Ve svém komentáři Oto Klempíř upozorňuje na rostoucí nespokojenost lidí s povinnými poplatky za veřejnoprávní média. Připomíná, že mnoho občanů musí platit České televizi a Českému rozhlasu i v případě, že je vůbec nesledují, a přesto nemají žádnou možnost ovlivnit jejich obsah. Podle Klempíře je tento vztah mezi divákem a poskytovatelem služeb „mírně řečeno toxický“ a měl by se rychle změnit.
Klempíř vyzývá, aby se veřejnoprávní média po volbách zodpovědně připravila na nové výzvy a proměny, které současná doba přináší. Podle něj by měly Česká televize i Český rozhlas jasně představit svou vizi rozvoje a nabídnout vyvážený program pro všechny skupiny diváků a posluchačů. „A také s námi diváky a posluchači slušně komunikovat,“ dodává Klempíř.
Zároveň by měla prokázat, že miliardové rozpočty budou využívány efektivně, kreativně a s rozvahou – po vzoru britské BBC. Klade také důraz na to, že přechod k plně online modelu je dnes nezbytný krok.
„Jde o jediný možný recept, jak odolat tlakům na politicky vynucené sloučení, stejně jako musí celá česká kultura čelit dlouhodobému a zhoubnému podfinancování,“ zdůrazňuje. „My diváci, posluchači a milovníci kultury nesmíme státu dovolit, aby byl sponzorem aktivismu,“ pokračuje s tím, že podpora umění má být přece založena na kvalitě, profesionalitě a společenském přínosu.
„Právě tyto prvky v některých programech ČT a ČRo dlouhodobě postrádám. Televize ani rozhlas přece nemají moralizovat nebo papouškovat cizí názory, ale kultivovat, vzdělávat, bavit a uchovávat tradice národa,“ dodává nově zvolený poslanec.
V závěru svého komentáře se Klempíř zamýšlí nad tím, jak uchovat české kulturní dědictví i v digitální době. Připomíná, že Ministerstvo kultury už v roce 2024 zřídilo pracovní skupinu pro přípravu koncepce Národního zvukového centra, které má pečovat o archivní nahrávky. Podle něj jde o krok správným směrem, ale klade otázku, proč by takové centrum mělo vznikat jako samostatná instituce, když by mohlo být součástí Českého rozhlasu. Stejně tak navrhuje, aby se o uchování národních videoarchivů postarala Česká televize.
S nástupem nové vlády se v mediálním prostředí začínají objevovat zásadní pochybnosti o budoucnosti veřejnoprávních médií. Budoucí směřování České televize a Českého rozhlasu se pravděpodobně stane jedním z klíčových témat nové vlády. Strany, které nyní jednají o spolupráci – hnutí ANO, SPD a Motoristé sobě – naznačují, že chtějí přehodnotit systém financování veřejnoprávních institucí, zrušit koncesionářské poplatky a zvážit sloučení obou médií.
V rozhovoru pro Studio N komentátor Jindřich Šídlo v této souvislosti varoval, že Českou televizi a Český rozhlas čekají nelehké časy, protože se stanou jednou z obětí těchto voleb. „Veřejnoprávní média, tak jak jsme je znali, v podstatě můžeme odepsat. Bude to jedna z obětí těchto voleb,“ myslí si novinář.
Předseda vítězného hnutí ANO Andrej Babiš opakovaně prosazuje sloučení České televize a Českého rozhlasu do jedné instituce jako způsob „efektivního využití zdrojů“ a snížení duplicitních výdajů. Podle něj by toto sloučení mohlo vést k úsporám – méně vedení, méně podpůrného aparátu, nižší náklady na techniku a infrastrukturní části.
Rovněž naznačil, že by chtěl zrušit koncesionářské poplatky a financovat Českou televizi a Český rozhlas přímo ze státního rozpočtu – tím prý „odstraní zátěž pro občany“. Kromě toho v návrzích figuruje omezení komerčního typu vysílání u veřejnoprávních médií: zrušení zábavních pořadů a seriálů, aby veřejnoprávní média nekonkurovala soukromým televizím. A také navrhuje zvýšenou kontrolu hospodaření veřejnoprávních médií – např. aby je sledoval Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ).
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je vztah diváka a České televize je, jak říká Oto Klempíř, „toxický“ a musí se změnit?
autor: Natálie Brožovská
