O tom, že v Krušných horách jsou zásoby lithia, nejlehčího alkalického kovu, se vědělo už před více než třiceti lety. Ještě v předchozím režimu to ukázal provedený průzkum, ale k těžbě nedošlo z několika důvodů. Neexistovaly tak kvalitní technologie pro těžbu jako nyní, krajina byla už tak zdevastovaná dlouhodobou těžbou hnědého uhlí, sílila ekologická hnutí a navíc lithium nemělo ještě zdaleka takový význam, jako má dnes. Situace se však v posledních několika letech začíná měnit, i když se zatím vše odehrává stranou pozornosti médií i politiků. Podle nejnovější zprávy z geologického průzkumu leží pod povrchem v katastru obce Cínovec na Teplicku až 6,5 milionu tun vytěžitelného lithia. Objevily se propočty, že v Krušných horách je skryto bohatství blížící se jednomu a půl bilionu korun.
„Zatím se pohybujeme čistě v rovině spekulací, jde pouze o předběžná data. Rozhodující budou výsledky detailního a relativně rozsáhlého geologického průzkumu lokality. Teprve pak lze předkládat nějaká relevantní čísla,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Jan Dvořák, analytik společnosti Silverum, která se zabývá hlavně obchodem fyzickým stříbrem, zlatem a ostatními investičními kovy. Vzhledem k tomu, že lithium je cennou surovinou pro výrobu elektrických baterií a v nejbližší době se předpokládá rozmach elektromobilů, padají taková slova, že lithium představuje cennější surovinu než ropa, zemní plyn či zlato. Ovšem technologický vývoj jde tak rychle vpřed, že budoucnost lithia nemusí být tak jednoznačná, jak to v tuto chvíli vypadá, a záleží na mnoha faktorech.
Lithium je teď žádané, za pár let to může být jiné
„Především záleží na dalším vývoji technologií akumulace a přeměny energie, na nových objevech, ale i na dotační politice zemí. Nyní je lithium u akumulátorů stěžejní a nenahraditelný prvek, existují však další možnosti, které jsou funkční v laboratorních podmínkách. Za několik let může být vše jinak,“ připomíná Jan Dvořák. Kromě lithia se v krušnohorském podzemí nacházejí také cín a wolfram, jejichž tržní hodnota má být srovnatelná s lithiem. „O těchto kovech nemáme v oblasti žádné zajímavé informace, ani o přípravě geologického průzkumu tímto směrem. Proto nepředpokládáme srovnatelný ekonomický dopad jako u lithia, další kovy ale mohou zvýšit efektivnost využití ložiska. Vše ovlivní i náklady na geologický průzkum, přípravné práce před těžbou, na samotnou těžbu i následné zpracování rudy do použitelného kovu, a na rekultivaci krajiny. Částku nyní nelze ani odhadnout, podle našeho názoru ji nezná nikdo ani přibližně,“ myslí si analytik.
Průzkumné vrty, z nichž vycházela v úvodu zmíněná zpráva, provedla společnost Geomet, kterou vlastní australská firma European Metals Holdings. Kromě ní se však o naleziště zajímá americký podnikatel Elon Musk, který šéfuje v Kalifornii sídlící automobilce Tesla Inc., a i proto se objevily spekulace, že by přímo v Česku postavil závod na výrobu elektromobilů Tesla. Ve výhodnější pozici je však společnost Geomet a její australští vlastníci díky tomu, že už vlastní Ministerstvem životního prostředí přiklepnutou průzkumnou licenci. Do zahájení těžby jí však přece jen ještě důležité kroky zbývají. Musí vypracovat a následně nechat schválit studii vyhodnocení vlivu na životní prostředí, takzvanou EIA. Pak už by měl rozhodnutí na bedrech Český báňský úřad, který by jednak určil dobývací prostor a také by těžbu povolil.
Pražská rodačka Albrightová by ze své země také ráda něco měla
Zálusk na těžbu lithia v katastru obce Cínovec na Teplicku si však dělají i další. Patří mezi ně mimo jiné společnost Albright Stonebridge Group. Jak už název napovídá, jde o firmu bývalé americké ministryně zahraničí a velké přítelkyně prvního polistopadového prezidenta Václava Havla Madeleine Albrightové. Ta se z úspěšné političky proměnila v neméně zdatnou byznysmenku. Právě zmíněné firmě, které předsedá, se podařilo ovládnout veškerý mobilní byznys v Kosovu, v němž si od druhé poloviny devadesátých let vybudovala neotřesitelné vztahy. Výhodnou pozici by mohla mít pražská rodačka i v České republice, kde se stále těší velké přízni a podpoře některých kruhů. Na jejich pozvání také vystoupila loni v listopadu před zaplněnou aulou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na besedě, kterou moderoval ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.
