„Demokracie, svobodné volby, ústava, vláda práva atd. – tj. vše, co Západ vzývá, oslavuje, vyváží do světa a někdy i silou vnucuje a prosazuje, bylo vlastně znovu pošlapáno, ale zdá se, že to dnes nikomu příliš nevadí,“ domnívá se Weigl. Oslavované "arabské jaro" totiž přivedlo k moci síly a nastolilo poměry, které situaci uvnitř jednotlivých revolucí postižených arabských zemí i na Blízkém východě celkově totálně rozvrátily, a mnohým lidem na Západě to sice prý pozdě, ale přece dochází.

Masy demonstrantů na káhirském náměstí Tahrír před více než dvěma lety požadovaly a dodnes stále požadují na prvním místě zlepšení své životní úrovně, spravedlnost, svobodu a lidskou důstojnost. Nic z toho jim však podle Weigla revoluce nepřinesla. A ani prý přinést nemohla.

Celý text Jiřího Weigla ZDE

Společenská frustrace Egypťanů

„Zhroucení staré diktatury mělo za následek i zhroucení všech struktur a institucí i jakékoliv občanské a pracovní disciplíny, útěk zahraničních investorů a turistů, odchod domácího kapitálu a rozvrat ekonomiky. Bezpečnostní situace je katastrofální, životní podmínky se výrazně zhoršily. Navíc vítězní islamisté stále více sešněrovávají život občanů tvrdým prosazováním náboženských požadavků a omezení. Výsledkem je rozčarování a společenská frustrace,“ vyjmenovává bývalý kancléř. Propast mezi očekáváními a skutečností je podle jeho slov až příliš velká.

To, co se dnes děje v Egyptě, proto podle Weiglova názoru zřejmě ještě dlouho nebude návratem do normálních, u nás běžnému člověku představitelných, poměrů. „Udržet stabilitu a občanský smír v politicky a názorově rozděleném devadesátimiliónovém Egyptě s ohromnými ekonomickými a sociálními problémy a výbušným sousedstvím na všech stranách bude pro jakoukoliv vládu nesmírně obtížné. A Západ snad vidí, že jeho nadšené angažmá v těchto citlivých poměrech stojí za zdrženlivé přehodnocení,“ uzavírá.