Prezident Václav Klaus opět po týdnu, již po sedmé, kvůli přerušení běžné výuky na školách, přednášel pro studenty Vysoké školy ekonomické online. Ve výuce se tentokrát věnoval takzvané páté éře neboli letům 2010 až 2013. Z počátku, než začal přednášet upozornil na to, že s kolegy vydali publikaci „Karanténa“, což je publikace Institutu Václava Klause věnující se i ekonomickým otázkám ohledně koronaviru, následně ještě připomněl na to, že vyšel nový díl newsletteru Institutu Václava Klause. Oba materiály pak studenti mohou najít v kanceláři proděkana Národohospodářské fakulty Miroslava Ševčíka.
„Dneska se dostáváme do období , které řekněme, že začíná tím rokem 2010 až do toho roku 2013. To je takové další výrazné období odlišující se od toho přechozího a v něčem i od toho následujícího. K tomu se budeme věnovat v té dnešní přednášce,“ uvedl prezident. Jelikož se tento kurz jmenuje Transformační procesy v ČR, tak dodal, že se dostáváme víceméně ke komentování hospodářské politiky této éry než k čistě transformačnímu procesu České republiky.
Učebnicovou teorií je, že po hluboké krizi dochází k post krizovému, velmi výraznému, oživení. To se i normálně ve světě děje. „U nás to oživení po tom roce 2009 bylo unikátně slabé. Tím také skončilo naše již řadu let trvající dohánění Evropské unie. Já vím, že v takto krátkém čtyřletém nemá smysl mluvit o nějakém průměru. Každopádně ta průměrná míra ekonomického růstu těch čtyř let je chabých 0,7 %. To je velmi specifické období, zejména v post krizové fázi, kdy mělo být zřetelné oživení, návrat na původní trajektorii ekonomického růstu,“ sdělil Václav Klaus. Navíc ve dvou letech z tohoto období došlo k poklesu ekonomiky. Na tabuli poté napsal konkrétní růsty či poklesy ekonomiky. V roce 2010 došlo k růstu 2,3 % HDP, 2011 růst 1,8 % HDP, 2012 pokles – 0,8 % HDP a 2013 pokles – 0,5 % HDP. Poté ještě prezident poznamenal, že nedošlo k něčemu, čemu se říká V křivka, ale došlo k něčemu, čemu se s dávkou zjednodušení říká křivka W.
„V závěru tohoto období padla Nečasova vláda, ale ten pád, jak si možná i generace dnešních studentů může pamatovat, tak ten pád Nečasovi vlády s tímhle (ekonomickým poklesem) vůbec, vůbec nesouvisel. To byla ta problematika těch kabelek paní Nečasové a tak dále. Já myslí, že to už jste trošku prožili, a proto to teď není důvod příliš komentovat,“ pověděl prezident. Tím narážel na konec minulého tisíciletí, kdy v ekonomická krize z roku 1997 vyvolala pád vlády.
Psali jsme:
Z ekonomického růstu se přešlo k inflaci. Ta byla po celé období velmi nízká a nepřesahovala dvě procenta. Co se týče nezaměstnanosti, tak ta byla na české poměry relativně vysoká kolem sedmi procent, stále se však mělo jednat o nižší nezaměstnanosti než v západní Evropě. „Problém u nás jako vždycky byl rozpočtový deficit. Průměrný deficit v této době, v těchto čtyřech letech, byl sto dvacet miliard korun. To znamená, že v tom celku to bylo čtyři sta osmdesát miliard korun jsme se tehdy zadlužili, zvláštně. Byla to vláda pravice nebo vláda úřednická a základní problém, který v tom vidím, že to bylo velké zadlužování se bez jakéhokoliv významného růstového efektu čili rozpočtový multiplikátor, jestli tato veličina má smysl u nás používat, rozpočtový multiplikátor byl prostě velmi nízký a už jsem to tu jednou zmiňoval, že podle odhadů Institutu pro ekonomický výzkum východoněmeckého Halle, dosahoval v České republice pouze hodnoty 0,8 a v čase klesá,“ zmínil profesor. To pak tedy znamená, že pokud stát na výdajové straně přispěje výdaji ve výši jedné miliardy, tak to přinese pouze 800 milionů. „Teoretický závěr je ten, že se keynesiánské sny o multiplikátoru nepotvrdili,“ dodal. Jiné to pak prý nebude ani při současné „maláčovské revoluci“, čímž prezident zkritizoval výdaje ministryně práce a sociálních věcí.
