Od října 2023, kdy se znovu vyhrotil izraelsko-palestinský konflikt, patří Česká republika k nejvýraznějším zastáncům Izraele v Evropě. Na otázku, zda v české i evropské politice nechybí více vyvážený pohled na situaci, Petr Pelikán odpověděl: „V české politice mi chybí. Evropská politika v této otázce není taková, jako je česká politika. Spousta zemí Evropské unie otevřeně kritizuje Izrael a dokonce vyzývá k nějakým sankcím vůči němu,“ uvedl.
A mimo jiné zmínil, že například Británie koneckonců už zavedla sankce proti některým izraelským ministrům. „Takže my jsme jediní z mála věrných spojenců Izraele,“ doplnil.
„My se tak nějak ztotožňujeme s Izraelci, tedy s Židy, protože je pokládáme za kulturně a mentálně stejné, jako jsme my. Máme určitý pocit nadřazenosti nad jejich sousedy, nad Araby a muslimy, takže fandíme Izraeli proto, že jim ukazují, jak má vypadat správná civilizace. To je můj subjektivní pocit,“ uvedl otázku, čím si vysvětluje dlouhodobě pevný postoj České republiky na straně Izraele.
V posledních měsících se izraelsko-palestinský konflikt, alespoň v očích světových médií, dostává do pozadí ve srovnání s narůstajícím napětím mezi Izraelem a Íránem. Podle orientalisty se dá však hovořit o jednom konfliktu. „Myslím si, že ten izraelsko-palestinský nebo židovsko-muslimský konflikt není oddělitelný od toho konfliktu Izrael s Íránem. Je to propojené, možná je to dokonce jenom jeden konflikt. Írán vždycky podporoval proxy síly stojící proti Izraeli v bezprostředním okolí – Palestince, Syřany a tak dále,“ uvedl v Aby bylo jasno.
Zároveň zdůraznil, že konflikt Izraele s jeho okolím by byl bez jednoho klíčového aktéra, kterým jsou Spojené státy, neudržitelný. „Nebýt Spojených států, což je převodová páka, přes kterou Izrael funguje ve světové politice, tak by Izrael válku neustál ekonomicky ani lidským potenciálem,“ uvedl s tím, že nelze současnou situaci vnímat jako izolovaný problém jednoho státu. Jde podle něj o součást širšího geopolitického střetu. „Ve skutečnosti to není konflikt samotného Izraele. Je to zase proxy válka Spojených států proti Íránu.“
Měl Izrael právo udeřit na Írán?Anketa
Skutečná migrační vlna by mohla nastat v jiné části konfliktu – pokud by se změnily podmínky pro obyvatele Gazy. „Ta migrační vlna by se zvedla, kdyby se otevřely hranice Gazy a těch 2,5 milionu Gazanů, kteří tam žijí, by mohli někam uprchnout. Ale to se neděje,“ poznamenal Pelikán.
Rozhovor se následně stočil k migrační politice Evropské unii. Na jedné straně Evropa schvaluje společný migrační pakt, na straně druhé si státy zavádějí vlastní hraniční kontroly a migranty vracejí zpět, včetně Německa, které nově odmítá vstup nelegálním migrantům.
Pelikán upozornil na vážnost situace: „My jsme teď v přechodné fázi, kdy země, které jsou cílové pro migraci – zejména Německo, které určuje do značné míry politiku celé Evropy – tak si uvědomilo, že migrace už je příliš nezvladatelný problém. A snaží se s tím něco dělat. Ale za prvé s tím dělá něco pozdě, a za druhé s tím dělá málo,“ upozornil Pelikán.
V rámci aktuálního vývoje německé migrační politiky poukázal na výrazný posun v rétorice tamních vládních stran. „Teď jsme svědky zajímavého paradoxu, že strany, které tam teď mají vládní koalici, tak podstatně říkají věci, které říkala dlouhodobě AfD. A oni to popírají. Oni říkali, že je to nepřijatelný rasismus a xenofobie a že Německo nic takového dělat nikdy nebude. Teď to zatím říkají, ale ve skutečnosti to nedělají. Kontroly na hranicích nejsou účinné. Kontroly na hranicích jsou jenom pro vnitřní publikum. Ale do Německa stále proudí další a další migranti. A hlavně jsou tam miliony těch, se kterými Němci nevědí, co dělat. Protože oni jsou neasimilovatelní,“ doplnil.
