Německu věnoval jen kratičký, ale o to ostřejší odstavec: „Mezitím jsem byl ještě v Německu, ale tam ke psaní skoro nic nebylo. Tam jsem se cítil jako Alenka v říši divů (což jsem tam řekl před stovkami posluchačů), protože eurofanatismus tamního shromáždění v mnichovském Maximilianeum Stiftung byl k nepřežití. Indoktrinace studentů se mi zdála být téměř beznadějná, jako za komunismu.“

Byl jsem si i poslechnout prezidenta Putina...

V Rusku byl Klaus v Petrohradě na Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru. „Byl jsem si i poslechnout prezidenta Putina s jeho hlavním, 45 minut trvajícím projevem. Obří sál, obří pódium, světelné a fotografické efekty, ale suchý, nijak přesvědčivě pojatý, úřednicky napsaný projev o ruské ekonomice. Data, čísla, důsledný optimismus. Daleko živější byly jeho odpovědi na – organizované, nikoli spontánní – dotazy moderátora. Spíše však obrana než jakýkoli útok. Určitě projev nikoho neprovokující – asi kromě českých rusobijců. Jeden z nich se na mne v ČT rozhořčil za větu mého projevu, že ‚dnes nemáme vystrkávat Rusko z Evropy‘. Podle těchto lidí Rusko (a zejména Putin) nesmějí ani otevřít pusu. Jen si mají nechat diktovat,“ napsal Klaus.

„Úžasnou pomocí (a i organizátorem malé, ale pěkné oslavy mých narozenin) byl funkční tým českého generálního konzulátu. Můj pocit z návštěvy je pěkný. Zkusme s Ruskem nevyvolávat konfrontaci,“ pochválil si Klaus.

• Původní text Václava Klause ZDE

Současná „vyspělá“ společnost tímto způsobem skončí – nefungováním toalet...

„Má cesta do Ameriky začala nešťastně,“ uvedl Klaus své peripetie z cesty do USA. „Vyjeli jsme autobusem k letadlu a v parném poledním slunci jsme v něm čekali více než hodinu na ploše před letadlem bez jakéhokoli vysvětlení. Pak nám bylo řečeno, že v letadle nefungují toalety. Nekomunikace, arogance, byrokratická nevšímavost veškerého personálu byly unikátní. Po návratu do budovy letiště nám bylo řečeno, že to asi dnes nepoletí a že nám nahradí cenu letenek. Nabízeli let o den později, ale můj program ve Washingtonu začínal tentýž večer večeří na mou počest za účasti řady kongresmanů. Už jsem chtěl cestu zrušit a telefonoval jsem do Prahy, aby pro mne do Mnichova přijelo auto. Nečekaně oznámili, že letadlo se čtyř a půlhodinovým zpožděním nakonec poletí! Uvědomil jsem si, že současná ‚vyspělá‘ společnost tímto způsobem skončí – nefungováním toalet a arogancí důležitých ‚majitelů klíčů‘, razítek a malých rozhodovacích pravomocí. O tom se ve sci-fi románech, ale ani v antiutopiích orwellovsko-huxleyovského typu nepíše. To by se dobře neprodávalo,“ postekl si Klaus.

Večeři ve Washingtonu Klaus nakonec ale sice v pomačkaném cestovním oděvu a bez kravaty stihl: „Můj dlouholetý egyptský přítel Shafik Gabr, byznysmen, filantrop, politik a komentátor, pozval 40 vlivných hostů na večeři, kde jsem mimo jiné opožděně dostal další narozeninový dort (první o několik dní dříve v Petrohradu). Byla to skupina Američanů (vynechám-li bývalého egyptského ministra zahraničí Amre Moussu), se kterými stojí za to se setkávat. Mezi nimi i pět kongresmanů. Názory na svět, ale i Rusko vůbec nebyly takové, jak nám je líčí propaganda České televize a pravdoláskovské zpravodajské servery. Nebyly ani takové, jaké nám předává CNN.“