turistických destinacích, se českým důchodcům v posledních dvaceti letech spíše vzdálil, nežli přiblížil. Určitě však zůstává vysněnou fatou morgánou. Českou realitou tak jsou pracující důchodci, často i pouze brigádně a na nepříliš kvalifikovaných pozicích. Projděte se například mezi kustody v některé z pražských galerií a o věkovém průměru pracujících si uděláte snadno obrázek.

Není tedy divu, že i právě na důchodce zacílil prezidentský kandidát Michal Horáček v besedě věnované starobním penzím – konala se ve středu 7. listopadu v pražském kině Atlas. Horáčka, který se po většinu času zhostil role diváka, doplnila trojice panelistů: viceprezident Svazu průmyslu a dopravy a ředitel pro personalistiku a vnější vztahy ostravských hutí ArcelorMittal Jan Rafaj, místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Vít Samek a ředitelka hospice v Litoměřicích Monika Marková. Účast byla sporadická. V málo zaplněném sále byla necelá třicítka lidí. I tak ale bylo, vzhledem k tématu, veselo.   

ÚČASTNÍCI BESEDY O DŮCHODECH V PRAŽSKÉM KINĚ ATLAS: