V úvodu besedy, na které bylo přítomno několik desítek lidí, moderátorka uvedla, že z výzkumů vyplývá, „... že Poláci Čechy milují, dokonce to vypadá tak, že jsme váš nejoblíbenější národ. Naopak to ale nefunguje, protože Poláci jsou až dvanáctí v oblíbenosti, až za Brazilci. Máte pro to nějaké vysvětlení?“
Stačíme si sami aneb Náš svět v bublině
Mariusz Szczygiel to komentoval slevy: „Zdá se mi, že Češi jsou nejvíce uzavřený národ v Evropě. Ale to není výtka. Češi si vytvářejí kulturu jako antidepresivum a ta jim dává všechno. A česká kultura, to je taková uzavřená, dokonalá koule. Každý Čech je přesvědčen, že je jeho kultura dokonalá, tak proč má poznávat jiné světy, jiné národy. Stačí, že pojede do Chorvatska… A Poláci s tou vírou, kostely, s církví – čím můžeme imponovat? Když se podíváte na zahraniční zpravodajství v českém tisku oproti polskému tisku, tak jsou to jen sloupky. Jedna stránka na celé noviny. Češi si tedy stačí sami. Prostě Češi nikoho nepotřebují. A my se podbízíme, lichotíme, aby si udělali jiný názor na Poláky,“ uvedl do vlastních řad polský spisovatel.
Populární duchovní Czendlik se přiznal, že jezdí do Plzně na Viktorku, které fandí. „Já jsem fanatik fotbalu, v Lanškrouně jako farář jsem chodil hrát. Některé farníky to pohoršovalo – říkali, to je hrozné, ten náš důstojný pán hraje takový nedůstojný sport. Kluci na něj na hřišti řvou „ty vole, jak hraješ, ty vole, přihraj“.
Mariusz Szczygiel to glosoval slovy: „... a pak se zpovídají – říkal jsem svému faráři ‚ty vole‘.“ Duchovní Czendlik „smečoval“: „Hned po zápase dostanou rozhřešení. Ale k té Viktorce, když jsem zde v Česku, tak potřebuji někomu fandit. Kdybych začal fandit Slavii, budu mít půlku národa proti sobě, kdyby to bylo opačně, tak zase půlku. Ostrava má družbu s Katovicemi. Takže jsem si vybral klub, který je nejdál od Lanškrouna.“

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala