Křest překladu slavné knihy. Profesor Drulák varoval: Pozor na spojence. Nikdy „na věčné časy“

28.01.2024 10:40 | Reportáž

Pozor na spojence. S ním musíte mít silový vztah. „I když je ten spojenec silnější než vy, což v případě České republiky je skoro vždycky, musíte mít něco, čím tomu spojenci můžete uškodit. Jste sice přátelé, ale musíte být připraveni na situaci, kdy po vás ten spojenec začne chtít věci, které nechcete dělat,“ prohlásil na křtu nejnovějšího překladu knížky „Niccolo Machiavelli: Vladař“ profesor Petr Drulák, někdejší první náměstek ministra zahraničních věcí České republiky. Bývalý diplomat prozradil, která země je pro něj odstrašujícím příkladem státu, který provedl špatnou volbu a dopadne velmi špatně.

Křest překladu slavné knihy. Profesor Drulák varoval: Pozor na spojence. Nikdy „na věčné časy“
Foto: Jiří Hroník
Popisek: RNDr. Rudolf Červenka, ředitel nakladatelství LEDA, a prof. Petr Drulák (vlevo) při křtu knížky Niccolò Machiavelli: Vladař.

„Odstrašujícím příkladem státu, který provedl špatnou volbu a dopadne velmi špatně, je Ukrajina. To je naprosto jednoznačné. Existovala jiná možnost, ale té nevyužila, protože neměla v čele státníka, ale šaška.“ Nejen toto zaznělo na křtu nejnovějšího překladu knížky Niccolò Machiavelli: Vladař. Rudolf Červenka vysvětlil, že při překladu kladl důraz na výstižnost podřízenou v nejvyšší míře významu a na současný jazykový styl, tedy na přímou srozumitelnost pro dnešního čtenáře. Jeho verze nejznámějšího díla italského politika Niccolò Machiavelliho, filozofa, diplomata, spisovatele, historika, vojenského teoretika a polyhistora žijícího v období renesance, proto neilustruje dobový literární styl originálu, ani nejde o akademický překlad s přemírou odboček.

„K překladu Vladaře mě přimělo, že situace – budu mluvit jenom o české společnosti, ale všemi směry kromě východního to vypadá velmi podobně – je, jak to říct, abych nestrašil, no řekněme, že není dobrá. To je takový eufemismus. Když mluvím s lidmi, tak se často nevyznají v tom, co se v naší společnosti děje. Někteří jsou z toho zmateni, jiní nervózní, někteří dokonce cítí jakousi úzkost. A to ještě nebyla úzkost, která by plynula z tragických událostí před Vánocemi na Filozofické fakultě. Proti těmto negativním pocitům funguje, jak říkají psychologové, jako protilátka poznání. Když víme, tak se méně bojíme, což známe z mnoha situací. Třeba jdeme po chodbě, najednou zhasne světlo a my ztratíme jistotu. Ztrácíme jistotu tím, že jsme o informace uměle ochuzováni,“ upozornil Rudolf Červenka, ředitel nakladatelství LEDA.

Kdo si chce hrát na dobráka, špatně dopadne

Ve svém úvodním vystoupení na křtu jím přeloženého Vladaře se dostal k životním hodnotám v Česku, ale i k americkému prezidentovi Theodoru Rooseveltovi. „O Rooseveltovi se traduje, ale pravděpodobně je to založeno na dokumentech, že mu jeho otec, když odcházel na univerzitu, řekl: ‚Za prvé dávej pozor na to, jaké budeš ctít morální zásady. Za druhé se starej o svoje zdraví.‘ Roosevelt byl dítě slabé a neduživé, postižené astmatem, a on si to na životě vybojoval, že pak byl schopen celých 60 let svého života energické práce, byl vojákem a hlavně prezidentem. ‚Za třetí se věnuj svému vzdělávání‘. Nic jiného tam nebylo, jenom tyto tři věci. Morálka, zdraví a vzdělávání. A právě všechno tohle u nás dostává – jak se to řekne slušně – na zadek,“ konstatoval autor nejnovějšího překladu Machiavelliho díla.

