Vášnivé spory, které probíhají v souvislosti s plánovanou květnovou provokací spolku Meeting Brno, by mohly vést k hlubší debatě o stavu a vyhlídkách České republiky v současném světě.

Nedělejme si přehnané iluze o reputaci naší země. Už více než tři dekády se distancujeme od všeho, co tady bylo po válce. Těžko hledat jiný národ, který by o sobě prohlašoval, že všechno, co jeho předkové po dvě generace činili, bylo naprosto špatně, pokud to nebylo přímo zločinné. Zaslouží si takový většinově zločinný národ nějaké ohledy?

Z velké euforie po roce 1989 postupně vykrystalizovala společnost, která je rozdělena na dva tábory, jež se z hloubi duše nenávidí, plivají po sobě a hledají paragrafy, podle kterých by bylo možno tu druhou polovinu opět poslat do kriminálu. Jedny by tam poslali pro činnost v zájmu cizí moci, druhé pro obyčejnou přípravu velezrady.

Mezitím se pomalu rozkládá naše politická scéna. Co zbylo z pravicových stran? Pár dezorientovaných spolků, které řeční o konzervativních hodnotách a přitom přebírají tu nejvyzývavější agendu progresivistických hnutí. Právě těch hnutí, jejichž neúcta ke všemu konzervativnímu je bez hranic. A co vlastně máme na levici? Komunisty, kteří závistivě hledí na přímo astronomické volební preference Motoristů. A kromě toho světovou raritu – sociální demokracii, která se jako jediná politická strana dokáže snad donekonečna množit bezpohlavně dělením.

V zahraniční politice se nám podařilo získat nefalšovanou image kůlu v plotě. Po přátelské dohodě s bratrskými Slováky jsme odhodili ve světě známou značku Československa. V Evropské unii jsme díky tomu získali dvě hvězdičky a dvě židličky, zatímco packalové Němci mají v důsledku svého sjednocení jenom jednu. Na rozdíl od Slováků jsme udělali maximum pro to, aby nás Rusko vnímalo jako svého nepřítele. Alespoň v tomhle jsme naprostí premianti. V žádném jiném státu se nenašli občané, kteří by se spontánně skládali na raketu, co doletí až do Moskvy. Nyní budeme ze strachu z Rusů pumpovat peníze do spřátelených zbrojařských firem. Chybí věrohodné vysvětlení, proč by na nás Rusové útočili. Mohou si přece v klidu počkat, až si to tady někdo rozebere.

Náš kůl v plotě je právě na cestě k jakémusi dvojvládí. Podle vzoru českého lva, který má dva ocasy, směřujeme ke státu, který bude mít dvě hlavy. Jednou z nich je premiér, jemuž je předhazováno, že slouží jenom svým nepoctivým kapitalistickým zájmům. Druhou je pan prezident, který celým svým životem naprosto poctivě prokazuje, že je mu úplně jedno, komu právě slouží.

Francouzský demograf Emmanuel Todd už v polovině 70. let 20. století předpověděl na základě demografických údajů konec Sovětského svazu. Jak je to asi s trvalou udržitelností země, ve které se vloni narodilo nejméně dětí od druhé poloviny 18. století? Naše politické strany se stále důmyslněji trumfují před volbami v tom, která z nich zajistí potomkům lepší život a hlavně vyšší bezpečí. Potomci se však z nějakého důvodu trousí stále váhavěji. Je docela možné, že za to všechno může Putin a částečně třeba i Fico. Jsou o tom pevně přesvědčeni ti, kterým se přes veškeré politické úsilí nepodařilo za posledních téměř 37 let zajistit mladým dostupné bydlení, sladit role rodičovské s povinnostmi profesními, snížit míru existenční nejistoty a dodat lidem pocit důvěry v budoucnost.

Ať už za to může kdokoliv, výsledek je silně znepokojující. Pokud budou tyto trendy pokračovat, pak ani při dalším nárůstu počtu politických stran a při dalších našich úspěších na úkor Ruska a Číny, nezbude pomalu nikdo, kdo by si péči všech hlav našeho státu náležitě užil.

Psali jsme:

Ševčík předvedl v TV věc, po které moderátor oněměl

Němci chtějí zrušit veto v EU. Dostali výhružnou odpověď

Hokejové týmy EU I až EU VIII. Keller se zaměřil na Pavlovu evropskou identitu

Úpadek, masakry, otroctví. Podle Kellera nás asi čeká konečné smíření