Hodnocení více než dvacetiletého vývoje Česka a zklamání nebo naopak potěšení z rodné hroudy. Na to se ParlamentníListy.cz zeptaly krajanů ze dvou mocností kontinentální Evropy, tedy z Francie a Německa. Z jejich odpovědí sice plyne velká skepse, ale oba vkládají naději do mladých lidí.
Produkční z Paříže
Ve městě nad Seinou žije Marie Hodousková, která se zabývá filmovou produkcí v oblasti střední a východní Evropy. O své rodné zemi říká: „Společnost se vyvíjí přirozeně. Lidé si ještě pamatují, jak to bylo před rokem 1989 a proto máme srovnání. Máme představu, co bychom chtěli změnit a víme, že společnost změnit jde. Zatím se v politice neangažují ti správní lidé a společnost ani sama o sobě není dostatečně občanská. Možná tento dlouhodobější neuspokojivý stav vyústí ve větší politickou angažovanost mladší generace.“ Dvacet let svobody je podle ní málo na to, aby se do politiky dostali kvalitní lidé.
Nejvíce ji na Česku prý zklamaly letošní volby. „Jde o neuvědomělost českého voliče, který naletí politickým stranám, jež jsou pouze mediálními bublinami. Naopak strana, která má pro společnost přínosný projekt, se do Parlamentu nedostane,“ sděluje. Těší jí prý kritické myšlení některých lidí. „Ve společnosti existují kritické elementy, které ji chtějí očišťovat od korupce a mafiánských praktik,“ dodává krajanka z Francie.
Kuchař na penzi z Mnichova
Kuchař Erhard Špaček je v důchodu, ale ještě donedávna dělal to nejlepší jméno české kuchyni v Mnichově. Vedl bývalou Restauraci svatého Václava a sepsal knihu receptů českých jídel. Ostatně na to, jak se vaří v jeho rodné zemi, nahlíží s hlubokým despektem.
„Po politické stránce se to v poslední době v Čechách moc nemění. Korupce a prospěchářství kvetou dále, politici se vůči sobě chovají jako malé, nevychované děti. Jedinou nadějí do budoucna jsou mladí lidé, kteří začínají přemýšlet jinak. Tedy, že smysl života nemůže být jen v profitu za každou cenu a že naše budoucnost je ve spojené Evropě, v rozmanitosti a tradici každého národa,“ rozvádí.
Do Německa emigroval roku 1964. „Největším zklamáním je pro mě, že stále mnoho lidí volí komunistickou stranu. Těmto lidem asi nejde do hlavy, co tato zločinecká diktatura napáchala. Její stopy jsou stále vidět, a přesto jsou někteří slepí. Tomu se dost divím. Ideologie se totiž nemění,“ podotýká s tím, že ho maximálně potěšila výhra českých tenistů v Davis Cupu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jan Rychetský
