Německu věnoval jen kratičký, ale o to ostřejší odstavec: „Mezitím jsem byl ještě v Německu, ale tam ke psaní skoro nic nebylo. Tam jsem se cítil jako Alenka v říši divů (což jsem tam řekl před stovkami posluchačů), protože eurofanatismus tamního shromáždění v mnichovském Maximilianeum Stiftung byl k nepřežití. Indoktrinace studentů se mi zdála být téměř beznadějná, jako za komunismu.“
Byl jsem si i poslechnout prezidenta Putina...
V Rusku byl Klaus v Petrohradě na Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru. „Byl jsem si i poslechnout prezidenta Putina s jeho hlavním, 45 minut trvajícím projevem. Obří sál, obří pódium, světelné a fotografické efekty, ale suchý, nijak přesvědčivě pojatý, úřednicky napsaný projev o ruské ekonomice. Data, čísla, důsledný optimismus. Daleko živější byly jeho odpovědi na – organizované, nikoli spontánní – dotazy moderátora. Spíše však obrana než jakýkoli útok. Určitě projev nikoho neprovokující – asi kromě českých rusobijců. Jeden z nich se na mne v ČT rozhořčil za větu mého projevu, že ‚dnes nemáme vystrkávat Rusko z Evropy‘. Podle těchto lidí Rusko (a zejména Putin) nesmějí ani otevřít pusu. Jen si mají nechat diktovat,“ napsal Klaus.
„Úžasnou pomocí (a i organizátorem malé, ale pěkné oslavy mých narozenin) byl funkční tým českého generálního konzulátu. Můj pocit z návštěvy je pěkný. Zkusme s Ruskem nevyvolávat konfrontaci,“ pochválil si Klaus.
- Původní text Václava Klause ZDE
Současná „vyspělá“ společnost tímto způsobem skončí – nefungováním toalet...
„Má cesta do Ameriky začala nešťastně,“ uvedl Klaus své peripetie z cesty do USA. „Vyjeli jsme autobusem k letadlu a v parném poledním slunci jsme v něm čekali více než hodinu na ploše před letadlem bez jakéhokoli vysvětlení. Pak nám bylo řečeno, že v letadle nefungují toalety. Nekomunikace, arogance, byrokratická nevšímavost veškerého personálu byly unikátní. Po návratu do budovy letiště nám bylo řečeno, že to asi dnes nepoletí a že nám nahradí cenu letenek. Nabízeli let o den později, ale můj program ve Washingtonu začínal tentýž večer večeří na mou počest za účasti řady kongresmanů. Už jsem chtěl cestu zrušit a telefonoval jsem do Prahy, aby pro mne do Mnichova přijelo auto. Nečekaně oznámili, že letadlo se čtyř a půlhodinovým zpožděním nakonec poletí! Uvědomil jsem si, že současná ‚vyspělá‘ společnost tímto způsobem skončí – nefungováním toalet a arogancí důležitých ‚majitelů klíčů‘, razítek a malých rozhodovacích pravomocí. O tom se ve sci-fi románech, ale ani v antiutopiích orwellovsko-huxleyovského typu nepíše. To by se dobře neprodávalo,“ postekl si Klaus.
Večeři ve Washingtonu Klaus nakonec ale sice v pomačkaném cestovním oděvu a bez kravaty stihl: „Můj dlouholetý egyptský přítel Shafik Gabr, byznysmen, filantrop, politik a komentátor, pozval 40 vlivných hostů na večeři, kde jsem mimo jiné opožděně dostal další narozeninový dort (první o několik dní dříve v Petrohradu). Byla to skupina Američanů (vynechám-li bývalého egyptského ministra zahraničí Amre Moussu), se kterými stojí za to se setkávat. Mezi nimi i pět kongresmanů. Názory na svět, ale i Rusko vůbec nebyly takové, jak nám je líčí propaganda České televize a pravdoláskovské zpravodajské servery. Nebyly ani takové, jaké nám předává CNN.“
Psali jsme:
Americká sebestřednost mne deprimuje a demotivuje. Same-sex marriage is a right
„Na obědě jsme byli s velvyslancem s novým vedením Heritage Foundation (v takovém londýnsky vypadajícím University Clubu) a mám pocit, že stejně jako v případě CATO generační změna v této instituci nebyla krokem vpřed. Americká, žádnými širšími znalostmi nebrzděná sebestřednost mne deprimuje a demotivuje. Nemám chuť se pořád přít. Něčí klapky na očích nejsou odstranitelné,“ postěžoval si exprezident.