„Ti lidé jsou zároveň nevyhostitelní, zejména proto, že spousta z nich už dostala buďto občanství, nebo alespoň nějaký pobytový titul, který se velmi špatně ruší. Já se domnívám, že ta situace, která vznikala několik desítek let, tak není řešitelná při zachování současných lidskoprávních norem,“ zmínil ve své analýze současné migrační politice hlubší strukturální problém.
Vyjádřil se také ke každodennímu soužití muslimských komunit v Německu. Na otázku, zda jsou tyto skupiny součástí širší německé společnosti, nebo spíše tvoří vlastní oddělené komunity, odpověděl jasně. „Ano, oni mají své ulice, mají své čtvrti, nejsou to zdaleka jenom muslimové,“ uvedl.
A dodal: „Ve skutečnosti, islám je jednou ze součástí projevu některých migrantů a v určité fázi se islám stává pro část migrantů něčím, k čemu se uchylují, protože se jim nedostává celospolečenského přijetí, dostávají se do střetu s hodnotami společnosti, ve které žijí – tedy většinové – a oni hledají nějakou svou identitu a důstojnost. Takže v tomto okamžiku se třeba druhá, třetí generace začíná obracet k? islámu, protože náboženství je – jak v této společnosti, tak v jejich společnosti – nedotknutelnou hodnotou. Často pod záštitou náboženství vytvoří své vlastní tradice, svůj životní styl.“
„Poukážu na jeden další rozšířený omyl. My jsme si navykli dívat se na migranty jako na jednolitou masu, ale ve skutečnosti jsou mezi nimi obrovské rozdíly. Když přijede Íránec, tak jeho strategie soužití s většinovou společností je úplně jiná, než když přijede Eritrejec. Nelze říci, že by měli všichni stejné hodnoty. To jediné, co je spojuje, je, že jsou jiní než my. A často nekompatibilní,“ zdůraznil Pelikán.
Otázka integrace migrantů není podle něj jen o vůli jednotlivce, ale také o celkovém počtu příslušníků dané skupiny. Podle něj má každá komunita určitou hranici, po jejímž překročení už místo integrace začíná vytvářet vlastní paralelní struktury. „Vždy říkám, že každá entita – nechci říkat národnost – má jiné nadkritické množství, kdy přestane být asimilovatelná a začne tvořit více či méně nějakou paralelní společnost,“ doplnil s tím, že paralelní společnosti vznikají i v Praze.
Zároveň upozornil, že schopnost migrantů integrovat se závisí nejen na jejich původu, ale i na tom, jaká je společnost, do které přicházejí. „Třeba u nás byly spousty Ukrajinců, a dlouho z toho nikdo nedělal problém. Nebo kompatibilita Slováků s Čechy je obrovská. Nelze to tedy paušalizovat. Vždy to záleží na té společnosti, do které ti lidé přijdou. A na tom, jací lidé to jsou. Jaká kultura. A ještě k tomu se to pořád mění, například v návaznosti na vývoj technologií,“ uvedl Petr Pelikán.
Petr Pelikán shrnul svůj pohled na budoucnost evropské společnosti v souvislosti s migrací a jejími hlubšími dopady. Jak zmínil, současná situace je prakticky neřešitelná bez zásadního posunu v lidskoprávní oblasti. V současné době se jako pravděpodobnější jeví scénář zásadní proměny samotné Evropy. „Já to řeknu natvrdo. Podle mě jsou dva možné scénáře. Spíše to vypadá, že vývoj bude pokračovat tím nastoupeným směrem a Evropa se ve svých hodnotách a životním stylu naprosto změní. Zatím to k tomu spíše spěje. A já bych ani neřekl, že to bude tak obrovská tragédie, protože smrt není zlo, zlo je jen umírání. Naše generace, zvyklá na něco jiného, si to se zaťatými zuby odtrpí, ale naše děti už na to budou zvyklé, jim už to nepřijde divné.“
Odmítl představu, že by do Evropy mířili pouze ti nejchudší. Podle něj si cestu sem nacházejí převážně ti, kteří mají dostatek prostředků. „To byste se divili, to nejsou chudí. Sem se dostanou lidé, kteří na to mají. Samozřejmě už se zde budují paralelní společnosti, už fungují,“ zopakoval orientalista.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte s tím, že současná migrační politika Evropské unie není udržitelná?
autor: Natálie Brožovská
