Od srpnové okupace 1968 uběhlo padesát let. Když se vrátíme ještě o dalších padesát let zpět, jsme v roce 1918, kdy se, jak známo, rozpadlo rakousko-uherské mocnářství a vznikla také Československá republika. Historické úvahy, které začínají slovem „kdyby“, jsou podle Schwarzenberga marné a zbytečné. „Byť zrovna toto se člověku vnucuje, jestli, kdybychom se v roce osmnáct nevydali směrem k samostatnosti, jestli by se také srpnové události roku 68 mohly odehrát. Ale to jsou jen teoretické úvahy,“ připomněl čestný předseda TOP 09.

„Čím se musíme vážně zabývat, je, co je odkaz reformního hnutí takzvaného Pražského jara v roce 1968,“ zdůraznil Schwarzenberg, s tím, že tehdejší vedení Komunistické strany Československa pod vedením Alexandra Dubčeka, s nímž několikrát jednal a měl tu čest ho poznat, bylo opravdu odhodláno vytvořit něco, co se potom nazývalo socialismem s lidskou tváří. „Neuvědomili si, že udržet systém vytvořený tvrdou totalitní diktaturou není možné bez porušování lidských práv, bez znásilnění demokracie a zákonodárství,“ poznamenal.

„Oni si mysleli, že to možné je, ale přiznejme, že několik důležitých kroků, jako bylo například zrušení cenzury, podnikli,“ dodal kníže. Nicméně, z Moskvy nám prý bylo důrazně připomenuto, že to jsou všechno iluze, a po příchodu vojsk Varšavské smlouvy a jejich „dočasného ubytování“ u nás začala tvrdá normalizace. „Tak tvrdá linie, jaká určovala vládu koncem čtyřicátých a v padesátých letech, už to nebyla. Musíme říci, že ti, kteří vládli od roku 1948 a jejich spojenci například v kulturní obci, byli vrazi, ale zároveň inteligentní lidé,“ řekl. A dodal, že po roce 1970 úroveň vládnoucích politiků silně upadla, inteligentní byli Gustáv Husák a Lubomír Štrougal, ostatní byli na úrovni domovních důvěrníků.