„Úplně opačný pocit mám z návštěvy mého dobrého přítele kongresmana Dany (on se opravdu jmenuje Dana) Rohrabachera v jeho kanceláři na Kapitolu. Měl tam zrovna kurdskou delegaci. Zajímavě se ptá: co je největším nepřítelem dnešního Západu? Je to podle něho radikální islamismus. (Usmívám se a říkám, že znám ještě většího nepřítele dnešního Západu – tím je Západ sám.) Jeho argument však míří jinam: proti největšímu nepříteli je třeba hledat spojence. Nejvýznamnějším spojencem by mohlo být Rusko. Proto považuje za naprosto hloupou politiku s Ruskem se dnes hádat! To říká významný americký kongresman (za Kalifornii) zcela veřejně!“ pokračoval Klaus.
Klaus připomněl zprávu, která podle něho mění Ameriku a s ní bohužel i svět: „Nejvyšší soud v hlasování v poměru 5 : 4 řekl, že ‚same-sex marriage is a right‘. Mezi lidská práva tedy zařadil i právo na manželství osob stejného pohlaví. Bojoval jsem i proti registrovanému partnerství svým prezidentským vetem, a bylo mi tehdy argumentováno, že to už dál nikdy nepůjde. Věděl jsem, že to není pravda. A děsím se toho.“
My u nás doma cítíme silné vměšování USA do naší politiky. Povrchní a arogantní
„My u nás doma cítíme silné vměšování USA do naší politiky, přesto mají Američané pocit, že americké leadership (vůdcovství) skončilo, že ho Amerika, zejména Obama, neuskutečňuje, a ironicky se říká (i Američané říkají), že začali ‚lead from behind‘. U nás to určitě není ‚from behind‘. Jsem šokován, když mi na konferenci někdo s vážnou tváří říká, že jsou zneklidněni ohledně energetické politiky v ČR. Čekal jsem Temelín nebo něco takového, ale zjistil jsem, že někdo sleduje souboj o pravomoci ERÚ (a Aleny Vitáskové) a vidí v tom dlouhé prsty Kremlu. Lidská hloupost je nekonečná,“ rýpl si do Američanů exprezident.
Klaus byl i na konferenci skupiny Le Cercle, letos ve Washingtonu. „Projev má U.S. exministr obrany ‚Mr. Old Europe–New Europe‘ Donald Rumsfeld. Filozofuje o ‚actions‘ vs. ‚inactions‘, o reported actions vs. non-reported actions. Mluví zcela prázdně a povrchně. Teprve na otázky začíná ‚hřímat‘ o tom, že jeho útok na Irák byl správný! Vystoupení bylo velmi smutné a vůči jediné vážné otázce nesmírně arogantní. Žádnou svou vinu necítí,“ komentoval vystoupení amerického exministra obrany Klaus.
Psali jsme:
Všechno zlé ve světě dnes dělá Rusko. Not dead yet
Absurdní vystoupení o Rusku podle Klause předvedl známý britský novinář Edward Lucas: „Název tentokráte byl ‚Jak jednat s revanšistickým Ruskem?‘. Bylo to smutné a beznadějné, někteří lidé jsou prostě nepoučitelní a poslouchají jen sami sebe a přitvrzují své argumenty. Protesty řady účastníků konference byly velmi ostré a zřetelné. Všechno zlé ve světě dnes dělá Rusko. Překvapilo mne, že podle Lucase například zásadně ovlivnilo i nedávné polské prezidentské volby a změny v polské vládě. Bylo to, jako kdyby mluvili Saakašvili nebo Sikorski. Otázka v kuloárech byla: jak může takový člověk psát pro The Economist?“
„Zdůrazňoval jinou velmi nebezpečnou tendenci: nacházíme se ve světě, kdy se zvětšuje – a bude zvětšovat – počet neřiditelných (ungovernable) míst a oblastí. Je to možné, ale bez diskuse příčin je to málo zajímavé. Znovu bych se vracel k nešťastné roli Západu, odpovědnosti za vyvolání tohoto stavu,“ podotkl Klaus k Blízkému východu.
Klaus napsal i pár slov k Washingtonu: „Dříve se mi zdál nudný, jak stárnu, je mi milejší. V mém oblíbeném knihkupectví nedaleko Dupont Circle, kde si vždy jdu koupit nějakou knihu, jsem tentokráte objevil pěknou T-shirt s nápisem ‚Not Dead Yet‘, což docela pěkně vyjadřuje mé současné pocity.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