Anketa

Oceňujete, že Vít Rakušan šel v Karviné diskutovat do hospody?

hlasovalo: 31259 lidí
Co by to bylo za křest knížky, kdyby na něm nezazněly ukázky. „Mezi tím, jak by měli lidé žít, a tím, jak lidé skutečně žijí, je veliká propast. Kdo přehlíží skutečné chování lidí a vychází jen ze svých přání, jak by se měli lidé chovat, ten směřuje ke zkáze. Kdo si chce hrát na dobráka ve světě, kde většina lidí dobrá není, ten špatně dopadne. Známe příklady vládců, kteří dokázali velké věci, přitom si například s dodržováním daného slova nedělali velké starosti. Tito muži přelstili svoje protivníky a dosáhli větších úspěchů než vladaři, kteří jednali čestně. Existují dva způsoby vedení sporu. Použití práva a použití síly. Lidé používají zákony, vladaři naopak sílu. Protože se však jednání respektující zákony často ukáže jako nedostatečné, mívají lidé důvod uchýlit se k síle,“ četl z Vladaře herec František Kreuzmann.

Vládce porušení slova vždy nějak ospravedlní

Pokračoval tím, že prozíravý vládce nemůže a nesmí dodržet své slovo, pokud by se tím vystavil škodě a pokud pominuly důvody, kvůli kterým slovo dal. „Kdyby byli všichni lidé dobří, byla by tahle rada špatná. Ale protože lidé bývají zlí a neplní své závazky, nemusí vládce plnit své závazky vůči nim. Vládce ostatně má vždy po ruce dobré důvody, kterými porušení slova ospravedlní. Bylo by snadné uvést množství příkladů z dnešní doby, kolik mírových smluv a závazků splatilo platnost, protože vládci nedodrželi slovo. Vlastní lstivost je však nutné dobře maskovat. Tedy umět se přetvařovat a skrývat svoje plány,“ doporučoval Machiavelli.

Vyslovil přesvědčení, že se vždy najde dost prostých lidí nebo takových, které zaměstnávají momentální starosti, takže podvodník vždy najde vhodný objekt. „Když lidé zvažují, co kdo dokázal, zejména co dokázal vládce, jehož nelze zpochybnit, rozhoduje konečný výsledek. Pokud si tedy vládce udrží vládu, budou jeho způsoby považovány za čestné a chvályhodné. Dav se totiž dá zmást vnějším zdáním, o němž rozhodnou konečné výsledky. Celý svět je vlastně jako dav. Menšině nesouhlasících se totiž dostane sluchu příliš pozdě, teprve až si většina uvědomí, že jim má naslouchat. Ze všeho nejvíc je ale třeba, aby člověk dokázal dostatečně včas rozpoznat vznikající problém. Pokud to nedokáže, nemůže nikdy být moudrým vůdcem. Takový dar má však jen málokdo.“ dočetl František Kreuzmann ukázku.

Pozor, ať se nestanete vazaly svých spojenců

Anketa

Bude Donald Trump v listopadu zvolen prezidentem USA?

89%
6%
hlasovalo: 26551 lidí
K Machiavelliho dílu, jež položilo základy uvažování o politické moci, měl co říci i přítomný profesor Petr Drulák, bývalý první náměstek ministra zahraničních věcí a bývalý velvyslanec České republiky ve Francii. „Já si z něho beru jako takovou docela zajímavou lekci dávat si pozor na spojence. Tam je několik kapitol, v nichž varuje před spojenectvím. Neznamená to, že by státy neměly mít spojence. Čas od času spojence potřebují. Ale moc od nich nečekejte a dejte si pozor, abyste se nestali jejich vazaly. On to tam několikrát popisuje, že ten stát, který nebyl připraven, měl nějakého spojence a nakonec se stal jeho obětí. Z tohoto hlediska je to docela dobrá lekce pro Českou republiku. Když vzpomenu Mnichov, tak to byli nespolehliví spojenci. Když mluvíme o situaci po roce 1945, tak to byl spojenec, který nás pohltil. ‚Se Sovětským svazem na věčné časy‘ neříkali jen komunisti, ale to byl pro většinu konsensus,“ připomněl Petr Drulák.

Po roce 1990 pro změnu přišlo „s Američany na věčné časy“. „A zase se dostáváme do situace, ve které bychom neměli být. Tedy pozor na spojence, to je jedna z věcí, kterou si beru. Ale jak to v praxi uplatňovat? Domnívám se, a bylo by to takové machiavelistické, že musíte mít se spojencem silový vztah. I když je ten spojenec silnější než vy, což v případě České republiky je skoro vždycky, musíte mít něco, čím tomu spojenci můžete uškodit. Jste sice přátelé, ale musíte být připraveni na situaci, kdy po vás ten spojenec začne chtít věci, které nechcete dělat. A v té chvíli musíte mít schopnost ho bodnout. Bodnout ne způsobem zničujícím, neříkám probodnout srdce, ale popíchnout ho a říct mu: ‚Sem nelez, do toho ti nic není.‘ To si myslím, že je naprosté selhání české politiky. I československé politiky,“ zdůraznil expert na mezinárodní politiku.

