Na brněnském kongresu mluvili řadoví delegáti i Petr Nečas často o změně, ale nikdo netušil, jak ji provést. Jediný, kdo měl skutečnou motivaci něco prosadit a za tímto účelem cílevědomě obíhal delegáty, byli středočeští „rebelové“ Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa a jejich spojenci.

Původní plán byl podle Bohumila Pečinky z Reflexu zamezit zvolení Petra Nečase v prvním kole a pak rozpoutat zmatek, ve kterém by se mohlo stát cokoliv. Nakonec však při zákulisních vyjednáváních v sobotu večer získali od některých krajů příslib společného hlasování, takže se odvážili nasadit do prvního kola vlastního kandidáta Ivana Fuksu. Jenže ráno se ukázalo, že je mnozí spojenci rychle opustili.

Nečas byl zvolen a „rebelové“ hasili svou porážku slovy, že mají podporu třetiny delegátů, což je velmi významná síla. Jejich šance však pohasly, když nebyl nikdo z nich zvolen do širšího vedení strany- Výkonné rady. Nedostali se tam ani představitelé někdejších bossů, třeba Ivan Langer nebo jihočeský Pavel Dlouhý. Protiútok se tedy nezdařil, ale prosazení dalších změn v ODS se také nekonalo.