František Mrázek, bývalý vekslák a pašerák, je podle něj typickým představitelem první generace, spojené s devadesátými lety. Tehdy kvetl „byznys“ především nejúspěšnějším vekslákům z předrevoluční éry, kteří měli peníze i kontakty na vlivné lidi.

Sám Mrázek podle Reflexu vyrostl na tom, že se „protykal“ do řady oblastí. Klíčovou oblastí bylo bankovnictví, které v devadesátých letech prožívalo obrovský boom a navíc ho málokdo uměl dělat. Bylo tehdy velmi snadné získat bankovní úvěr, byť třeba vůbec nekrytý. Právě na tom podle Pečinky zbohatl Mrázek. Toho přitom Reflex vyobrazuje jako „kluka z vesnice“, který neměl žádné odborné zázemí ani inteligenci a nebyl schopen vytvořit nějakou stabilní, fungující strukturu. Přesto mu tyto nárazové „akce“ dokázaly vydělat miliardy. Ty pak utrácel za opulentní večírky, kde mu měl Michal David osobně hrát jeho oblíbenou „Nesnáším loučení“.