„Je to paradox vzhledem k obrovské škále zvěrstev, které nemají obdoby, jichž se v Evropě dopustilo nacistické Německo, že nejdéle fungující zbraní v boji proti fašismu a krajní pravici bylo nikdy je nebrat vážně,“ píše Foster a jako příklady uvádí britský komediální seriál Haló Haló!, výstupy člena komediální skupiny Monty Python Johna Cleese či velké množství filmů, které se strefovaly do Adolfa Hitlera.

V politice pak tento boj vypadá tak, že se s krajní pravicí prostě a jednoduše nikdo nebaví a nebere ji na zřetel. Současná situace v Evropě však nutí k přehodnocení dosavadního přístupu, jelikož nebrat krajní pravici na zřetel již není možné. Na vzestupu je totiž od Řecka až po Amsterodam.

„Politické strany dnes mají přívětivé tváře, například Frauke Petryovou z německé Alternativy pro Německo, Marine Le Penovou z francouzské Národní fronty či Norberta Hofera z rakouské Strany svobody – jejich podkreslující ideologie xenofobie a nacionalismu však zůstává neměnná,“ píše Foster a dodává, že si optimisté myslí, že stále lze tyto skutečnosti ignorovat.