Fotogalerie: - Petice za pendlery
Po tom, co padla vláda premiéra Nečase, tak mělo dojít k velké protikorupční revoluci, kterou byl výrazně změněn polistopadový režim. Údajný rozsah korupce a šedé ekonomiky měl u nás vyvolat politickou změnu, ze které měl pak tedy tížit primárně současný premiér Andrej Babiš s hnutím ANO. Mělo to způsobit řadu ekonomicky regulačních opatření. „Já prostě musím trvat na tom, že ekonomická data ukazují něco úplně jiného. Šedou ekonomiku nelze přímo dobře měřit. Šedá a černá není statisticky vykazovaná, není to součet nějakých statistických výkazů, prostě vždy jsou to jenom odhady. Ty odhady se různí, jsou to odhady měkké, jsou to odhady nepřímé, pomocí zcela nepřímých ukazatelů, ale shodují se ty odhady v jedné věci, shodují se v tom, že rozsah šedé ekonomiky, v níž je nepochybně zahrnuta i korupce, je u nás podle všech seriózních pokusů, pod průměrem OECD i Evropské unie, a navíc v čase klesá a není žádný důvod, proč by stát s podprůměrnou úrovní šedé ekonomiky měl být nadprůměrně zkorumpovaný,“ konstatoval prezident. Prý to tedy do značné míry je pouze politická hra.
Nejlépe se tomu má věnovat rakouský profesor Schneider z univerzity v Linzy, který je prý uznávám za odborníka v tomto tématu. Ten sestrojil tabulku zemí s nejvyšším podílem šedé ekonomiky v Evropě, kdy první příčku získalo Bulharsko s 30,6 % HDP, Rumunsko s 28 % HDP, Polsko s 23,3 % HDP či Itálie s 20,6 %. Průměr EU pak má být 18 %. „Země, které jsou lepší než průměr EU, tak těch je několik a já tady uvedu tři ekonomiky, které jsou relevantní pro nás. Česká republika, Německo a Rakousko. Česká republika podle těchto výpočtů, které z nás nikdo nedělal a jsou to vnější výpočty, Česká republika 15,1 %. To je zhruba polovina toho Bulharska či Rumunska. Německo méně než my, 12,2 %, ale ten rozdíl v těchto číslech tak úplně nekonečný není. Ekonomikou, která je na tom evidentně lépe, je Rakousko, s 8,2 %. Jsou to všechno odhady, jsou to všechno nepřímá čísla, ale já myslím, že ten průměr EU a ta Česká republika nějakou informací o tom všem je a jestli my máme být vůdci modely protikorupčních revolucí, já si myslím, že to tak být nemá,“ uzavřel bývalý politik.
Pomalé oživení ekonomiky, v knize IVK (Institut Václava Klause) o tomto období nazvali stagnací, jelikož růst 0,7 % je stagnací. „Byla to nejdelší stagnace v naší historii od druhé světové války. Mám pocit, že to není všeobecné povědomí studentů ani to není všeobecné povědomí občanů naší republiky. Mám obavu, že to není ani základní téma naší ekonomické literatury. U nás už se pozitivní analytická ekonomie už strašně málo dělá,“ posteskl si prezident.