Geopolitické uspořádání ve střední Evropě se zhroutí

Připomněl, že právě takový vztah jsme si po roce 1945 nedokázali vytvořit se Sovětským svazem, což se podařilo Jugoslávii, i když za cenu roztržky. „Ale Jugoslávie si to nějakým způsobem uhájila. Dnes nedokážeme mít tento vztah se Spojenými státy, s Německem, s Francií, s Británií, ale i s dalšími. V okamžiku, kdy se tenhle systém zhroutí, protože tohle geopolitické uspořádání ve střední Evropě se zhroutí, myslím, že se toho dočkáme za několik let, tak si zase musíme dát pozor na to, koho budeme považovat za svého spojence a jak se k němu budeme stavět. A nikdy neříkat, že s tímhle na věčné časy, nerozborné přátelství, věčná loajalita, ne. Je to spojenec, s nímž nás některé věci spojují, ale to neznamená, že bychom neměli mít svoje zájmy, ani to, že ve chvíli, kdy nás začne tlačit do kouta, bychom neměli mít schopnost mu uškodit tak, aby věděl, že mu to za to nebude stát,“ popsal nutné chování ke spojenci profesor Petr Drulák.                  

Bývalý náměstek šéfa české diplomacie se musel popasovat i s otázkou jedné z přítomných, co je měřítkem správnosti v zahraniční politice. „Bezpečnost a prosperita toho státu. To znamená, zda to, co ten státník dělá, pomáhá bezpečnosti a prosperitě těch lidí, za něž je odpovědný. Pokud ano, tak je to správné. Pokud jeho slova a činy škodí bezpečnosti a prosperitě těch lidí, tak je to špatné. Nedá se to říct předem. Ten státník ve chvíli, když dělá to rozhodnutí, nemůže říct s betonovou jistotou: ‚Já vím‘ a na tabulkách ukázat, že tohle je to správné řešení. V tomhle je to politické rozhodování těžké. Zatímco běžný smrtelník v tom bude tápat, tak on, protože má určitý vhled do situace, bude s informovanou intuicí schopen zvolit řešení, o němž se ukáže po letech, zda to bylo rozhodnutí správné,“ vysvětlil bývalý diplomat.

Odstrašujícím příkladem země, co neměla v čele státníka

Ovšem jsou situace, kdy země šance nemá. Příkladem byl rok 1938, kdy ať bychom dělali cokoli, tak bychom dopadli špatně. Některé evropské státy se snažily jít nějakým způsobem proti Hitlerovi, jiné se snažily mu jít na ruku. Špatně dopadly všechny. Takové situace jsou, ale jsou výjimečné. Než dojde na něco takového, kdy to opravdu dopadá špatně, tak je řada jiných situací, kdy se dá a někdy i z těch špatných situací vycházet lépe. Příkladem je finlandizace, o níž se někdy mluví pejorativně. Byla však velmi dobrým příkladem, jak si stát mohl zachovat svoji identitu, prosperitu i bezpečnost v situaci, která vypadala téměř ztracená. A některé státy dopadnou hůř. Pro mě odstrašujícím příkladem státu, který provedl špatnou volbu a dopadne velmi špatně, je Ukrajina. To je naprosto jednoznačné. Existovala jiná možnost, ale té nevyužila, protože neměla v čele státníka. Měla v čele šaška,“ prohlásil profesor Petr Drulák.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: Jiří Hroník

Ing. Aleš Juchelka byl položen dotaz

životní úroveň

Dobrý den, pane Juchelko. Zajímá mě jedna věc. máte nějaký plán, jak zvýšit životní úroveň občanů ČR?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Uživateli nejlépe hodnocený komentář

USA se tím chválí, že nemají spojence, přítele, vždy jen někoho koho využíjí, vykradou podvedounaženou do války., Uživatel se přihlásil ke kodexu Dobré Diskuseanaboca , 28.01.2024 11:41:17
SSSR nás nikdy nenutilo abychom se zapojovali do jejich válek, do záchrany jejich ekonomiky. Čím to je že ten socialismus byl čistější v diplomacii, že bylo méně duševně nemocných, že se méně zabíjelo ?

|  11 |  0

Další články z rubriky

„Prasárna, špína“. Výtrysky křesťanské lásky kvůli knize o Zemanovi

22:52 „Prasárna, špína“. Výtrysky křesťanské lásky kvůli knize o Zemanovi

„Řada církevních hodnostářů, věřících i novinářů stále hledá své dno,“ komentovala dění okolo křtu k…