Pane Kavčiaku, máme více než 30 let po revoluci – je komunismus mrtvá ideologie?
Já se domnívám, že ideologie není nikdy mrtvá, ta může být živá donekonečna. Ale v praxi je komunismus nemožný, protože on je proti přirozenosti lidí; protože člověk, aby přežil, musí žít v konkurenčním prostředí. Jeden citát říká, že celý život je smutek – a mějme rádi smutek. Zatímco ta ideologie socialismu říká: mějme rádi štěstí. Ale tak to není. Štěstí je přece jenom kapička rosy na tom kvítku.
To jste vyjádřil krásně, nicméně realita je poněkud odlišná. Já jsem dnešní dobu – kdy vítězí jen čísla a tradiční otázky, kolik a za co – pracovně nazval totalitou peněz. Jak to vnímáte vy?
Myslím, že to je velmi příhodný název. Viděl jsem nějakou reportáž, kde ukazovali obrázky z doby na konci 19. století, kdy se poprvé začaly objevovat malířské záznamy lidí, jak odpočívají na poli, jak si užívají a jak pozorují přírodu, atd. Ale v současnosti ta vlna toho, eufemisticky řečeno, lenošení, toho oddychu a hledání sebe sama – ta tady téměř není. Proces toho – užívejte si, buďte v pohodě, dívejte se okolo sebe a milujte své blízké – to víceméně absentuje. A ti lidé tak neuvěřitelně zhrubli.
Já jsem podobnou vulgaritu, která se kolem nás dnes odehrává, nezažil. A svým zůsobem za to může i Česká televize – co ona si dovolí tam někdy pouštět za vulgarity... Například téma lásky úplně vymizelo, já jsem neviděl love story nevím jak dlouho. A my bychom přitom měli doslova cpát do lidí, že láska je přece nejdůležitější na světě. My stále řešíme, co se děje na pavlači, kdo komu co provedl a koho zamordoval atd. To je prostě strašné…
Jak vidíte ty rozevírající se sociální nůžky? To znamená, že se stále zvyšuje rozdíl mezi těmi opravdu bohatými a opravdu chudými?
No, já jsem toho zažil v 60. letech spoustu. Společnost v té době bohatla, ale na druhé straně tu bylo hodně lidí, kteří si chtěli především užívat – to jsou ty známé „květinové děti“ – a celý tenhle trend k nám dorazil z Ameriky přes Francii až k nám. A obecně se ví, že to jsou společenské pohyby, které jsou potom nezastavitelné a zůstává po nich stopa. Takhle vznikl v podstatě i rok 68. A něco podobného je samozřejmě možné kdykoliv, ale určitě to nevznikne u nás, ale nastane to někde jinde a převalí se to k nám..
Fotogalerie: - Náměstí Borise Němcova
Kupříkladu z Německa…
Ano, přesně tak, vždyť tam ty trendy se dají už dneska velmi dobře vysledovat a vypozorovat. Všeobjímající rezignace, anebo bohapusté násilí.
Pane Kavčiaku, stále se řeší problém imigrace. Já jsem zrovna včera jel v taxi s řidičem z Taškentu – to znamená z Uzbekistánu. Je tu samozřejmě i celá řada Ukrajinců. Nakonec si ale říkám, že oni mají k té naší kultuře a k těm našim hodnotám přece jen blíž, než uprchlíci z lodí, které nám nutí Evropská unie...
Tak, to samozřejmě. Když jste hovořil o Taškentu, tam ta oblast blízké Arménie atd. – tam vznikala úžasná kultura. Ve společnosti se neustále mění ekonomické faktory – od starého Jeruzaléma až podnes. Pořád se to obměňuje, ale to, co zůstává, to jsou rodinné vazby a základní pojmy typu smrt, láska a nenávist. Prostě ten grunt člověčenství zůstává zachován po tisíce let. A právě ten genetický vklad co byl v těchto postsovětských zemích jako je právě Uzbekistán, Gruzie a Arménie, ten byl velice silný a vyspělý, takže ti lidé nám rozhodně mají co přinést.
Fotogalerie: - Venku se Štafetou Plzeň
Když vás tak poslouchám, napadá mě – jak nahlížíte na současné Rusko, bojíte se ho?
Tak Ruska se musí obávat asi každý, protože Putin je určitý fenomén, ale jeho filozofii zatím nikdo neobjevil, ale hlavně nevíme, kdo je ještě za ním. Jak říká Dostojevskij, oni Evropě dovolí dívat se pouze přes okno... – ale za něj se nikdo nedostane, takže to nemůžeme ani pochopit, ani posoudit.
Herečka Eva Holubová před časem prohlásila, že skutečná demokracie tu nastane tehdy, až „vychcípá“ ta generace, která je ještě spojená s komunismem. Souhlasíte s ní?
Podívejte, já jsem například žil velmi spokojený život ve velmi spokojené a harmonické rodině, a nikdo si vlastně příliš neuvědomoval nějaký totalitní režim. Měli jsme své malé radosti, dostali jsme občas banány a pozvolna, rok po roku, se to zlepšovalo. Už jsme nemuseli trhat Rudé právo na hajzlíku (smích), a dokonce jsme si mohli zajet i do NDR. Ale ta drobná radost tu byla. Pavián v kleci zoo je spokojený, má kolem svou smečku, a když ho vypustí do výběhu, je doslova blažený. O žádném pralese se mu ani nesní.