Důvody této stagnace byly podle Václava Klause domácí příčiny, ačkoliv tím prvotním impulsem mohl být pokles zahraniční poptávky po našem zboží. Ve světě též docházelo k sekundární druhotné recesi. „Důležité je snad toto. Na předkrizovou úroveň toho roku, tím, že jsme ještě v roce 2008 měli pozitivní ekonomický růst, tak na předkrizovou úroveň roku 2008, se česká ekonomika vrátila až na počátku roku 2015. Asi 26 čtvrtletí bylo prostě obdobím stagnace s výjimkou jižního křídla eurozóny, všech těch problematických Řeck, Itálií, Portugalsk, Kyprů, Španělsk, tak s výjimkou tohoto jižního křídla eurozóny šlo vůbec o nejdelší stagnaci mezi zeměmi Evropské unie. Opakuji znova, to není ve všeobecném povědomí občanů ČR, ale ani našich ekonomů. Žádné silné hypotézy o příčinách tohoto specificky nepříznivého vývoje u nás nebyly formulovány. Je to proto, že skutečná diskuze u nás chybí, ta se v té době zvrhla na debaty o korupci a nekorupci, ale v žádném případě tento chabý výkon tím způsoben nebyl. Je to v každém případě kombinace velmi chaotického politického vývoje, chyb makroekonomické politiky a postupného zhoršování kvality ekonomického systému nárustem státní intervence všeho druhu a v neposlední řadě zelenáním evropské, ale bohužel i naší ekonomiky. V každém případě čtvrtou příčinou, která je do značné míry vnější, a to je ta dvojí ekonomická recese, podobné zpomalení nastoupilo v dalších evropských zemích, ale když jsem vyjmenoval tyto čtyři faktory, tak já musím zdůraznit, že žádné seriózní porovnání váhy těchto čtyř vlivů já neznám. Nemám žádné zásadní texty tohoto typu, které by u nás byly k dispozici,“ pověděl prezident.
Prý v institutu měli spory o to, zdali potíže v ekonomice byly způsobeny nabídkovou či poptávkovou stranou. Nakonec se však shodli spíše na té poptávkové části. „Podívejme se na poptávkovou stranu té ekonomiky a tady je možná několik čísel dobré uvést. Nejdříve to budu uvádět o české ekonomice a je to porovnání roku 2012 ku 2008. Opakuji, my jsme tu knihu psali v průběhu roku 2013, takže ten rok 2013 v tom nemáme. Celková domácí poptávka za tu dobu poklesla u nás o 6,2 %. Údaje ve stálých cenách. Kde hledat příčiny?“ tázal se prezident. Odpověděl následně.
„Spotřeba domácností za tuhle dobu klesla pouze o 1,1 %, ale tady máme ten klíčový faktor, investice. U nás investice včetně změny zásob klesly o 18,7 %. Čili tyto čísla jsou prostě zajímavá. V zemích kolem nás nebo v něčem s námi srovnatelných dopadalo hůř jediné Maďarsko. Tam došlo dokonce v tu chvíli k pádu celkové domácí poptávky, to byl ten pád socialistické vlády a vzestup Orbána, o 14,1 %. Spotřeba domácností mínus 10,4 %. Veliké číslo no a ty investice 33 % pokles. Takže to Maďarsko mělo v tomto období prostě ještě dramatičtější než my,“ usoudil prezident načež doplnil údaje za Polsko, Německo a Rakousko, které byly mnohem lepší, jak ty v Česku nebo Maďarsku. K Polsku ještě zmínil to, že to byla jediná země Evropské unie, která se vyhla krizi z let 2008/2009.
