„Demokracie, svobodné volby, ústava, vláda práva atd. – tj. vše, co Západ vzývá, oslavuje, vyváží do světa a někdy i silou vnucuje a prosazuje, bylo vlastně znovu pošlapáno, ale zdá se, že to dnes nikomu příliš nevadí,“ domnívá se Weigl. Oslavované "arabské jaro" totiž přivedlo k moci síly a nastolilo poměry, které situaci uvnitř jednotlivých revolucí postižených arabských zemí i na Blízkém východě celkově totálně rozvrátily, a mnohým lidem na Západě to sice prý pozdě, ale přece dochází.

Masy demonstrantů na káhirském náměstí Tahrír před více než dvěma lety požadovaly a dodnes stále požadují na prvním místě zlepšení své životní úrovně, spravedlnost, svobodu a lidskou důstojnost. Nic z toho jim však podle Weigla revoluce nepřinesla. A ani prý přinést nemohla.