Uplynul rok od onoho nepředstavitelného dne, kdy student a vrah David Kozák na pražské filozofické fakultě provedl ten hrůzný čin, za nímž zůstalo čtrnáct nevinných obětí včetně vaší dcery. Omluvte možná necitlivou otázku úvodem, ale jaké pocity vámi teď, po roce od bolestné ztráty, prostupují?

Stále stejné, jen hlasitě rezonující, velice hlasitě rezonující – nemuselo se to stát!!! Vondrášek řekl, že viník je jen jeden a ten je po smrti. Nesouhlasím. Viníků je více. Viníkem je i celý náš systém, který fatálně selhal. A to, že to hlasitě pojmenovávám, není vůbec žádoucí. Proč? Protože mám pravdu.

Během měsíců, které od tragédie následovaly, jste se stala silným hlasem a možná i veřejným svědomím. Přes ztrátu vlastního dítěte veřejně vystupujete, apelujete na politiky, vedení policie i média. Jakkoli je rok od ztráty blízkého krátká doba, pro důkladné šetření elitních policejních orgánů jde o poměrně dost času. Do jaké míry jste, promiňte ten výraz, spokojena s tím, jak celé vyšetřování dopadlo?

Jsem frustrovaná z opakovaného do úmoru, že vše proběhlo v pořádku a až na zlepšení komunikace není důvodem nic dalšího hodnotit. Nejsem spokojena, nemohu být. Jsou to stále opakovaná stejná lživá slova. Již víme, že lháno na tiskových konferencích bylo, již to i média opakovaně uveřejnila, ale pro lháře Rakušana, Vondráška a Matějčka z toho i tak žádné důsledky vyvozeny nebyly. Takže můžeme jejich usmívající se spokojené tváře nadále vídat.