Máte rádi Zuzanu Čaputovou?Anketa
Dneska se lidi neumí radovat z „blbostí“ a neumí se z nich těšit. Moje rodina dneska – to jsou samozřejmě ti mladší – a já si s nimi už vůbec nemám o čem povídat, takže já, když tedy „vychcípám“, jak říká paní Holubová... Tak tu zbydou lidi, kteří se už vůbec neumí radovat z „blbostí“, nemají v sobě ten „selský“ humanismus a tu lásku k životu, abych parafrázoval Londona.
Pane Kavčiaku, teď se hodně diskutuje okolo České televize, já to nechci nijak politicky komentovat, ale jak jste spokojen s tou současnou tvorbou?
No, hodně to záleží na rolích, které ČT nabízí, nebo taky nenabízí. Vezměte si třeba, že nedejbože zemře Preiss a další velikáni našeho herectví – a teď se v rámci televize podívejte, co po nich zůstalo. Vždyť oni nemají žádnou velkou profilovou roli, film, který by se dal třeba v ten den jejich úmrtí pustit. A vzpomeňte si, jaký je to rozdíl, kolik výrazných rolí dostal třeba Zdeněk Štěpánek nebo Dana Medřická. Takže já se ptám – proč? Samozřejmě, že jsme zase u té politiky, protože ČT je politikum a reprezentuje nějaký politický grunt.
Ano, jsme zase u té politiky. Vy jste původem Slovák, zajímá mě proto, co říkáte na ten vzestup kontroverzní strany Kotlebovců?
Já mám intuitivně pocit, že to je jeden kabát, on má zevnitř modrou podšívku a navrchu je třeba zelený, ale je to pořád ten jeden kabát. Ty formy vládnutí nebo manipulace a „kamarádšoftů“ Kotlebovců jsou velmi podobné té současné vládní garnituře. A je to neuvěřitelně propojené a má to v podstatě takovou sicilskou mafiánskou podobu. Každý na někoho něco ví, protože si uvědomme, že to Slovensko je vlastně jedna větší vesnice – a ti lidé nemají absolutně žádné skrupule. Tam neexistuje žádná pokora a vůbec to nepatří ani do Evropy, to, co já tam vidím. Takže ta generace, která by teď po volbách nastoupila, ta je rovněž zase nějak propojena, to nejsou lidi ze zkumavky.
Chybí tam zkrátka politická kultura…
Ano, přesně tak. A společenská ještě k tomu…
Nešťastným příkladem toho, jak je to všechno propojeno, byl nepochybně případ Jána Kuciaka…
No, samozřejmě. Tam bylo přece úplně jasné, že ti lidé se nebojí ničeho, to už je nemoc, to jsou psychopati! A oni si dovolí všechno. Já se divím, že neodstřelili Kennedyho…
A jak tedy vnímáte českou politiku. Je to taky jedna velká vesnice všehoschopných hráčů?
Ta česká politika je takovým zvláštním způsobem sofistikovaná a ten boom těch médií a ta propracovanost informačního toku je jako velká sklenice piva, kde navrchu je nějaká pěna a my plebejci koukáme jenom na ní, my vůbec netušíme, co je pod tím. Ta provázanost ekonomických mechanismů, tu takto zvenčí vůbec nedokážeme posoudit, proto já nemám představu nějakého osvíceneckého gruntu, to se nedá dost dobře odhadnout. Tady podle mě chybí hlavně filozofie. Vezměte si, že lidé v dnešní politice v podstatě všichni mluví stejně.
Ale když si čtu referáty Churchilla nebo Benjamina Disraeliho, ale i Tonyho Blaira, kolik je tam myšlenek a kolik je tam humanismu… A to samé – mysleme si o Američanech, co chceme – ale stejně tak projevy jejich politiků jsou plné člověčiny. Možná jsou to floskule, ale pořád je to ten humanistický grunt.
Není to taky trochu tím, že ti nejschopnější, kteří by tomu dali tu myšlenku a určitý rozměr, dnes prostě do politiky jít nechtějí?
To je bohužel ono. V tom souhlasím. Ale ono se říká, že ten svět řídí nějakých 10 vyvolených – a mě by zajímalo, kdo u nás v Česku je těch 6 nebo 10 vyvolených – zkrátka, kdo to řídí.
Jak vnímáte značně turbulentní dění okolo premiéra Andreje Babiše?
Já samozřejmě tím, jsem scenárista a režisér, tak já ho vnímám vlastně jako dramatickou postavu (smích). Prostě jako dramatickou figuru. A mě fascinuje taková ta jeho plebejská nátura – přitom ale velice rafinovaná – jako kdyby Jago a Fouché se dali dohromady se Švejkem – a tento Babišův dar kupodivu oslovuje lidi! On totiž mluví o složitých věcech tak, že tomu rozumí i ta bába tam někde v Horní Dolní – a to je na tom strašně zajímavé. A tito lidé v historii lidstva vždycky dokázali dav zmanipulovat a udržet si moc. A posuďte sám, nakolik je to bezpečné, nakolik nebezpečné! Takže Andrej Babiš má zkrátka určitou charakteristickou dispozici a disponuje určitým fluidem, které zatím vítězí…
Rozhovor vedl Tomáš Procházka
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: .