V souvislosti s těžbou lithia padalo i jméno miliardáře Karla Janečka, který před lety vešel ve známost založením Nadačního fondu proti korupci. Jeho fondu RSJ patří společnost Cínovecká deponie, jež projevila zájem o přetěžení odkaliště, které na Cínovci zbylo po těžbě cínu a je stále ještě plné lithia. Součástí Janečkova plánu měl být podnikatel a místní politik Martin Hausenblas, který založil jak hnutí PRO! kraj, tak PRO! Ústí, a stal se i náměstkem ústeckého primátora.
Ten byl zmiňován jako možný šéf Muskovy továrny Tesla u nás, jíž by navíc společnost Karla Janečka dodávala lithium. V současnosti jdou ale hlasy, že český miliardář se chystá Cínoveckou deponii prodat a kupcem by mohla být právě společnost Geomet, vlastněná australskou firmou European Metals Holdings.
Stát má spoustu možností, jak by z těžby mohl výrazně profitovat
Ale ať už Australané, miliardář Musk, „naše Madlenka“, filantrop Janeček, nebo třeba ještě někdo jiný – rozhodně to nevypadá, že by z nerostného bohatství této země měli nějak výrazný prospěch její občané. Pokud k těžbě dojde, pak stát, respektive obec Dubí, pod niž Cínovec spadá, z peněz za vytěženou surovinu získá jen poplatky za užití dobývacího prostoru a vytěžený nerost. To by představovalo několik milionů korun ročně, což vzhledem k tržní hodnotě těžené suroviny je skoro zanedbatelné. Proto není divu, že se vynořují i otázky, proč by se na těžbě nemohl – třeba prostřednictvím státního podniku Diamo – podílet samotný stát, aby byl přínos pro Českou republiku mnohem významnější.
Takto se k plánům s krušnohorským lithiem vyjádřil premiér Sobotka:
„To je k diskusi, půjde o politické rozhodnutí. Možností je více. Řada zemí se neangažuje v těžbě surovin, ale vybírají nejen daň ze zisku, ale i poplatek ‚x‘ procent z tržeb jako koncesi na těžbu. Někdy mají při určitých rozhodnutích i právo veta. Záleží na smlouvě. Nebo by to mohla být nově založená firma s majoritní účastí státu,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz analytik společnosti Silverum Jan Dvořák. Ale zahájení těžby bude záležet i na jejím dopadu na životní prostředí v oblasti, kde byla krajina těžbou hnědého uhlí dlouhodobě devastována. „Záleželo by na smlouvě. Těžař může dostat podmínku, že začne těžit lithium až poté, co provede alespoň částečnou rekultivaci krajiny a podobně. Stejně tak může být vyžadována postupná rekultivace krajiny po těžbě lithia. Bez ni nemusí být vydána koncese na další území. Ve věci jistě budou hrát roli politická rozhodnutí, lobisté, ale i ekologičtí aktivisté,“ poukazuje Jan Dvořák.
Nadpoloviční podíl státu, jinak to je krádež a hloupost
Dlouhodobě se problematice těžby lithia věnuje svými blogy Jiří Vítek, jemuž se pranic nelíbí, že by Česká republika zase jen utřela nos a z vlastního nerostného bohatství by na ni zůstaly jen drobty. „Lze to zastavit legislativou. Podílem 51 procent státu v této těžbě, jako je to například v Chile. Tam stát drží kontrolu nad těžbou. Já neříkám, že by soukromé firmy neměly mít podíl na těžbě lithia. Mají technologie, inženýry, zkušenosti, ano, ať těží. Ale ať má jednapadesát procent podílu stát, ať může regulovat těžbu v případě poklesu ceny lithia. Musí přijít politická strana, která po volbách změní zákon a podaří se jí prosadit toto do naší legislativy, že v každé těžbě nerostného bohatství musí stát mít 51 procent. A to se týká i vody. Znáte kauzu o ukradené vodě. Zastavme tuto krádež a hloupost společně,“ říká ve svém videoblogu Jiří Vítek, předseda strany Patrioti. Jestli si toto téma vezme za své i některá z větších stran, však zůstává otázkou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