„Pokles investic se promítl do takto negativním způsobem a je překvapivé, že to Polsko to vydrželo úplně jinak než my, takže pokles investic, to je evidentní věc. Jakých investic? Já myslím, že základní věcí je, že u nás sehrál mimořádnou roli pokles vládních investic, investic státu, zejména do infrastruktury. Vládní tvorba fixního kapitálu prostě, já uvedu rok 2009, tak vládní forma fixního kapitálu byla 192 miliard korun. V roce 2010 klesla na 164 miliard. V roce 2011 klesla na 140 miliard a v roce 2012 klesla na 119 miliard korun. Vládní investice, každá učebnicová teorie říká, že by vláda měla ve stagnačním či krizovém období pomoci, ta vláda nadělala velké dluhy, ty jsme si ukázali před chvílí no a přes to ty vládní investice, které by nějak měly keynesiánsky pomoci té ekonomice, tak ty tedy klesaly tím rychlým způsobem. Tento škrt, tato klasická fiskální restrikce představovala zhruba 2 % HDP, tak když vezmeme ty dvě procenta s těmi čísly o kolik ta ekonomika stoupala nebo klesala, tak to je významná věc.
Fotogalerie: - Věnec řeporyjským vlasovcům
Důležitá poučka, která z toho všeho plyne a já musím znova opakovat slovo ty maláčovštiny. V ekonomice s vysokým podílem mandatorních výdajů státu a bez ochoty je snižovat, je rozpočtová restrikce, nutně směřována do investiční oblasti. Čili mandatorní výdaje vesele rostly a ta investiční oblast prostě padala tímhle rychlým způsobem, což je samozřejmě obrovský problém, ale všechno je to zakleto v té velikosti těch mandatorních výdajů, které bobtnají, bobtnají a nechci dělat žádné velké úvahy, jak nabobtnají v roce 2020 a jak budou bobtnat dále a dále. Já slyším všude o výdajích státu kompenzace toho, kompenzace onoho, kompenzace něčeho a já vůbec nevidím zaprvé škrty a pak nevidím žádné úvahy o tom co bude eventuálně v tu chvíli dělat stát, protože ty růstové faktory jsou primárně v soukromých investicích, ale jestliže udělají v těch vládních investicích takový pád, no tak to jsou ty chybějící dálnice a podobné věci, takže teze v ekonomice s vysokým podílem mandatorních výdajů je jakákoliv rozpočtová restrikce nutně směřována do investiční oblasti. Já nikomu za to nenadávám, ale v tu dobu šlo o to, jak uchránit ten rozpočet ještě od větších deficitů, takže vláda se pokusila o zvýšení daní, především daní nepřímých, ale míra zdanění spotřeby rostla už od počátku roku 2008, tedy již před krizí, díky tehdejšímu zvýšení sazeb DPH, ty postupné úpravy DPH a spotřebních daní vedl k tomu, že jejich podíl na spotřebě vzrostl z necelých dvaceti na dvacet tři procent, čímž se podobně zvýšila cenová hladina spotřebních statků a tak dále, čili to přispělo k poklesu spotřeby domácností.
Zase teze výrazná, kterou bych chtěl říct. Špatně se porovnává plno věcí, ale špatně se porovnávají absolutní údaje, jestli máme vyšší HDP na hlavu my nebo Portugalsko i když určitě vyšší, ale to je vždy spornější, přes jaké deflátory cenové se to počítá. V každém případě jsou to ty relativní ukazatele zajímavé a když mluvíme o poklesu spotřeby domácností, tak to je podíl na něčem, to není porovnávání Česka a Portugalska, to je ta podílová veličina a ta se porovnávat dá velmi pěkně. Čili hlubší pokles spotřeby domácností měli v Evropské unii pouze čtyři země, žádná z těch zemí na východ od nás, Řecko, Portugalsko, Španělsko a Itálie. Neboli jen jižní křídlo eurozóny.
Další taková výrazná teze, kterou bych rád zdůraznil je, že žádné monokauzální vysvětlení podprůměrného výkonu české ekonomiky v tomto období není dostačující. Je to souhrn více faktorů. My jsme si mimo jiné všimli, když to porovnáváme uvnitř celé EU s jižním křídlem, tak my jsme si povšimli, že rychleji, než my v tomto čtyřletém post krizovém období rostly všichni naši sousedé. I to bychom si měli uvědomit,“ shrnul prezident.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
